21 CO 19/2022-96 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu a výrokem II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení tím, že za rok 2018 za ni zaplatila žalovanou částku, po zápočtu částky [částka] a [částka], za chemii pro úpravu vody v bazénu, za kontrolu nezávadnosti vody v bazénu, za náklady na dodávku vody do bazénu a za náklady na elektrickou energii, a to v souvislosti s podnikatelskou činností žalované na základě smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne [datum]. 3. Žalovaná nesouhlasila s žalobou v argumentací, že podle smluvního ujednání provozní náklady bazénu (elektřina, chemie a rozbory vody) měla hradit žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce měla hradit ostatní náklady související s provozem [anonymizována dvě slova]. Podotkla, že rozložení nákladů mezi pronajímatelem a nájemcem mělo historické souvislosti (stejně tak tomu bylo v případě předchozí smlouvy) a že s tímto vědomím také smlouvu uzavírala. 4. Z hlediska skutkového stavu vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně zveřejnila dne [datum] záměr ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dále jen „zákon o obcích“, o pronájmu [anonymizováno] (zařízení bufetu včetně příslušenství o rozloze [anonymizováno] m² a bazénů [anonymizováno] o rozloze 718 m²), v němž bylo uvedeno, že provozní náklady bazénů (elektřina, chemie a rozbory vody) hradí město (žalobkyně), že ostatní náklady související s provozem [anonymizována dvě slova] hradí nájemce a že základní smluvní měsíční nájemné bez DPH činí [částka]. V čl. 1 bod 3 smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) bylo uvedeno, že v souladu s § 39 odst.1 zákona o obcích byl daný záměr zveřejněn na obecní tabuli veřejnou vývěskou dne [datum]. Podle čl. II bod 2 Smlouvy nájemce má právo i na dodávku vody a elektřiny, v budově jsou samostatná měřidla, nájemce uzavře samostatnou smlouvu na dodávku elektřiny a voda mu bude přeúčtována pronajímatelem. Nájemce je povinen hradit řádně a včas sjednané nájemné a náklady za služby – poměrná část vodného a stočného za provoz občerstvení s příslušenstvím (čl. V bod 1 Smlouvy). Článek V bod 4 upravuje povinnosti nájemce nést náklady spojené s užíváním předmětu nájmu a provádět běžnou údržbu (vymalování místností). Článek V bod 9 Smlouvy obsahuje další povinnosti nájemce. Podle výpočtového listu ze dne [datum] nájem byl stanoven za zázemí, do něhož nebyla zahrnuta samotná plocha bazénu. Podle předávacího protokolu ze dne [datum] nájemci bylo předáno i zařízení, které s [anonymizováno] a jeho provozem souvisí (čistič dna, skluzavka, deštník, čistička vody, chlorovna atd.). Pozemek pod [anonymizováno] je ve vlastnictví žalobkyně. Jednatel žalované uzavřel dne [datum] smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny spolu s žádosti o ukončení odběrů na adrese [adresa]; jedná se o jiné odběrné místo, než v případě faktury předložené žalobkyní na částku [částka]. Žalobkyně uhradila faktury za chemii pro úpravu vody v bazénu, za kontrolu nezávadnosti vody v bazénu, za náklady na dodávku vody do bazénu a za náklady na elektrickou energii, které jsou specifikovány v žalobním návrhu. Podle emailové korespondence ze dne [datum] bývalý starosta žalobkyně [příjmení] potvrdil, že provoz a rozdělení nákladů probíhalo podle schváleného záměru, provozní náklady bazénu (elektřina, chemie, rozbory vody) hradilo vždy město, ostatní náklady (kosení, plavčík, údržba [anonymizováno], úklid) hradil nájemce. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] určil, že výpověď z nájmu v [anonymizováno] ze strany žalobkyně vůči žalované je neoprávněná. Žalobkyně vyzvala žalobou k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 5. Soud prvního stupně se především zabýval zásadní spornou otázkou tj. výkladem Smlouvy. S odkazem na ustanovení § 556 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), § [číslo], § [číslo] odst. 1 a 2, § 2303 o.z. a § 39 odst. 1, 2 a 3 zákona o obcích, dospěl k závěru, že žaloba není opodstatněná. Uvedl, že uzavření Smlouvy předcházelo zveřejnění záměru obce podle § 39 odst. 1 zákona o obcích, ve kterém bylo uvedeno, že náklady na provoz bazénu (elektřina, chemie, rozbor vody) hradí pronajímatel. S odkazem na soudní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se závaznosti zveřejnění záměru obce konstatoval, že zveřejněním záměru obec sebe sama nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání, nicméně pokud na základě zveřejněného záměru uzavře smlouvu, pak je obsahem daného záměru vázána, jeho podmínky se pro ní stávají závaznými, jak vyplývá nejen ze soudní teorie, ale i z judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. [spisová značka]). Na základě uvedeného dovodil, že podmínky zveřejněné v záměru obce byly závazné pro Smlouvu, v níž je také na daný záměr odkazováno v čl. I bod 3, a proto je v tomto směru podle soudu prvního stupně třeba Smlouvu také vykládat ve smyslu § 556 odst. 1 o.z. V této souvislosti poznamenal s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že význam, který ustanovením smlouvy přikládají smluvní strany, má přednost před objektivním významem. Poté uzavřel, že Smlouva byla uzavřena v souladu s obsahem záměru a že ke změně došlo až v souvislosti se změnou vedení města, do té doby žalobkyně hradila služby spojené s provozem bazénu; tedy postupovala tak, jak bylo uvedeno v záměru. K projevu vůle u právnické osoby soud prvního stupně uvedl, že tuto lze zjistit pouze dotazem na osobu, která v době uzavření smlouvy za právnickou osobu jednala. Změnu interpretačního výkladu Smlouvy novým vedením města neshledal soud jako relevantní z hlediska interpretačního vodítka právního jednání podle § 556 odst. 1 o.z. k výkladu projevu vůle za právnickou osobu. Uzavřel, že projev vůle je patrný jednak ze záměru obce, jednak ze samotné smlouvy (čl. I bod 3) a dále z následného jednání stran (hrazení provozních nákladů bazénů žalobkyní). 6. Ohledně samotného smluvního ujednání uvedl, že Smlouvu je třeba vnímat jako celek. Skutečnost, že čl. V bod 4 Smlouvy se neměl vztahovat k celému [anonymizována dvě slova], podporuje podle soudu prvního stupě také vlastní text, ve kterém je uvedeno, že se má jednat o„ vymalování místnosti“, tedy že se nejednalo o péči o bazény. Ze Smlouvy a z výpočtového listu vyplývá, že za plochu bazénu se nájemné neplatí a že nájem se vztahoval k budově, k bazénům měla žalovaná pouze oprávnění je provozovat. Výdělečnou činnosti (podnikání) žalované byl provoz občerstvení v budově a šatnách, za což nájemce hradil elektřinu a svoz odpadu, vodné a stočné a měl provádět v budově i běžnou údržbu, resp. vymalování místnosti. S provozem bazénu byly spojeny pouze povinnosti uvedené v čl. V odst. 9 smlouvy, které se však týkají udržování [anonymizována dvě slova]. 7. Soud prvního stupně z výše uvedených důvodů žalobu zamítl s tím, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že má nárok na zaplacení žalované částky. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšné žalované právo na jejich náhradu sestávající z nákladů jejího právního zastoupení, náhrady cestovních výdajů, náhrady za ubytování a náhrady za ztrátu času s připočtením DPH. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, který na základě výkladových pravidel dovodil, že ze smluvního ujednání ve Smlouvě nelze dovodit oprávněnost žalobního nároku. Podle žalobkyně podmínky, které zveřejnila v záměru, nemusí vtělit do Smlouvy a může je dle vlastního uvážení zpřísnit v neprospěch smluvní strany. Proto považovala interpretaci smluvního ujednání soudem prvního stupně za nesprávnou, byť Smlouva na záměry přímo odkazuje. Vytkla soudu prvního stupně, že při výkladu smluvního ujednání vyšel ze sdělení bývalého starosty, který v řízení nebyl slyšen jako svědek, nebyl řádně poučen o významu svědecké výpovědi a nebylo možné ani zjistit autentičnost jeho emailové zprávy. Má za to, že bývalý starosta není ani oprávněn vykládat vůli žalobkyně, protože jen může deklarovat vůli obce navenek. Žalobkyně potvrdila, že platila dodávku chemie, elektřiny a vody, což však bylo dáno tím, že takto byly nastaveny vztahy z minulosti. U dodávky vody navíc musí být odběratelem pouze vlastník. Žalobkyně je toho názoru, že z obsahu Smlouvu vyplývá, že veškeré platby spojené s podnikatelskou aktivitou žalované, která zahrnuje i provozování bazénů, s výjimkou nákladů na revize zařízení, nese žalovaná, a že podmínky záměru obce nebyly obsahem Smlouvy porušeny. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanou zaváže povinností zaplatit ji částku [částka] s příslušenstvím a přizná ji právo na náhradu nákladů řízení před soud