21 CO 336/2021-109 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o vydání závazného stanoviska k záměru výměny oken v uličním průčelí domu, jehož je spolu se svou sestrou spoluvlastníkem. Žalovaná považovala jeho nárok za nedůvodný a vznesla námitku promlčení. 3. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a jeho sestra RNDr. [jméno] [příjmení] jsou spoluvlastníky domu na adrese v [obec a číslo], [ulice a číslo] (dále též jen„ Dům“), který se nachází v památkové zóně, a že dne [datum] RNDr. [jméno] [příjmení] (i jménem žalobce) podala žádost k [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova], o vydání závazného stanoviska k záměru výměny oken osazených v uliční fasádě Domu podle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o státní památkové péči“), a podrobně popsal průběh řízení o této žádosti. Usnesením [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo řízení o žádosti zastaveno, rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [příjmení], [anonymizováno] [spisová značka] [příjmení], bylo odvolání žadatelů proti uvedenému rozhodnutí zamítnuto. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla obě zmíněná rozhodnutí zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení Ministerstvu kultury. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [příjmení] bylo zrušeno usnesení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v [obec], odborné vyjádření k podmínkám realizovatelnosti výměny oken v uliční fasádě Domu, rozhodnutím [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byly stanoveny podmínky výměny oken v uliční fasádě Domu, vycházející mj. ze stanoviska Národního památkového ústavu. K odvolání žadatelů bylo rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [příjmení], napadené rozhodnutí [příjmení] [příjmení] změněno. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce v prosinci 2016 dokončil výměnu oken v osazených v uliční fasádě Domu. 4. Soud prvního stupně dovodil, že nárok žalobce není promlčen, že jde o věc spadající do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), že délka řízení v trvání 7 let a 2 měsíců je nepřiměřená a že žalobce má právo na zadostiučinění v penězích. Zhodnotil jednotlivá kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, neshledal však, že by některé z nich bylo důvodem pro modifikaci odškodnění, a v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) stanovil základní částku pro jeden rok řízení ve výši [částka] (sníženou za první dva roky řízení) a uzavřel, že za celkovou délku řízení v trvání 7 let a 2 měsíců má žalobce právo na [částka] O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. 5. Proti vyhovujícímu výroku I. a nákladovému výroku III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž nesouhlasila s tím, že jde o řízení spadající pod čl. 6 Úmluvy, a vytýkala soudu prvního stupně, že nezohlednil skutečnost, že žalobce okna vyměnil již v prosinci 2016, že nesprávně posoudil složitost řízení, chování žalobce i sdílenou újmu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil. 6. Žalobce považoval napadený rozsudek za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné. 8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly podrobně popsány soudem prvního stupně, když ostatně průběh správního řízení ani správního řízení soudního nebyl mezi účastníky sporný. Podle těchto zjištění bylo řízení zahájeno podáním žádosti dne [datum] a skončilo dne [datum], trvalo tedy 7 let a 2 měsíce. 9. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že délku řízení, které probíhalo částečně před správními orgány a částečně před soudy, je třeba posuzovat jako jeden celek. 10. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum. Při posuzovávání nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení proto není na místě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, které do ní nespadají. Je rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z § 38 odst. 2 Listiny. 11. Řízení o vydání závazného stanoviska podle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči je nepochybně řízením, které se na jedné straně týká veřejného zájmu na zachování a ochraně kulturních památek (srov. § 1 citovaného zákona), na druhé straně ale i práva vlastnit majetek zaručeného článkem 11 Listiny. Je tedy možno uzavřít, že předmětem řízení je (také) základní právo, proto žalobci svědčilo právo na projednání věci v přiměřené době ve smyslu výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. 12. Pro úplnost odvolací soud dodává, že na projednávanou věc nelze aplikovat novelu zákona č. 82/1998 Sb. provedenou zákonem č. 118/2020 Sb. (srov. čl. III zákona č. 118/2020 Sb.), a organizační složkou příslušnou jednat za stát je tak [stát. instituce] (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 13. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal, že délka řízení v trvání 7 let a 2 měsíce je nepřiměřená, a jde tudíž o nesprávný úřední postup (§ 13 OdpŠk). 14. Z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ji ovlivnil především postup orgánů veřejné moci. V této souvislosti odvolací soud zohlednil, že [anonymizována dvě slova] i Ministerstvo kultury kladlo při prvotním posuzování žádosti o stanovisko na žadatele nepřiměřené požadavky (jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a dále že Městský soud v Praze rozhodl o správní žalobě podané dne [datum] dne [datum], tedy po více než 4 letech nečinnosti. 15. Za nepřípadnou považuje odvolací soud námitku žalované, že řízení bylo složité z toho důvodu, že si správní orgán musel vyžádat stanovisko Národního památkového ústavu podle § 14 odst. 6 zákona o státní památkové péči. Tato skutečnost sama o sobě o skutkové ani právní složitosti věci nesvědčí, jak ostatně dokládá i přípis Ministerstva kultury ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [příjmení], jímž odmítlo převzetí věci s tím, že k jejímu vyřešení není třeba mimořádných odborných znalostí. Nadto o stanovisko Národního památkového ústavu správní orgán požádal teprve dne [datum], tj. téměř po 6 letech od podání žádosti. Jiné skutečnosti prokazující složitost věci zjištěny nebyly. 16. Také další námitku žalované, že k prodloužení délky řízení přispělo chování žalobce, neshledal odvolací soud opodstatněnou. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobce byl nečinný a nereagoval na výzvy správního orgánu či soudu nebo že by podával zjevně nedůvodné návrhy, námitky či opravné prostředky (srov. část IV. Stanoviska). 17. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud hodnotí význam řízení pro žalobce jako standardní. Řízení bylo majetkového charakteru a takové řízení nepatří mezi typová řízení se zvýšeným významem pro poškozeného (srov. část IV. Stanoviska) a současně zvýšený či naopak snížený význam pro žalobce nebyl v řízení prokázán. 18. S ohledem na to, že na délce řízení se podílel zejména postup správních orgánů a soudu, považuje odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně, že konstatování porušení práva by nebylo dostačujícím zadostiučiněním, a že je namístě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. 19. Na rozdíl od soudu prvního stupně má však odvolací soud za to, že v této souvislosti je nutno zohlednit skutečnost, že žalobce,