21 CO 389/2021-110 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 11 C 114/2017, a to nesprávným poučením Krajského soudu v Ostravě o možnosti podat dovolání; žalobce dovolání podal, zaplatil soudní poplatek ve výši [částka] a za právní zastoupení vynaložil částku [částka], Nejvyšší soud však dovolání odmítl s tím, že není přípustné. 3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované žádostí, která jí byla doručena dne [datum], jeho žádost nebyla shledána důvodnou; žalobce podal u Okresního soudu ve [obec] žalobu proti žalované [právnická osoba] na ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]; po několikeré výzvě k odstranění vad žaloby byla žaloba odmítnuta usnesením Okresního soudu ve [obec], které nabylo právní moci dne [datum] poté, kdy Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil usnesením ze dne [datum] s poučením, že proti jeho rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak; žalobce podal dne [datum] prostřednictvím advokáta dovolání, zaplatil soudní poplatek ve výši [částka], Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl s tím, že dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že trpí vadou, pro kterou není možno v řízení pokračovat, což by bylo postačujícím důvodem pro odmítnutí dovolání. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nesprávné poučení soudu je zásadně nesprávným úředním postupem podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., avšak žalobce nepostupoval podle poučení Krajského soudu v Ostravě, ve svém dovolání neuvedl ani jeden důvod dovolání, které poučení krajského soudu obsahovalo; Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné proto, že dovolací důvody nemohly být předmětem dovolacího přezkumu; nesprávným úředním postupem, na základě kterého by žalovaná odpovídala za škodu, by bylo takové poučení, které by žalobce respektoval, postupoval podle něj a uvedl tyto důvody do dovolání, a i přesto by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl pro nepřípustnost; jelikož se tak nestalo, není dána odpovědnost státu podle zák. č. 82/1998 Sb.; navíc dovolání nemělo náležitosti a vady by postačovaly pro jeho odmítnutí, i kdyby bylo jinak přípustné. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci a žalované byly přiznány náklady řízení za dva úkony po [částka]. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž namítl, že poučení o možnosti podat dovolání bylo nesprávné ve své podstatě, neboť dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (požadované plnění nepřevyšovalo částku [částka]). Je bez významu, zda dovolání trpělo vadou, pro kterou by muselo být stejně odmítnuto, jak poznamenal Nejvyšší soud, neboť k takovému posouzení dovolání ve skutečnosti nedošlo. V nalézacím řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces porušením předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť byla zamítnuta žalobcova žádost o ustanovení zástupce, čímž byl žalobce ze strany soudu ujištěn, že pomoc advokáta nepotřebuje, protože řízení je po skutkové stránce jednoduché. Přesto pak soud argumentoval pochybením žalobce co do náležitostí dovolání. V dovolacím řízení je zastoupení advokátem povinné. Žalobce nemohl svá práva účinně hájit, jelikož byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce, byla tak porušena rovnost stran před soudem. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 6. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání podle § 211 ve spojení s § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s takovým postupem odvolacího soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 7. Předně odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalobce, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Porušení tohoto práva spatřuje žalobce v tom, že mu nebyl ustanoven zástupcem advokát, čímž měl za to, že řízení je po skutkové stránce jednoduché a pomoc advokáta nepotřebuje, avšak soud prvního stupně argumentoval pochybením žalobce v posuzovaném řízení z hlediska nedostatku náležitostí dovolání. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně svým usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 26 C 54/2020-55, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí neodvolal a usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce směšuje dohromady dvě řízení, a to řízení o nyní projednávaném nároku na náhradu škody, které je po skutkové stránce jednoduché, neboť dokazování se vedlo pouze spisem Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 11 C 114/2017, a řízení o jeho dovolání, které podal právě v rámci posuzovaného řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu a v němž byl z důvodu povinného zastoupení advokátem zastoupen. Odvolací soud neshledal, že by neustanovením zástupce žalobci v projednávané věci bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Žalobce se účastnil jednání před soudem prvního stupně, kvalifikovaně se vyjadřoval. Skutečnost, že soud prvního stupně posoudil žalobcův nárok po právní stránce jinak, než si žalobce představoval, neznamená, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. 9. Odvolací soud však posoudil věc odlišně po právní stránce. 10. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 11. Pro dovození odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzené nesprávné poučení poskytnuté ze strany soudu), 2) vznik škody a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. 12. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť žalobce nepostupoval podle poučení poskytnutého mu Krajským soudem v Ostravě ve výše označením usnesení, navíc jeho dovolání bylo vadné a tyto vady by samy o sobě postačovaly k odmítnutí dovolání. 13. Žalobci lze přisvědčit v tom, že poučení, které mu bylo poskytnuto Krajským soudem v Ostravě v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 71 Co 110/2018-64, o přípustnosti dovolání, bylo nesprávné. Dovolání, které proti němu žalobce podal, bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 4438/2018-123 odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a Nejvyšší soud pouze nad rámec potřebného odůvodnění dodal, že dovolatel v dovolání neuvedl, který z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o.s.ř. uplatňuje a v této části tedy dovolání trpělo vadou, pro kterou v řízení nebylo možno pokračovat, což by bylo postačujícím důvodem pro odmítnutí dovolání. Základním důvodem pro odmítnutí dovolání však byla nepřípustnost podle § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. 14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 10/2003 jestliže dovolatel podal dovolání jen proto, že jej odvolací soud nesprávně poučil, že dovolání je – nebo za podmínek popsaných v poučení může být – přípustné, může případnou úhradu nákladů, jež mu v důsledku nesprávného postupu odvolacího soudu vznikly, vymáhat podle zákona č. 82/1998 Sb. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání může být přípustné, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci po právní stránce zásadní význam, přípustnost dovolání nezakládá. 15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5521/2007 nesprávné poučení účastníka o způsobu, jakým má postupovat v řízení, představuje nesprávný úřední postup orgánu státu, byť se tím ovlivněné počínání účastníka projevilo v obsahu vydaného rozhodnutí. 16. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že by žalobce musel při podání dovolání postupovat podle poučení (i když nesprávného), které mu by