22 CO 133/2022-368 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou [datum] (podanou původně i proti okruhu dědiců z dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka] po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum] a zemřelém [datum], dále také jen„ zůstavitel“) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. [příjmení] představovala pohledávku ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalobkyní a zůstavitelem. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se zůstavitelem smlouvu o hypotečním úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši [částka]. Zůstavitel se ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr s úroky nejpozději do [datum]. Jistinu měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 15. dne kalendářního měsíce a stejně tak sjednané úroky z vyčerpané částky. Aktuální úroková sazba k datu úmrtí zůstavitele činila 4 % ročně. Pohledávka byla evidována na účtu [číslo] [bankovní účet]. Z této smlouvy žalovala žalobkyně jistinu [částka], smluvní úroky [částka], zákonné úroky z prodlení [částka] (obojí kapitalizované k 8. lednu 2019) a poplatky [částka], a dále z jistiny [částka] smluvní úroky ve výši 4 % ročně jdoucí od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení jdoucí v zákonné výši od 9. ledna 2019 do zaplacení. Dne [datum] pak byla mezi žalobkyní a zůstavitelem uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla zůstaviteli úvěr v celkové výši [částka]. Zůstavitel se zavázal splatit poskytnutý úvěr do [datum]. Sjednané úroky z vyčerpané částky měl dle smlouvy hradit měsíčně vždy k 20. dni kalendářního měsíce, kdy byla i splatnost jednotlivých splátek jistiny úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % ročně. Pohledávka byla evidována na účtu [číslo] [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] žalovala žalobkyně jistinu [částka], smluvní úroky [částka] zákonné úroky z prodlení [částka] (obojí kapitalizované k 8. lednu 2019), a dále z jistiny [částka] smluvní úroky ve výši 15,9 % ročně od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. V průběhu řízení došlo ke zpětvzetí žaloby vůči okruhu dědiců z výše uvedeného dědického řízení, poté co vyšlo najevo, že dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] připadlo jako odúmrť České republice. Pohledávky z úvěrových smluv byly přihlášeny do dědického řízení tak, jak byly vyčísleny ke dni úmrtí zůstavitele. Pohledávka z úvěrové smlouvy ze dne [datum] byla přihlášena v celkové výši [částka] (včetně části, která nebyla k datu úmrtí zůstavitele splatná), tvořené jistinou ve výši [částka], řádnými úroky vyčíslenými ve výši [částka], poplatky vyčíslenými ve výši [částka] a úrokem z prodlení vyčísleným v rozsahu částky [částka]. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] byla do dědického řízení ke dni smrti zůstavitele přihlášena pohledávka ve výši [částka] tvořená jistinou ve výši [částka] (včetně části, která nebyla k datu úmrtí zůstavitele splatná) a řádnými úroky ve výši [částka]. V návaznosti na rozhodnutí Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví žalované, žalovaná uhradila dne [datum] částkou [částka] předmětné pohledávky do výše, v jaké byly přihlášeny do dědického řízení. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum], co do uhrazené jistiny obou úvěrů, a co do části smluvních úroků a úroků z prodlení, u úvěru ze dne [datum] i co do poplatků ve výši [částka] (z nichž byla uhrazena žalovanou částka [částka]). Zároveň bylo na základě stejného podání řízení rozšířeno tak, že po částečném zpětvzetí a rozšíření žaloby zůstal předmětem řízení požadavek na zaplacení částky [částka] skládající se z požadavku na zaplacení částky z úvěrové smlouvy ze dne [datum] představující poplatky [částka], kapitalizovaný smluvní úrok [částka] (z částky [částka] od [datum] ve výši 5,9 % ročně do [datum], a dále ve výši 4 % ročně do [datum]) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčíslený na částku [částka] (za dobu od [datum] do [datum]), a dále z požadavku na zaplacení z úvěrové smlouvy ze dne [datum], a to smluvního úroku v kapitalizované výši [částka] (15,90 % ročně od [datum] do [datum]) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] (od [datum] do [datum]). Žalobkyně trvala na úhradě této částky s odůvodněním, že smrtí zůstavitele nedošlo k zániku uvěrových smluv (banka je oprávněná podle článku 11. 2. úvěrových podmínek od smlouvy odstoupit, avšak těchto práv nevyužila). Smrtí dlužníka jeho povinnosti (dluhy) nezanikají a okamžikem smrti zůstavitele se vlastníkem pozůstalostního jmění, tedy i závazků z výše uvedených smluv, stává dědic. Pozůstalost jako odúmrť připadla státu, na který je třeba v souladu s judikaturou pohlížet jako na dědice, proto odpovídá za dluhy, které vznikly na základě shora uvedených úvěrových smluv po smrti zůstavitele. Žalobkyně odkazovala v této souvislosti na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1144/2016 a 3 Cdo 2409/2009 s tím, že úroky z prodlení za dobu po smrti dlužníka již nejsou sankcí za prodlení zemřelého dlužníka, nýbrž za prodlení dědiců s plněním dluhu, který na ně přešel, a za těchto okolností jsou dědici dlužníka povinni k jejich zaplacení bez omezení (dříve vyplývajícího z § 470 občanského zákoníku). Žalovaná má v souladu s citovanou judikaturou v případě odúmrti postavení dědice a je tedy povinna uhradit nejen dluhy zůstavitele do výše nabytého dědictví, ale zároveň i dluhy, které v souvislosti s předmětnými úvěrovými smlouvami nadále postupně vznikaly po smrti zůstavitele, tedy v průběhu dědického řízení. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala promlčení a uváděla, že nárok není po právu. Smluvní vztahy mezi zůstavitelem a žalobkyní (vzniklé na základě úvěrových smluv) zanikly dle žalované ke dni smrti zůstavitele, v důsledku čehož žalobkyni zanikl nárok na placení smluvních úroků i zákonných úroků z [datum]. Promlčecí doba pro vznesení nároku na zaplacení poplatků, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum ]. [anonymizováno] [rok] dle žalované začala běžet dne [datum]. [anonymizováno], neboť nejpozději k tomuto datu byly žalobkyni známy okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty, když podala přihlášku do dědického řízení. Žalovaná upozorňovala, že za porušení smlouvy podle článku 11. 1. písm. j) úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele se považuje úmrtí klienta a dle článku 37 všeobecných obchodních podmínek, je rozhodným dnem, kdy se banka hodnověrným způsobem dozví o úmrtí klienta, den, kdy jsou klientově obchodnímu místu banky doručeny průkazné doklady o skutečnosti, že klient zemřel. Argumentovala tím, že na promlčení úroků z prodlení by se měla vztahovat právní úprava a tříletá promlčecí lhůta dle zák. č. 40/1964 Sb., přičemž i v případě aplikace čtyřleté promlčecí lhůty dle § 397 obchodního zákoníku by tato před podáním žaloby (dne [datum] a jejího doplnění dne [datum]) uplynula. Promlčecí lhůta počíná běžet jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním dluhu, jejím uplynutím se právo promlčí jako celek, a to i v případě smluvních úroků z poskytnuté půjčky (žalovaná odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 572/2013 a 33 Cdo 3258/2008 a 23 Cdo 1629/2009). Žalovaná dále argumentovala tím, že splnila povinnosti vůči žalobkyni, neboť pohledávky žalobkyně v celkové výši [částka], která byla přihlášena do dědického řízení, dne [datum] uhradila. Žalovaná byla do pozůstalostního řízení povolána až přípisem notářské kanceláře ze dne [datum], teprve následně byl ustanoven znalec k odhadu zůstavitelových nemovitostí tak, aby bylo možno pořídit seznam aktiv a pasiv. Žalovaná tedy nebyla od počátku dědického řízení jeho účastníkem, o dluzích zůstavitele nevěděla a nemohla žádným způsobem ovlivnit žalobkyní tvrzenou dobu prodlení. Aktiva dědictví byla následně stanovena v částce [částka] a pasiva v částce ve výši [částka] (včetně pohledávky přihlášené žalobkyní), čistá hodnota pozůstalosti byla stanovena v částce [částka]. Vzhledem k tomu, že pozůstalost nebyla předlužená, nebyly splněny podmínky pro nařízení likvidace pozůstalosti podle § 195 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (zkráceně „z. ř. s.“), proto pozůstalost připadla státu dle § 1634 občanského zákoníku, (zkráceně „o. z.“). Žalovaná uváděla, že v takovém případě je postavení státu specifické, neboť má sice vůči jiným osobám stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu (§ 1634 o. z.) a jeho odpovědnost za dluhy zůstavitele je ze zákona omezena do výše ceny nabytého dědictví (podle § 1706 o. z.), avšak nemá právo odmítnout dědictví. Na rozdíl od univerzálního sukcesora by tedy měla být chráněna před neomezeným přechodem dluhu a za pohledávky za zůstavitelem v rozsahu přesahujícím cenu nabytého dědictví nemůže odpovídat, neboť opačný výklad by znamenal dle žalované vyprázdnění § 1706 o. z. 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalo