22 CO 149/2022-140 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 8 jako soudu prvního stupně domáhal, aby žalované byla uložena povinnost uveřejnit v nejbližším vydání deníku [příjmení] noviny odpověď žalobce v tomto znění: <i>[příjmení] [jméno] [příjmení]:</i> <i>Dne [datum] byl na stranách 4 a 5 Hospodářských novin publikován článek s názvem„ Šéf sněmovny [příjmení] spolupracoval s lichváři odsouzenými za podvody“, ve kterém je popisováno několik případů údajného podvodného jednání kroměřížských podnikatelů [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], přičemž tyto činy jsou dávány do souvislosti s mojí osobou a mojí advokátní činností.</i> <i>Citovaný článek obsahuje tvrzení, která jsou ve vztahu k mojí osobě nepravdivá.</i> <i>V případě paní [jméno] [příjmení] se v článku tvrdí, že paní [příjmení] měla v mojí advokátní kanceláři za mé přítomnosti podepsat smlouvu, ve které měla nevědomky stvrdit převzetí částky ve výši [částka], kterou však údajně nikdy neobdržela, a následně měla přít o svůj rodinný dům i s pozemky. Z listin uložených ve sbírce listin katastrálního úřadu však plyne, že smlouva, kterou bylo stvrzeno převzetí částky [částka], byla ve skutečnosti kupní smlouvou na předmětný rodinný dům a související pozemky a uzavřenou mezi paní [příjmení] jako prodávající a [právnická osoba] s.r.o. jako kupující, kdy tato částka byla součástí kupní ceny; tato smlouva byla uzavřena v [obec] před notářem JUDr. [jméno] [příjmení], který v den uzavření smlouvy provedl též úřední ověření podpisů smluvních stran. K převodu rodinného domu s pozemky tedy došlo na základě kupní smlouvy, kterou paní [příjmení] podepsala (s úředním ověřením podpisů), přičemž k podpisu nedošlo v mojí advokátní kanceláři.</i> <i>Všechny tyto skutečnosti lze dohledat výlučně na základě informací uvedených v citovaném článku s využitím veřejně dostupných zdrojů (část z nich s placeným přístupem) bez využití jakékoliv informace podléhající advokátní mlčenlivostí, a tedy jsou nezávislé ověřitelné.</i> <i>[jméno] [příjmení],</i> Žalobce požadovanou odpovědí reagoval na článek s názvem Šéf sněmovny [příjmení] spolupracoval s lichváři odsouzenými za podvod (dále jen„ Článek“), který žalovaná uveřejnila dne [datum] na straně 4 a 5 deníku [příjmení] noviny. Žalobce považuje údaje v Článku za nepravdivé, neúplné, nepřesné a zkreslující a dotýkající se tak jeho cti a důstojnosti. Dne [datum] proto žalovanou požádal o uveřejnění odpovědi dle tiskového zákona (zákon č. 46/2000 Sb.). Žalovaná na žádost reagovala přípisem ze dne [datum]. Žádosti žalobce odmítla vyhovět, na svých tvrzeních setrvala a připomněla, že žalobci s dostatečným předstihem před uveřejněním Článku dala možnost se k Článku vyjádřit, případně dodatečně doplnit informace, avšak že žalobce této možnosti nevyužil s vysvětlením, že podrobně se vyjádřit nemůže. Požadavek na uveřejnění odpovědi tak žalobce uplatnil soudní cestou. Tvrdí, že žalovaná v Článku popisovala několik případů údajného podvodného jednání kroměřížských podnikatelů [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] (dále také jen„ [příjmení] [jméno] a RC“). Ti měli prostřednictvím svých [právnická osoba] s. r. o. (dále také jen„ Společnost“) a [právnická osoba] uzavírat s dlužníky nevýhodné úvěrové smlouvy, které navíc měly znít na vyšší částky, než dlužníci skutečně obdrželi. Popisované případy jsou dávány do souvislosti s žalobcem a jeho advokátní kanceláří. Vzhledem k tomu, že žalobce se advokacii aktivně věnoval, poukazuje na svou povinnost mlčenlivosti dle § 21 zákona o advokacii a vysvětluje, že se se svým požadavkem na odpověď zaměřil výlučně na ta nepravdivá, neúplná, nepřesná nebo zkreslující skutková tvrzení, na něž může reagovat bez toho, že by tuto povinnost porušil. To ale neznamená, že se se všemi ostatními tvrzeními ztotožňuje, případně že by Článek validoval. Konkrétně napadá tvrzení k případu paní [jméno] [příjmení] (dále také jen„ Paní [příjmení]“), který je popisován hned v úvodu Článku. Žalovaná tam tvrdí, že Paní [příjmení] obdržela od Společnosti v březnu [rok] půjčku ve výši [částka], že nějakou dobu po obdržení půjčky měli zástupci Společnosti odvést Paní [příjmení] autem do [obec], kde měla u právníka podepsat další smlouvu, ve které měla stvrdit převzetí dalších peněz ve výši [částka], které však údajně nikdy neobdržela, přičemž k podpisu smlouvy mělo dojít v advokátní kanceláři žalobce za jeho osobní přítomnosti. Za několik měsíců poté pak měla Paní [příjmení] přijít o rodinný dům i s pozemky a v září [rok] se musela s manželem vystěhovat z domu. Žalobce namítá, že všechna tvrzení jsou prezentována takovým způsobem, aby vyvolávala u čtenáře dojem, že žalobce se na údajné protiprávní či přinejmenším nemorální činnosti Společnosti aktivně podílel a byl její aktivní součástí. Žalobce uvádí, že prezentovaný popis událostí je značně zkreslený a nepřesný a ve vztahu k samotnému žalobci i vysloveně nepravdivý. Z veřejně dostupných zdrojů (katastr nemovitostí, živnostenský rejstřík) vyplývá, že smlouva, kterou Paní [příjmení] stvrdila převzetí částky [částka], byla ve skutečnosti kupní smlouva, která byla uzavřena dne [datum] v [obec]. [jméno] ověřil podpisy smluvních stran notář JUDr. [jméno] [příjmení] Smlouva tedy zjevně nebyla podepsána v [obec] v advokátní kanceláři žalobce. Pokud žalovaná v reakci na žalobcovu žádost o odpověď tvrdí, že Článek je o jiné smlouvě než o kupní smlouvě ze dne [datum], tuto„ jinou“ smlouvu nijak nekonkretizuje. Navíc je to v přímém rozporu s tím, co je uvedeno v Článku. Ten hovoří o jedné jediné smlouvě (dokumentu). Pokud by smlouvy byly skutečně dvě, bylo by s podivem, že by to Článek nezmiňoval. Je evidentní, že Paní [příjmení] o vlastnické právo k domu nepřišla kvůli„ půjčce“, ale právním titulem byla kupní smlouva, se kterou neměl žalobce nic společného. Námitku žalované, že žalobce měl možnost se k Článku s předstihem vyjádřit, považuje za zcela irelevantní. Žalobce nebyl povinen na žádost žalované se jakkoli vyjadřovat a pokud se nevyjádřil, nijak ho to neomezuje v možnosti teprve podle obsahu Článku zvážit využití institutu práva na odpověď. 2. Žalovaná žalobu označila za nedůvodnou. Potvrdila, že Článek uveřejnila a poukázala na to, že Článek pojednává o protiprávní činnosti [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří podvodným jednáním připravovali své klienty o majetek a nemovitosti a dále o roli, kterou žalobce a jeho advokátní kancelář v popisované činnosti sehráli. Článek přináší příběhy vícero poškozených – mezi nimi paní [příjmení], manželů [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] a RC byli za své protiprávní jednání odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Žalovaná shledává hned několik důvodů, pro které je žalobcův požadavek na uveřejnění odpovědi neopodstatněný. Žalobce formuluje odpověď způsobem, že relativizuje obsah celého Článku, včetně informací o trestné činnosti Pánů MK a RC. Jejich jednání označuje za údajně podvodné, ač za ně byli odsouzeni. Zavádějící je odpověď i proto, že má obsahovat obecné sdělení, že Článek obsahuje tvrzení vůči žalobcově osobě nepravdivá. To má nedůvodně zpochybnit vyznění Článku ve vztahu k osobě žalobce jako celku a tak i spojení žalobce s Pány MK a RC. Konkrétní je žalobce v požadavku na odpověď jen ve vztahu k případu Paní [příjmení]. Článek však nepopisuje kupní smlouvu, o které odpověď hovoří. Žalobce záměrně smlouvu, o které se hovoří v Článku, zaměňuje s kupní smlouvou, jde přitom o dva různé dokumenty. Tvrzení v Článku týkající se případu Paní [příjmení] jsou pravdivá. Poslední pasáž požadované odpovědi o mlčenlivosti advokáta není reakcí na skutečnosti uvedené v Článku. Požadovaná odpověď podle žalované tedy z vícera důvodů nevyhovuje požadavkům § 10 tiskového zákona, a to jako celek i její jednotlivé části. Navíc autoři Článku vedli v souvislosti s přípravou Článku s žalobcem rozhovor. [jméno] žalobce dostal možnost vyjádřit se k případu podnikání Pánů MK a RC i jejich vzájemným vztahům, jakož i konkrétně k případu Paní [příjmení]. Žalobci byla před uveřejněním rozhovoru zaslána k autorizaci pracovní verze přepisu rozhovoru, uplatnil jen několik nepodstatných připomínek a jinak text prostřednictvím své asistentky autorizoval. Měl následně i možnost doplnit své vyjádření, ani to nevyužil. Opodstatněný není ani argument překážky v povinnosti mlčenlivosti, jistě mohl žádat o její zproštění. Navrhuje, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 3. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl tak, že výrokem I žalobu v plném rozsahu zamítl a výrokem II rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované [částka]. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost poukazuje. Soud prvního stupně po citaci ustanovení § 10 odst. 1 a 2, § 12 odst. 1, 2 a 3, § 13 odst. 2 a 3, § 14 odst. 1 a 2 tiskového zákona uzavřel,