22 CO 18/2022-211 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném omluvy a náhrady nemajetkové újmy, a to na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodu 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodu 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví vyhověl žalobě co do omluv za tvrzení o tom, že žalobkyně„ nechala dceru [jméno] odložit do ústavu“ a„ chce svou dceru [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“ (výrok I), přiznal žalobkyni částku [částka] (výrok II), zamítl žalobu co do omluv za tvrzení, že žalobkyně„ nechala dceru [jméno] zbavit svéprávnosti“ (výrok III) a co do částky [částka] (výrok [příjmení]) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok V). 4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 5. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním, a to v rozsahu výroku I, II a V. Namítá, že z účastnického výslechu žalobkyně je snad možné dovodit, že se žalobkyně nachází v náročném psychickém rozpoložení, to je ale způsobeno dlouhodobým zdravotním stavem dcery a náročností péče o ni, nikoliv dopadem výroků žalovaného z ledna [rok]. Žalobkyně si ohledně dopadů výroků žalovaného protiřečí, když uvádí, že její okolí ji vnímá jako dobrou matku a výrokům žalovaného nepřikládá váhu. Její partnerský život žalovanými výroky taktéž neutrpěl. Dopady žalovaných výroků na blízké okolí žalobkyně nejsou vyjma obecného tvrzení žalobkyně ničím dokumentovány. Vliv výroků publikovaných v lednu [rok] na žalobkyni nebyl nijak prokázán. Na základě výslechu žalobkyně nelze určit, které výroky (z jakého období) vnímá žalobkyně jako újmu, žalobkyně se opakovaně vrací k archivnímu pořadu TV Barrandov z roku [rok], který však není předmětem žaloby. Skutková zjištění soudu prvního stupně nemají podklad v provedeném dokazování, anebo se opírají pouze o tvrzení žalobkyně. V rámci účastnického výslechu nebyli účastníci adekvátně poučeni dle § 131 odst. 1, 2 o. s. ř. Účastnickou výpověď žalobkyně proto nelze považovat za relevantní důkazní prostředek. Žalobkyně tvrdí, že se zveřejněné výroky projevily negativně reakcí jejího okolí, resp. zhoršením jejího psychického stavu. Žádné důkazy k tomuto tvrzení však neoznačila a v tomto směru nebylo žádné dokazování prováděno. Žalovány jsou tři konkrétní výroky z ledna a dubna [rok], nelze posuzovat jiné než konkrétní projevy či následky těchto výroků do osobnostní sféry žalobkyně. Žalovaný popírá, že by výrok o„ odložení dcery [jméno] do ústavu“ byl nepravdivý. Označení„ ústav“ lze přiléhavě použít pro obecné označení těchto zařízení, základ výroku je tedy pravdivý. Spojení„ odložila do ústavu“ je pak hodnotícím soudem žalovaného, který s umístěním do Domova svaté rodiny nesouhlasil. Není rozhodné, kolikrát zde dcera přespávala, ale to, že zde trávila podstatnou část dne, kdy se o ni žalobkyně nemusela starat. Taktéž výrok„ chce svou dceru [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“ se zakládá na pravdivých skutečnostech. Žalobkyně jako opatrovnice hospodaří měsíčně za [jméno] s částkou [částka] čistého, k tomu [jméno] získala příspěvek [částka] na automobil. Jak sama žalobkyně uvedla, je schopna z tohoto příjmu tvořit měsíčně úspory [částka], [jméno] netrpí nouzí. Obsahem výroku bylo hodnocení, že opatrovnictví mentálně postiženého člověka je spojeno se„ slušnými“ příjmy. Snahou žalovaného je, aby okolí přistupovalo ke [jméno] jako k dospělé osobě, která je (byť se zdravotním hendikepem) schopna alespoň z části o svém životě sama rozhodovat. Žalovaný brojí proti tomu, aby byla ve vztahu ke [jméno] uváděna inteligence na úrovni IQ 30, což zcela neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu ani mentálním schopnostem. Jediný efekt takového stavu může být vyšší sociální pomoc pro dceru. K této okolnosti žalovaný v řízení navrhoval výslech paní [jméno] [příjmení], před kterou měla žalobkyně uvést, že se snaží v rámci opatrovnictví dcery postupovat tak, aby pomoc státu byla co největší. K nemajetkové újmě nebylo provedeno žádné dokazování. Soud vycházel pouze z tvrzení jednoho z účastníků, což je v rozporu s právem na rovný přístup stran k soudu. [jméno] žalobkyně ve věci péče o dceru [jméno] i ve věci vztahu k žalovanému jako bývalému manželovi poskytovala médiím rozhovory obsahově namířené proti žalovanému. Výši přiznaného plnění určil soud pouze s odkazem na míru úspěšnosti žaloby. Po vynesení rozsudku však byla žalobkyně převážně neúspěšná. Stejně tak soud prvního stupně pochybil, pokud hodnotil v rámci rozhodnutí o nákladech řízení žalobkyni jako procesně úspěšnou co do 70 %. Soud vyhověl žalobě pouze co do dvou omluv, zdržovací nárok vzala žalobkyně zcela zpět. Převážný úspěch měl žalovaný, který byl taktéž úspěšnější co do požadovaného plnění v penězích. Náhrada nákladů řízení měla být přiznána žalovanému. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změněn tak, že se žaloba zamítá. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný. 7. Žalobce v doplnění odvolání poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 3442/2020-236, s tím, že nebylo prokázáno, že by dané výroky skutečně učinil a pro uveřejnění v této podobě autorizoval. 8. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeného výroku I, II a V, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok III a IV rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 9. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, přičemž odvolací soud na takto zjištěný skutkový stav odkazuje a vychází z něj. Odvolací soud však věc částečně odlišně hodnotil po právní stránce. 10. Výrok žalovaného o žalobkyni v tom smyslu, že„ nechala svou dceru [jméno] odložit do ústavu“ je v jeho kontextu tzv. hybridním výrokem, který v sobě zahrnuje kombinaci skutkového základu i prvek hodnocení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 750/2015), a u něhož je namístě posuzovat pravdivost skutkového základu a přiměřenost a věcnost hodnocení. Bylo prokázáno, že [jméno] od října 2016 navštěvovala Domov svaté Rodiny v [obec a číslo], využívala zde denní pobyt, přes noc přespávala pouze zcela výjimečně. Od ledna 2018 [jméno] dochází do Denního stacionáře Domova [obec], byl s ní uzavřen pracovní poměr na částečný úvazek v chráněné dílně, zbytek dne čerpá služby stacionáře včetně volnočasových aktivit. Jakkoliv žalovaný namítá, že všechny instituce, které [jméno] navštěvovala, lze korektně označit slovem ústav, je zřejmé, že co do skutkového základu je daný výrok nepravdivý, neboť denní docházku do specializované instituce nelze v žádném případě pravdivě popsat slovy„ odložit do ústavu“. Pokud pak jde o hodnotící prvek daného výroku, spojení„ nechala odložit do ústavu“ bezdůvodně vytváří dojem nezájmu o danou osobu, která byla trvale umístěna v ústavním zařízení proto, aby se pečující osoba zcela zbavila starostí s péčí spojených. Takový výrok je nepřiměřený, nepravdivý a vůči žalobkyni urážející. Žalobou uplatněný požadavek na odčinění nemajetkové újmy je proto důvodný. 11. Předmětem odvolacího řízení je dále výrok žalovaného o tom, že si žalobkyně„ chce svou dceru [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně pečuje o dceru [jméno], přičemž tomu přizpůsobuje svůj osobní i pracovní život. Styky žalovaného s dcerou jsou pak sporadické a sám přiznává i v rámci odvolání, že informace o poměrech dcery čerpá spíše než od žalobkyně či dcery z obsahu opatrovnického spisu. Ze zjištěného skutkového stavu taktéž vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne [datum] zamítl návrh žalovaného na prohlášení volby členů opatrovnické rady za neplatnou a mj. uvedl, že„ (u) navrhovatele již nejde jen o názorovou pluralitu ohledně uspořádání věcí posuzované, ale nelze se zbavit dojmu, že jeho návrhy jsou vedeny spíše snahou o znepříjemnění života opatrovnici, než o lepší podmínky pro posuzovanou“. Žalovaný ve vztahu k této části žaloby namítá, že jde o výrok pravdivý, neboť skutečně opatrovník na postižené dítě čerpá finanční podporu v nezanedbatelné výši. Tato mezi účastníky fakticky nesporná skutečnost byla v řízení prokázána. Bylo však také prokázáno, s jakými náklady je péče o [jméno] spojena, když odvolací soud může poukázat například na skutečnost, že je