22 CO 191/2022-117 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jakožto náhrady nemajetkové újmy způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem, jenž měl spočívat v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], resp. exekuce prováděné JUDr. [jméno] [příjmení] a následně Mgr. [jméno] [příjmení], soudními exekutory, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby na základě argumentů shrnutých již soudem prvního stupně v bodě 5. odůvodnění rozsudku v záhlaví označeného. 3. Soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II). 4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Soud prvního stupně následně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do požadované částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 6. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu jeho výroku II a III včasným a přípustným odvoláním. Ve vztahu k rozhodnutí ve věci samé vytýká soudu prvního stupně, že v přiznané částce nesprávně zohlednil kritérium složitosti věci. Soud prvního stupně sice konstatoval, že odškodňované řízení bylo mírně procesně složité (což jistě znamená, že složitost byla nižší než standardní), přesto však základní částku odškodnění z tohoto důvodu nenavýšil. Naopak uzavřel, že mírná procesní složitost byla dostatečně zohledněna ve snížení základní částky na polovinu za první dva roky řízení, čímž de facto vyjádřil, že na základě předmětného kritéria základní částku snižoval a nikoliv zvyšoval. Snížení základní částky za první dva roky řízení je nadto dáno zcela jinými důvody, než případnou složitostí věci. Žalobce pak zdůrazňuje, že kritérium složitosti věci nesmí být posuzováno jednostranně ve prospěch státu. Nelze tedy pouze snižovat odškodnění v případě zvýšené složitosti, ale je třeba i zvýšit odškodnění v případě snížené složitosti. Žalobce dále namítá, že navýšení základní částky o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení je naprosto nedostatečné, neboť se jednalo o výživné, na kterém byl žalobce finančně závislý. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, má žalobce za to, že soud prvního stupně měl správně postupovat podle ustanovení § 142 odst. 3 a nikoliv odst. 1 o. s. ř. Dle žalobce soud prvního stupně též pochybil, když mu nepřiznal náhradu nákladů za některé úkony právní služby, a to za výzvu k plnění ze dne [datum], podání ze dne [datum] a doplnění žaloby ze dne [datum]. V případě prvních dvou úkonů nadto není rozhodnutí vůbec odůvodněné a je tedy nepřezkoumatelné. Nesprávně soud prvního stupně stanovil i náhradu cestovného. Žalobce rovněž vytýká soudu prvního stupně, že bez jakéhokoliv odůvodnění určil tarifní hodnotu věci částkou [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Je sice pravdou, že judikatura Nejvyššího soudu aplikuje na dané případy (řízení o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.) ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Žalobce však tuto judikaturu považuje za vadnou a nerespektující závazná rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterých Ústavní soud jasně vymezil, že za tarifní hodnotu se v daných věcech považuje žalobou požadovaná částka. Předmětná rozhodnutí Nejvyššího soudu nemohou být dle žalobce pro soudy nižších stupňů závazná. Soud prvního stupně se měl naopak řídit jednoznačnými závěry Ústavního soudu. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví i ve zbývajícím (soudem prvního stupně zamítnutém) rozsahu, a přizná žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve správné výši. 7. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 9. Odvolacím důvodem je toliko námitka nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud účastníky vyzval (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a zároveň k výzvě připojil doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude odvolací soud jejich souhlas předpokládat. Vzhledem k tomu, že se žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodoval odvolací soud se souhlasem účastníků bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. 10. Soud prvního stupně aplikoval v projednávané věci vhodné normy objektivního práva a věc posoudil správně po stránce skutkové i právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje a jen stručně doplňuje k odvolacím námitkám -) nelze dovodit, že by odškodňované řízení bylo zejména z hlediska procesního složité méně než řízení standardní; odvolatel přehlíží, že fakticky šlo o dvě řízení, přičemž jedno řízení bylo po určitou dobu přerušeno do skončení řízení druhého; to je procesní komplikace obvykle vedoucí k prodloužení řízení i v případě, kdy je v obou řízeních postupováno plynule a kdy jsou obě skončena v přiměřené lhůtě -) tedy by bylo ještě i představitelné určité drobné procentní snížení odškodňované částky z důvodu složitosti věci spíše než její navýšení, jak se domáhá žalobce -) navýšení základní částky o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení je s ohledem na skutkové okolnosti věci dostatečné; předmětem řízení sice byla exekuce k vymožení platby výživného, avšak podstatné též je, že fakticky šlo jen o 3 splátky výživného za měsíce listopad a prosinec roku 2014 a leden roku 2015, neboť vyživovací povinnost byla následně počínaje od [datum] zrušena, přičemž v době vedení odškodňovaného řízení se již žalobce vyživoval sám, a nebyl tedy na ukončení odškodňovaného řízení existenčně závislý 11. Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl o náhradě nákladů řízení před ním vedeného. Správně vzal v potaz jen účelné náklady žalobce. Podáním z [datum] byly jen vyčísleny náklady řízení, nejde o podání ve věci samé. Náklady na uplatnění práva na odškodnění u žalované se nenahrazují (§ 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb.). V projednávané věci byla soudem prvního stupně správně určena tarifní hodnota v částce [částka] pro výpočet sazby mimosmluvní odměny. A vzdálenost mezi soudem prvního stupně a sídlem zástupce žalobce určil soud prvního stupně přesně podle plánovače cest na příslušných webových stránkách; jinou vzdálenost žalobce nijak nedoložil. Kombinovaná spotřeba byla soudem prvního stupně řádně zjištěna z velkého technického průkazu vozidla předloženého žalobcem. 12. Ve světle výše uvedeného tak odvolací soud postupem podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný. 13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. arg. a contrario, ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, v tomto stupni řízení žádné náklady nevznikly.