22 CO 199/2022-261 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně domáhal ochrany své osobnosti. Tvrdil, že žalovaná neoprávněně zasáhla do jeho osobnostních práv obsahem pořadu, resp. videa ze série„ Potomci slavných“, které umístila dne [datum] na web [webová adresa] pod adresou [webová adresa] [číslo] [číslo]. Video obsahuje záznam rozhovoru vedeného moderátorkou [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] jakožto synovcem komunistického československého prezidenta [jméno] [příjmení] (dále jen„ komunistický prezident“) a zaznívají v něm nepravdivé informace, že žalobce patří do rodiny komunistického prezidenta, že sestřenice [jméno] [příjmení] je maminkou žalobce, že otec žalobce byl architektem, který dostával stranické zakázky a upil se k smrti. Informace byly podány bulvárním způsobem, odkaz na osobu žalobce sloužil upoutání pozornosti. Zveřejněná informace o žalobci pak byla převzata celou řadou dalších médií, s odkazem na informace a web žalované zveřejnil web [webová adresa] článek, kde pracuje jako s veřejně známým faktem, že žalobce je znám jako kritik minulého (komunistického) režimu, a že o to větší skandál je, když se ukazuje, že sám měl v rodině vysoce postaveného komunistického pohlavára. Informaci převzal dne [datum] i web [webová adresa]. Žalobce a jeho sestra se proti nepravdivým informacím ve videu ohradili, o čemž žalovaná na webu [webová adresa] informovala bulvárním stylem v článku s titulkem„ [jméno] [příjmení] a jeho sestra [jméno]: [příjmení] o rodokmen“ uveřejněným pod adresou [webová adresa]. Žalobce považuje šíření informací o své osobě za hrubě porušující jeho osobní integritu a čest, zejména z důvodů, že je veřejností vnímán jako někdo, kdo se vždy ohrazoval proti režimu, který panoval v Československu v období let 1948 až 1989. Žalobce je sice osobností veřejně známou, ale není důvod, aby žalované trpěl uvádění hrubě nepravdivých, smyšlených informací, které mají způsobilost poškodit žalobcovu pověst a čest, jeho vážnost a postavení ve společnosti, k čemuž poznamenává, že informace se dotýkají i jeho nejbližších. Žalovanou zveřejněná nepravdivá tvrzení představují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, kdy pro žalovanou přitěžující okolností je, že její jednání je motivováno dosažením zisku, jakákoli kontroverze týkající se známé osobnosti zvyšuje zájem veřejnosti a tím počet prodaných výtisků a návštěvnost webu. Žalobce tak žalobou žádal po žalované, aby se zdržela tvrzení o tom, že žalobce a jeho rodina jsou v příbuzenském vztahu ke komunistickému prezidentu, aby odstranila ze svých webových stránek [webová adresa] video zachycující pořad„ Potomci slavných“ týkající se výroků o žalobci a jeho rodině a jejich vztahu ke komunistickému prezidentu, jakož i všechny články na serveru [webová adresa] na toto video navazují, aby obeslala provozovatele webových stránek [webová adresa] a [webová adresa] s informací o znění rozsudku a žádostí o odstranění článků týkajících se žalovaného (míněno žalobce) a jeho rodiny ve vztahu ke komunistickému prezidentu, aby se žalobci omluvila veřejnou omluvou na [webová adresa] ve znění: [právnická osoba], vlastník a provozovatel webových stránek [webová adresa] se omlouvá panu [jméno] [příjmení], českému herci, za to, že o něm v pořadu Potomci slavných nepravdivě uvedla, že on a jeho rodiče jsou v příbuzenském vztahu s komunistickým československým prezidentem [jméno] [příjmení]. a aby žalobci zaplatila jako zadostiučinění v penězích částku [částka]. V průběhu řízení před soudem prvního stupně v důsledku jednání žalované vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu odstraňovací povinnosti, a pokud jde o omluvu, žádal na základě připuštěné změny žaloby – poté, co mu žalovaná v průběhu řízení poskytla požadovanou omluvu – změněný text omluvy ve znění [právnická osoba], vlastník a provozovatel webových stránek [webová adresa], se opětovně omlouvá panu [jméno] [příjmení], českému herci, za to, že o něm v pořadu Potomci slavných nepravdivě uvedla, že on a jeho rodiče jsou v příbuzenském vztahu s komunistickým československým prezidentem [jméno] [příjmení]. Rovněž se omlouvá, že inkriminované video, kde se nepravdivé tvrzení nacházelo, bylo na jí provozovaných internetových stránkách přístupné i v den prvního projednání věci před soudem, a to i přes tvrzení žalované podané panu [jméno] [příjmení], že veškeré stránky s tímto obsahem byly odstraněny.“ 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybňovala, že na webu [webová adresa] uveřejnila napadené video a článek s názvem„ Synovec dělnického prezidenta [příjmení] († 72) V rodině máme [příjmení] i alkohol“, který z videa vycházel a ve kterém citovala výroky [jméno] [příjmení] včetně těch, které žalobce napadá, konkrétně:„ [příjmení] sestřenice [jméno] je maminkou [příjmení] [příjmení]. Takže má mateřskou větev ze Zápotockých. Oldy táta byl skvělý architekt, dostával velké stranické úkoly, což vedlo k špatné životosprávě a pádu. Mám z druhé ruky, že se upil.“. Napadaná tvrzení jsou ale tvrzeními [jméno] [příjmení] a žalovaná neměla důvod o jejich pravdivosti pochybovat. Poté, co se žalobce spolu se svou sestrou proti výrokům ohradili, uveřejnila žalovaná dne [datum] na webu [webová adresa] článek„ [jméno] [příjmení] a jeho sestra [jméno]: [příjmení] o rodokmen!“ a v deníku [příjmení] článek„ [příjmení] o rodokmen!“, ve kterých informovala čtenáře o reakci žalobce, původní informace však nadále zpřístupňovala, protože [jméno] [příjmení] na svých tvrzeních trval. Po doručení žaloby, přestože [jméno] [příjmení] na uveřejněných informacích stále trval, video i článek z webu stáhla. V průběhu řízení, konkrétně dne [datum], pak i uveřejnila na webu [webová adresa] pod titulkem„ Omluva panu [jméno] [příjmení]“ v žalobě původně požadovanou omluvu. 3. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 208/2018-68, jímž všechny žalobní nároky zamítl (v rozsahu původně žalované odstraňovací povinnosti řízení již předtím zastavil usnesením č. j. 30 C 208/2018-107, vyhlášeným při jednání dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]). Městský soud v Praze pak svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 107/2019-101, o odvolání žalobce rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až III potvrdil a ve výroku IV změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak jej potvrdil a zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalované náklady řízení. O dovolání žalobce rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. prosince 2020, č. j. 25 Cdo 27/2020-166, tak, že dovolání proti části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 107/2019-101, o nákladech řízení se odmítá, jinak se dovolání zamítá a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. K ústavní stížnosti žalobce pak Ústavní soud svým nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 668/21, rozhodl tak, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2019, č. j. 30 C 208/2018-68, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 107/2019-101, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 27/2020-166, bylo porušeno právo žalobce na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto všechny uvedené rozsudky zrušil. K tomu uvedl, že je třeba, aby obecné soudy respektovaly určitá společná obecná kritéria a braly je v úvahu při určení konkrétního způsobu či stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Za základní a určující je přitom považováno hledisko závažnosti a intenzity zásahu do práv náležejících do tzv. intimní sféry soukromého života jednotlivce, dotýkajícího se samé podstaty lidství a lidské důstojnosti. Dalším kritériem, k němuž je třeba přihlédnout při úvaze o přiměřenosti výše náhrady nemajetkové újmy v penězích, je samotný účel a funkce tohoto institutu, k čemuž Ústavní soud poukázal na to, že účelem relutárního zadostiučinění není toliko funkce satisfakční, ale i sankční, působící k odrazení narušitele chráněných osobnostních statků a jeho možných následovníků od protiprávního jednání. V případě sporů na ochranu osobnosti, jež mají svůj původ ve světě bulvárních médií, lze při stanovení výše relutární náhrady připustit výjimky ze zásady tzv. odrazujícího účinku (chilling effect), spočívajícího v tom, aby výše přiznaného peněžitého zadostiučinění nebyla pro původce neoprávněného zásahu likvidační. Smyslem této zásady je právě nepřijatelným disproporcím zabránit. Výjimka z této zásady se pak týká právě těch subjektů, jejichž podnikání je postaveno či doprovázeno závažnými zásahy do základních práv a které účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních a na cti utrhačný