23 CO 212/2022-151 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl vzájemný návrh žalobkyně o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky ročně za období od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o vzájemném návrhu žalobkyně ze dne [datum] (uplatněném v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyloučeném k samostatnému řízení), kterým se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedená částka je součtem dílčích peněžitých nároků, které se odvíjí od pracovněprávního vztahu mezi účastníky. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] účastníci uzavřeli dohodu o provedení práce, dne [datum] pak pracovní smlouvu. Konkrétně se žalobkyně domáhala nároku na náhradu za pohonné hmoty pro soukromé jízdy za říjen až [anonymizováno] [rok] proplacené žalobkyní, nároku na náhradu za žalobkyní proplacené účty za soukromé hovory žalovaného v období červenec až [anonymizováno] [rok], nároku na náhradu za žalovaným nevyúčtovanou zálohu na provozní [anonymizováno], kterou žalovaný převzal dne [datum], nároku na náhradu škody za poškození služebního telefonu, nároku na náhradu za nevyúčtovaný depozit nájmu bytu a nároku na vrácení neoprávněně vyplacené odměny. 3. Po vymezení obrany žalovaného, kterou zaujal k jednotlivým požadovaným nárokům, soud I. stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny k důkazu. 4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena dohoda o provedení práce, která měla trvat do [datum]. Žalobce měl sjednánu odměnu [částka] za měsíc. Náplní jeho práce bylo poskytovat zaměstnavateli veškerou součinnost a podporu při realizaci jeho investičních projektů v [země], podílet se efektivně na kvalitním dokončení staveb, plnit [anonymizováno] zadané úkoly, zasílat zaměstnavateli denní reporty zahrnující detailní informace o denní činnosti. Mezi účastníky bylo sjednáno, že ubytování bude hrazeno maximálně do výše [částka] za měsíc, k pořízení služebního vozidla zaměstnavatel poskytne zálohu do výše [částka], pohonné hmoty bude hradit zaměstnavatel podle knihy jízd, kterou bude vést zaměstnanec a kde pečlivě oddělí služební a soukromé jízdy. Žalovaný zasílal žalobkyni reporty. Dne [datum] žalovaný převzal provozní zálohu ve výši [částka] na [anonymizováno] související s provozem činnosti projekt koordinátor v [země]. Zálohu byl povinen vyúčtovat do [datum]. Dne [datum] žalovaný zakoupil mobilní telefon, zaplatil také jeho opravu. Dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouva a byl zaplacen nájem a depozit za byt. Dne [datum] účastníci uzavřeli pracovní smlouvy, místem výkonu práce byla [anonymizováno] nebo kancelář v [obec] či v [obec]. Z pracovní smlouvy vyplývají závazky žalobkyně související s cestováním žalovaného do [země] s tím, že žalobkyně se postará o [anonymizována dvě slova] týkající se vratných letenek, ubytování, auta, paliva, pojištění automobilu, stravného, zdravotního pojištění. Žalovanému bylo přiděleno telefonní číslo, měl neomezené volání a [anonymizováno] v rámci [země] a neomezená data, [anonymizováno] na roaming v ČR. Žalobkyně jako zaměstnavatel byla povinna zajistit žalovanému úhradu veškerých nákladů spojených s ubytováním, tzn. nájmem bytu, jak vyplývá z jejího přípisu adresovaného ambasádě [země] dne [datum]. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] vypověděla svědkyně [příjmení] dne [datum], že jak automobil v [země], tak i tarif telefonu byly vedeny na americkou společnost, tedy odlišnou právnickou osobu než je žalobkyně. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, když soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka splněním splátkového kalendáře. Dlužník splatil všem přihlášeným nezajištěným věřitelům částku ve výši [částka], což činí 100 % přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník současně uhradil na odměnu správce a jeho hotové [anonymizováno] částku odměny ve výši [částka] včetně [anonymizováno] a hotové [anonymizováno] ve výši [částka] včetně [anonymizováno], a to za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] [ulice] se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. [ulice] se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Usnesení nabylo právní moci [datum] Městský soud v Praze rozhodl pod č. j. [spisová značka] tak, že přiznané osvobození dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], od placených pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se zachovává. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podle ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) se osvobození dlužníka odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do tří let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku. Podle ustanovení § 419 odst. 2 insolvenčního zákona je insolvenční rejstřík veřejně přístupný s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Skutečnost, že navrhovatel (zde žalobkyně) nevěděl, že se dlužník nachází v insolvenci, jde k jeho tíži, neboť se tak sám mohl dozvědět z insolvenčního rejstříku jako z veřejně dostupného zdroje. Není povinností dlužníka hlásit všechny své známé věřitele, navrhovatel se mohl do řízení přihlásit ve lhůtě do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, tak jak to uložil insolvenční soud. Navrhovatel tak neučinil. Z tohoto důvodu soud přiznané osvobození dlužníku [jméno] [příjmení] potvrdil. O odvolání žalobkyně rozhodl usnesením Vrchní soud v Praze pod č. j. [spisová značka], [spisová značka] tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] potvrdil ve znění, že se zamítá návrh [právnická osoba] ze dne [datum] na odejmutí osvobození přiznaného dlužníkovi usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [ulice] soud ve svém odůvodnění uvedl, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro odejmutí osvobození dlužníka ve smyslu § 417 insolvenčního zákona, když se dlužník žádného podvodného jednání nedopustil a když navíc mohla odvolatelka svou námitku uplatnit ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku, avšak neučinila tak. [ulice] soud uvedl, že tyto závěry mají v obsahu spisu potřebnou oporu a [ulice] soud se s nimi ztotožňuje. Insolvenční soud může odejmout dlužníku osvobození od placení pohledávek přiznaných podle § 414 a § 415 insolvenčního zákona na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů (mezi něž patří i věřitelé, kteří nepřihlásili do insolvenčního řízení pohledávku, ač tak učinit měli), do tří let od jeho pravomocného přiznání a jen za splnění podmínky, že námitku, podle níž ke schválení oddlužení nebo přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, nebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům, nemohl takový věřitel uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození, což však není daný případ. Odvolatelka mohla uplatnit své námitky dříve, tedy již předtím, než insolvenční soud rozhodl o osvobození dlužníka. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, jde taková okolnost plně k její tíži. 5. Na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně shledal, že žaloba není důvodná. Vzhledem k rozhodnutí insolvenčního soudu, který přiznal žalovanému osvobození od placení pohledávek, mají pohledávky žalobkyně povahu naturální obligace a v řízení je nelze přiznat. 6. Soud I. stupně také shledal, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyni vznikly požadované nároky. Přitom vycházel i z pravomocného rozhodnutí ve věci [spisová značka], které bylo potvrzeno rozsudkem odvolacího soudu dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], a v němž byly řešeny otázky existence pracovního poměru, zejména otázka jeho zániku. Pracovní poměr založený pracovní smlouvou trval až do dne [datum], kdy byl okamžitě zrušen ze strany žalovaného. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaný i po svém příletu z [země] vykonával podle pokynů žalobkyně práci a pokud mu tuto práci zaměstnavatel nepřidě