23 CO 302/2021-354 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem citovaným v záhlaví zamítl soud I. stupně žalobu o vyklizení pozemku (KN) parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro [katastrální uzemí], obec Praha, a předání vyklizeného pozemku do tří dnů od právní moci rozhodnutí žalobkyni (výrok I.) O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.), dále že žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – [název soudu] náhradu nákladů státu ve výši [částka] (výrok IV.), to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. 2. Předmětem řízení bylo vyklizení nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, a to pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaného na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], obec Praha (dále také jen„ Pozemek“). Žalobkyně tvrdila, že na celé ploše předmětného pozemku je umístěna konstrukce živičné plochy, která tvoří parkoviště, označené jako„ NN3333“. Parkoviště bylo rozhodnutím žalovaného ze dne [datum] zařazeno do sítě místních komunikací III. třídy. Výkon majetkové správy na této komunikaci byl dle sdělení žalovaného ze dne [datum] svěřen TSK hl. m. [obec]. Žalovaný předmětný pozemek pronajal třetí osobě, [právnická osoba] s. r. o., která na něm provozuje placené parkoviště pro denní a měsíční stání vozidel v rámci své obchodní činnosti. Žalobkyně jako vlastník předmětného pozemku proto nemůže realizovat své vlastnické právo. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala dne [datum] a opětovně dne [datum] k vyklizení a předání předmětného pozemku. Žalovaný na výzvu nereagoval a pozemek užívá nadále. Žalobkyně má s pozemkem obchodní záměry. 3. [příjmení] žalovaného proti žalobě spočívala v tvrzení, že na předmětném pozemku se nenachází žádné movité věci v jeho vlastnictví, které by mohl vyklidit. Odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 704/12, podle nějž ustálená soudní praxe vychází z toho, že výkonem rozhodnutí vyklizením nemovitosti lze dosáhnout pouze odstranění movitých věcí z této nemovitosti. Žaloba je dle žalovaného neurčitá, neboť v ní není uvedeno, jaké věci mají být vyklizeny. Navrhl zamítnutí žaloby. Při jednání před soudem I. stupně argumentoval tím, že parkoviště je samostatnou stavbou v právním slova smyslu, tedy nemovitou věcí ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně se nemůže domáhat vyklizení předmětného pozemku, ale pouze odstranění stavby. Jedná se však o stavbu oprávněnou, zřízenou se souhlasem tehdejšího majitele pozemku, řádně zkolaudovanou. Učinil nesporným, že na ploše pozemku se nachází parkoviště, které bylo svěřeno do správy TSK hl. m. [právnická osoba] Předmětné parkoviště je umístěno na více pozemcích sousedících s předmětným pozemkem, přičemž tyto sousední pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného. Dle poslední novely zákona o pozemních komunikacích nejsou místní komunikace součástí pozemku, jde tedy o samostatnou stavbu. 4. Přistoupení TSK hl. m. [právnická osoba] do řízení jako vedlejšího účastníka na stranu žalovaného připustil Městský soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. 5. Soud I. stupně vyšel z provedených důkazů, zejména z výpisu z katastru nemovitostí, z ortofotomapy pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec], z rozhodnutí Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] 2002 [spisová značka]. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je vlastníkem pozemků sousedících s pozemkem parc. [číslo] na kterém bylo se souhlasem předchozího vlastníka předmětného pozemku vybudováno parkoviště a že je zařazeno do sítě místních komunikací III. třídy. Výkon majetkové správy komunikaci je svěřen TSK hl. m. [právnická osoba], která uzavřela smlouvu s třetí osobou o provozování veřejného hlídaného parkoviště na uvedené komunikaci. Rovněž měl soud I. stupně za nesporné, že stavba parkoviště je zkolaudována. 6. K zodpovězení sporné odborné otázky, zda je parkoviště na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] z hlediska stavebně technického a z hlediska účelu samostatnou věcí ve smyslu stavebního zákona, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba, soud ustanovil znalecký ústav [právnická osoba] Ze znaleckého posudku (na č. l. 122 až 149 spisu) vyplynulo, že předmětné parkoviště má ze stavebně technického hlediska charakter stavby, jedná se o stavbu na cizím pozemku. Stavba má vlastní základy, není součástí pozemku. Skládá se z krytů (asfaltobetonový povrch) a základu (štěrková vrstva apod.). Pod ní začíná terén. Terénní úpravy jsou součástí pozemku. K upřesnění by musela být provedena destruktivní sonda, muselo by se určit množství sond potřebné pro zjištění sklady parkoviště na celé ploše. Tvrzení žalobkyně, že asfaltový kryt je položen do pískového lože, znalecký ústav odmítl jako neodpovídající realitě vzhledem ke znalecké zkušenosti. Posudek má jednoznačný závěr, že daná stavba parkoviště má vlastní základy a jedná se o stavbu. Proto soud účastníkům předestřel, že žaloba na vyklizení a předání nemovitosti nemůže být za dané situace úspěšnou, neboť lze žalovat v případě stavby jen o odstranění stavby. Možnost změny žaloby s ohledem na proběhlou koncentraci řízení, o níž byli účastníci řízení poučení při jednání dne [datum] (č. l. 37 spisu), soud I. stupně vyloučil. Soud I. stupně neshledal opodstatněným návrh žalobkyně na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, proto tento důkazní návrh zamítl. 7. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle ust. § 498 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle nějž jsou nemovitými věcmi pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. 8. Soudu I. stupně bylo z úřední činnosti známo, že ve sporech, kde se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení z titulu užívání předmětného pozemku bez právního důvodu, sama výslovně uváděla, že na pozemku se nachází stavba, tj. nemovitá věc, ve vlastnictví žalovaného, sdělení právního zástupce žalobkyně v tomto smyslu bylo rovněž provedeno k důkazu. Ve skutkově obdobné věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka], kde předmětem sporu byl jiný nedaleký pozemek rovněž s parkovištěm, soud rovněž na základě znaleckého posudku dospěl k závěru, že jde o stavbu parkoviště ze stavebně technického hlediska samostatnou, se samostatnými základy, tj. stavbu jako nemovitou věc. Za účelem předvídatelnosti soudního rozhodování a jeho jednotnosti tedy soud I. stupně projednávanou věc posoudil shodně. 9. Soud I. stupně své rozhodnutí rovněž opřel o ustanovení § 9 odst. 1 zákona o místních komunikacích č. 13/1997 Sb. (dále také jen„ ZPK“) ve znění účinném od 13. 11. 2015, podle nějž není místní komunikace součástí pozemku. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Judikatura se shoduje v tom, že v daném případě je zapotřebí domáhat se vydání pozemku žalobou na odstranění stavby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]). Odkázal rovněž na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 704/12. 10. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by se na předmětném pozemku nacházely movité věci ve vlastnictví žalované, a kdy žalobou na vyklizení se lze domáhat pouze odstranění movitých věcí z dané nemovitosti, soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení žalovanému rozhodl soud I. stupně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši upravené advokátním tarifem č. 177/1996 Sb., přičemž zastoupení advokátem měl za účelné vzhledem ke složitosti sporu. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., výši stanovil dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. 12. O náhradě nákladů státu ve výši představující nezálohované znalečné, rozhodl soud I. stupně dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. (ačkoli toto zákonné ustanovení necitoval) a částku [částka] uložil k náhradě žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná. 13. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že znalecké šetření na místě samém trvalo pouhých 30 minut, nemohlo za tak krátkou dobu dospět k objektivnímu závěru ohledně pozemku o rozloze 4 911 m2. Uložit znalci otázku na určení samostatné věci v občanskoprávním slova smyslu, její vymezitelnosti od ostatních předmětů vnějšího světa, je podle žalobkyně nepatřičné. Co se týče pov