23 CO 352/2021-196 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] zamítl Obvodní soud pro Prahu 2 žalobní nárok na zadostiučinění ve formě omluvy:„ [stát. instituce], jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující [anonymizována tři slova], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž (správně k němuž – pozn. odvolacího soudu) došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoli přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok I.). Dále zamítl návrh, aby soud uložil žalované uhradit žalobci částku [částka] (výrok II.). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří od právní moci rozsudku (výrok III.) 2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce žalobou ze dne [datum] domáhal omluvy a peněžitého zadostiučinění za nápravu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování [anonymizováno] o příjmech a závazcích, která byl žalobce povinen podávat v postavení veřejného funkcionáře - uvolněného starosty obce Býchory podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZStřZ“). Plošným zveřejňováním [anonymizováno] (jež bylo následně Ústavním soudem posouzeno jako protiústavní) došlo k zásahu do soukromí žalobce. Odpovědnost za tento zásah nese podle žalobce stát, za nějž jedná coby příslušná organizační složka [stát. instituce], které spravuje [anonymizována tři slova] (§ 13 odst. 1 ZStřZ). 3. Žalovaná nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na nemajetkovou újmu z důvodu popsaných v žalobním návrhu ve výši [částka], resp. [částka]. Žalovaná žádost žalobce projednala dne [datum] a nesprávný úřední postup neshledala s argumentem, že [stát. instituce] je podle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem dokud je platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. 4. Dále mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce byl v rozhodném období tj. od září 2017 do listopadu 2020 ve funkci neuvolněného starosty obce Býchory a v tomto období podával [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb. ve znění novel, a žalovaná je zveřejnila v [anonymizována tři slova]. Při vyplnění průběžného [anonymizováno] za rok 2019 s termínem podání do [datum], žalobce vyzval správce [anonymizována dvě slova] - [stát. instituce] - aby stát nakládal s podanými oznámeními s respektem k jeho soukromí a učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování jejich ústavního práva na ochranu soukromí a informačního sebeurčení. Žalobcem podané [anonymizováno] bylo i po [datum] zveřejněno bez jakéhokoli omezení až do [datum]. Proto vyzval žalovanou k okamžité nápravě závadného stavu. Žalovaná omezila způsob zveřejňování údajů z [anonymizována dvě slova] až v období po zaslání předžalobní výzvy před podáním žaloby. 5. Soud I. stupně učinil závěr o skutkovém stavu na podkladu nesporných tvrzení účastníků v souladu s ust. § 120 odst. 4 o. s. ř. 6. Spornou otázku právního posouzení, zda se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu v souvislosti s vydaným nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, kterým bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1. písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona [číslo] 2017, vyřešil soud I. stupně následovně: Nárok uplatněný žalobcem se opírá o skutečnost, že ačkoli státní orgány postupovaly při plošném zveřejňování [anonymizováno] v souladu se zákonem, nebylo to v souladu s ústavním pořádkem. Soud I. stupně vyloučil posouzení nároku podle právní úpravy ochrany osobnosti. Nárok posoudil jako náhradu újmy způsobené žalobci při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdšZ“); v té souvislosti odkázal soud prvního stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. 7. Jako příslušnou organizační složku státu určil [stát. instituce], které je podle ustanovení § 13 odst. 1 ZStřZ správcem [anonymizována dvě slova]. Došlo-li tedy k tvrzené újmě žalobce zveřejněním jeho [anonymizováno] podle ZStřZ, stalo se tak v působnosti Ministerstva spravedlnosti, které je proto podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) OdšZ příslušným úřadem. O místní příslušnosti soudu I. stupně rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 dotčenou právní úpravu v ZStřZ zrušil a odložil vykonatelnost svého zrušujícího výroku do [datum]. Do tohoto data tedy nepředstavuje namítaný způsob zveřejňování obsahu [anonymizováno] žalobců protiprávní jednání ani nesprávný úřední postup. 8. Soud I. stupně se předně zabýval splněním předpokladů nároku na náhradu nemajetkové újmy. Tedy tím, zda existuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, zda vznikla újma, a zda je mezi nimi příčinná souvislost. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Soud I. stupně dospěl k závěru, že uplatněný nárok není důvodný, neboť existence odpovědnostního titulu nebyla prokázána. Zveřejňování majetkových přiznání žalobců nebylo nesprávným úředním postupem žalované ve smyslu § 13 odst. 1 OdŠZ. Žalovaná při správě [anonymizována tři slova] postupovala podle platného a účinného právního předpisu. Právní úprava přitom sledovala legitimní cíl, a nadále platí, že kdokoliv si informace o majetku žalobce může vyžádat. Satisfakce se žalobci dostalo tím, že Ústavní soud protiústavní právní úpravu zrušil od [datum] a zákonodárci uložil způsob zveřejňování omezit. 9. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok za období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, žalovaná jako orgán spravující [anonymizována tři slova] nemá pravomoc hodnotit, zda je zákon nebo jeho část v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Soud I. stupně uvedl, že postup žalované spočívající v plošném zveřejnění [anonymizováno] v souladu se zákonem, jenž byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 13 OdŠZ. Co se týče období od [datum] do [datum], tedy po vyhlášení nálezu Pl. ÚS 38/17, kdy již žalovaná měla informaci o tom, že části ZStřZ nejsou v souladu s ústavním pořádkem, soud I. stupně poukázal na to, že Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu do [datum] a až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Zdůraznil, že k odkladu vykonatelnosti přistupuje Ústavní soud v zájmu právní jistoty a bezrozpornosti právní úpravy a tyto zájmy nepochybně pro omezenou dobu převážily nad zájmem odstranit neústavní právní úpravu. Soud I. stupně přihlédl k odůvodnění citovaného nálezu Ústavního soudu, podle nějž je transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů potřebná, nemá však být účelem sama o sobě, ale prostředkem k naplnění cíle zákona. Právo na soukromí smí omezovat jen v nezbytné míře. 10. Pokud Ústavní soud přistoupil ke zrušení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) ZStřZ, byl si vědom toho, že primární ústavní problém spočívá v ustanovení § 13 odst. 3 ZStřZ, který umožňuje nahlížení do [anonymizováno] veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 ZStřZ. Ústavní soud byl však vázán petitem návrhu. V důsledku zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b), c) zákona se nahlížení prostřednictvím veřejné datové sítě stalo v praxi neproveditelným a byly tak odstraněny protiústavní důsledky. Samotné právo nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě do [anonymizována dvě slova] je totiž vázáno na rozsah stanovený tímto zákonem, a ten je vymezen prostřednictvím zrušeného § 14b odst. 1 písm. a), b), c). Ústavní soud vyzdvihl, že po derogaci provedené citovaným nálezem musí zákonodárce nosné důvody nálezu zohlednit nejen ve vztahu ke zrušené části zákona, nýbrž i ve vztahu k matérii upravené v § 13 odst. 3 zákona. Dále Ústavní soud poukázal na to, že do doby přijetí nové právní úpravy umožňující nahlížení do [anonymizována dvě slova] pouze na základě žádosti bude proto důsledkem derogace úplné znepřístupnění údajů z [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů vymezených v § 2 odst. 1 zákona. Derogačním výrokem však nemohl zajistit, aby se režim plného zveřejnění údajů změnil na režim zpřístupnění údajů na žádost a současně žádost blíže vymezit, neboť Ústavní soud právní úpravu nevytváří, ale pouze jí ruší. Ústavní soud dospěl k závěru, že způsob zpřístupňování údajů z [anonymizována dvě slova] u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z [anonymizována