23 CO 362/2022-106 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované písemně se omluvit žalobci za bezdůvodné obtěžování jeho osoby doručováním soudní zásilky policií v [anonymizováno] [rok], a to zasláním písemné omluvy na adresu žalobce následujícího znění:„ Omlouváme se tímto za nesprávný úřední postup Okresního soudu v Nymburce za bezdůvodné doručování soudní obsílky [stát. instituce] v [anonymizováno] [rok] a za újmu tímto nesprávným úředním postupem vzniklou“ (I). Dále zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] s 8% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (III). 2. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a shora uvedené omluvy, a to s odkazem na tvrzený nesprávný úřední postup dle zákona 82/1998 Sb., tento postup měl spočívat v nesprávném doručování soudních zásilek policií v [anonymizováno] [rok] v řízení vedeném před Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka], když dle žalobce soud nerespektoval pořadí doručování obsílek účastníku řízení (obžalovanému) dle § 62 tr. řádu, kdy nevyužil uvedeného pořadí způsobu doručování a přistoupil ihned k předání zásilky k doručení [stát. instituce]; žalobce v podrobnostech odkazoval na vedlejší řízení vedené původně u Obvodního soudu pro Prahu 7 (proti [země] - [stát. instituce] – jiné organizační složce státu – poznámka odvolacího soudu) pod sp. zn. [spisová značka]; v tamním řízení žádal žalobce z titulu nesprávného úředního postupu přiměřené zadostiučinění ve finanční formě, kdy v blíže specifikovaných dnech března [rok] se měli 5x policisté dostavit bezdůvodně do místa žalobcova bydliště a tím poškozovat jeho dobré jméno i pověst před sousedy. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu, kdy žalobce sice uplatnil nárok u žalované [datum] na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Nymburce, mimosoudně požadavek žalobce žalovaná zamítla; v průběhu řízení vznesla námitku promlčení s odkazem na § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb., neboť k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu mělo dojít v [anonymizováno] [rok] a k podání žaloby až dne [datum] (tedy po více jak třech letech). Soud I. stupně provedl dokazování blíže specifikovanými listinami pod bodem 5 odůvodnění rozsudku, a to včetně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, č. j. [číslo jednací], z tohoto rozsudku zjistil zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka], věc byla řešena i odvolacím soudem pod č. j. [číslo jednací] (rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen), v tamním řízení byla žalována jako organizační složka Česká republika - Ministerstvo vnitra (a nikoliv nyní Ministerstvo spravedlnosti); v tamním řízení nebylo předmětem řízení poskytnutí omluvy (jako je tomu v tomto řízení), za údajně nesprávný úřední postup státu požadoval žalobce [částka] shodně jako v tomto řízení, ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 měl spočívat žalobcem vymezený nesprávný úřední postup policie při doručování zásilek v dostavení se policie do místa bydliště žalobce a tím v poškozování dobrého jména i pověsti žalobce před sousedy (doručování ve dnech 11. 3. až [datum] včetně). Soud I. stupně další důkazy neprováděl, když tyto pokládal za nadbytečné (výslech policistů i soudkyně [příjmení]), a to s ohledem na závěr o promlčení práva žalobce a po citaci dotčených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. včetně úpravy promlčení vyplývající z § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. V situaci, kdy žalobce podal žalobu [datum] (téhož dne uplatnil předběžně nárok u žalované), kdy žalovaná nevyhověla požadavku žalobce a sdělila mu toto stanoviskem z [datum] /z důvodu námitky promlčení/, došlo k promlčení nároku žalobce marným uplynutím šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty (byť dosud běžela druhá objektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb.), když šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta počala běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tedy o zásahu do jeho práv, pokud tento zásah vnímal úkorně ([spisová značka], [spisová značka]); promlčuje se přitom nárok na zadostiučinění v penězích, ale i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, jako je v tomto projednávaném případě i omluva ([spisová značka]). Pokud žalobce dovozoval vznik nemajetkové újmy nesprávným doručováním v datech 11. 3. až [datum] včetně, uplatnil ve vedlejším řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] obdobné nároky z téhož doručování již v roce [rok] rovněž u Obvodního soudu pro Prahu 7, neuplatňoval však nárok na omluvu, již tedy v roce [rok] žalobce nabyl vědomost o nesprávném úředním postupu, ze kterého dovozoval následky v jeho osobnostní sféře, pokud nárok uplatnil u Obvodního soudu pro Prahu 2 až po prakticky uplynutí třech let – [datum], ve smyslu § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. jsou nároky žalobce promlčeny (a to v situaci, kdy v průběhu řízení došlo k upřesnění, že se nejedná v této věci o totožnou žalobu jako bylo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka]). 4. Z těchto důvodů soud I. stupně zamítl žalobu ohledně poskytnutí omluvy i finančního zadostiučinění a procesně neúspěšnému žalobci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení paušální částku náhrady nákladů řízení (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka], a to v obecné pariční lhůtě. 5. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Postup soudu označil za„ výsměch právu, chytráctví a potměšilost“, nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o promlčení jeho nároku. Poukazoval na to, že soudy si v průběhu třech let ujasňovaly, kdo má být ve věci vlastně žalován z titulu nesprávného úředního postupu; rovněž vyjádřil názor, že pokud nedochází„ k promlčování exekucí ani za 30 let“, nemohl se promlčet jeho nárok vůči státu za dobu půl roku. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit (když se nejedná o dvě totožná řízení, tj. toto řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 a u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod shora uvedenou sp. zn.), rovněž nesouhlasil s výrokem o nákladech řízení a s povinností úhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované. 6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 7. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř., která se k jednání včas a řádně omluvila. 8. Pokud žalobce navrhoval odročení odvolacího jednání z důvodu jeho tvrzené předpokládané účasti jako zástupce [právnická osoba] u Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] nařízeného na den [datum rozhodnutí], k datu sdělení tohoto požadavku odvolacímu soudu v této věci ([datum]) nebylo dle databáze infoSoud nařízeno jednání u Krajského soudu v Ostravě ve věci [spisová značka], s ohledem na neodůvodněnost požadavku /tvrzená kolize/ byl odvolatel vyrozuměn, že odvolací soud neshledává důvody pro odročení odvolacího jednání, o tom byl žalobce vyrozuměn dostatečně předem před odvolacím jednáním (zásilka do vlastních rukou doručena [datum]); pokud teprve po nařízení jednání ve věci vedené nyní u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve které vystupuje žalobce jako účastník odvolacího řízení, bylo nařízeno jednání u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], k datu vyrozumění odvolacím soudem v této věci o nevyhovění návrhu na odročení jednání v souladu s konstantní judikaturou byl postup odvolacího soudu předvídatelný a v souladu s ustálenou soudní praxí, teprve v později nařízeném jednání /u KS [obec] žalobce mohl omluvit svoji neúčast z důvodu účasti u Městského soudu v Praze. 9. Žalobce v reakci na nevyhovění návrhu na odročení jednání vznesl námitku podjatosti proti předsedkyni [anonymizována tři slova] [celé jméno řešitele] (včetně hrubě urážlivého podání ze dne [datum]); pokud na počátku odvolacího jednání zopakoval námitku podjatosti z důvodu nevyhovění návrhu na odročení odvolacího jednání nařízeného na den [datum], shledal odvolací soud důvody pro pokračování odvolacího řízení, neboť ve smyslu § 15b odst. 2 o. s. ř. v důsledku námitky podjatosti uplatněné účastníkem před jednáním nebo v průběhu jednání, při kterém byla věc rozhodnuta, a soud měl za to, že námitka nebyla důvodná, nebylo třeba jednání odročovat za účelem předložení věci k rozhodnutí o námitce podjatosti nadřízenému soudu. 10. Dle § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; důvodem k vyloučení [anonymizováno] nejsou okolnosti, které spočívají v postupu [anonymizováno] (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.), když k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedícíc