25 CO 360/2021-281 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.) a částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl návrh žalobkyně, aby soud uložit žalované povinnost náhrady oddělených nákladů řízení (výrok III.) a konečně posledním výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 216/2010 (dále též jen„ posuzované řízení“), ve kterém se žalobkyně domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 122/94. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že po zahájení řízení bylo žalobkyni vyplaceno [částka] a poskytnuta omluva. 4. Řízení bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby zastaveno co do požadavku na konstatování porušení práva, omluvu a zaplacení [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 10/2017-49, který v těchto výrocích nabyl právní moci dne [datum]. 5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Dne [datum] podala žalobkyně a další dvě osoby – [jméno] [příjmení] a Mgr. [příjmení] [příjmení], u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, jejíž obsahem bylo pět nesouvisejících žalobních návrhů. Dne [datum] soud vyloučil k samostatnému projednání jednotlivé nároky; nárok žadatele dále projednáván pod sp. zn. 9 C 216/2010, na základě žádosti ze dne 15. 11. 2010 OS P1 sp. zn. 28 C 122/94 byl spis zapůjčen a předložen Ústavnímu soudu. Následovalo pátrání, zda má žalobkyně právního nástupce, dne [datum] sdělení Ministerstva vnitra, že registrace nadací nepatří do jeho věcné působnosti, dne [datum] dorazila odpověď Úřad městské části [obec a číslo], dotazy ze dne [datum] a [datum] soud činil dotazy na Magistrát hl.m. [obec]. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum], dne [datum] rozšíření žaloby, doplnění tvrzení a označení důkazů, dne [datum] soud jednání odročil na den [datum]. Dne [datum] soud jednání odročil na den [datum] z důvodu nepřipojení spisu OS P1 sp. zn. 28 C 122/94. Dne [darum] bylo jednání odročeno na den [datum] z důvodu opětovné žádosti Městskému soudu v Praze, aby byl připojen spis 28 C 122/94 OS P1 a spis 9 Ca 302/2009 Městského soudu v Praze. Dne [datum rozhodnutí] soud vyhlásil rozsudek. Dne [datum] podala žalovaná proti rozsudku odvolání. Dne [datum] soud vydal opravné usnesení. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] odvolací soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] Městský soud v Praze zrušil rozsudek soudu I. stupně. Dne [datum] podala žalobkyně dovolání. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne [datum] Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl. Dne [datum] byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] soud jednání odročil na den [datum] z důvodu nepřipojení spisu. Dne [datum] se konalo ústní jednání, na němž soud vyhlásil rozsudek. Dne [datum] odvolání žalované proti rozsudku. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] Městský soud v Praze zčásti změnil a zčásti potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Dne [datum] podala žalobkyně dovolání. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne [datum] Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl. Dne [datum] bylo rozhodnutí doručeno žadateli - žalobkyni. Dne [datum] rozhodl Ústavní soud o žalobkyní podané stížnosti, tak že ji odmítl 6. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. 7. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 1, 3 § 15 odst. 2 a § 31aOdpŠk, a uzavřel, že doba trvání posuzovaného řízení činila 9 let a 6 měsíců (od podání žaloby dne [datum] do doručení usnesení Ústavního soudu žalobkyni dne [datum]). Tuto dobu shledal nepřiměřeně dlouho a konstatoval, že žalovaná žalobkyni již poskytla omluvu a finanční satisfakci ve výši [částka]. 8. Dále obvodní soud připomněl relevantní judikaturu (stanovisko NS ČR Cpjn 206/2010 včetně nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 862/10) a za první dva roky řízení přiznal přiměřené přiznání částky [částka] a stejné částky následně za každý další rok řízení (tj. základní částka [částka]). Soud neshledal v dané věci důvody pro navýšení základní částky dle judikatury ČR toto umožňující. Soud hodnotí předmětné řízení jako věc skutkově či právně složitou do určité míry, pročež takto stanovený základ následně snížil o 15% (když ve věci rozhodoval nejen Nejvyšší soud, ale i Ústavní soud, který stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl). Žalobkyně má pravdu, že kompenzační řízení musí probíhat urychleně, avšak pokud urychleně neproběhne, nelze z toho dovozovat vyšší význam takového řízení pro účastníka řízení. Kompenzační řízení má naopak mnohem menší význam pro účastníka (ve srovnání např. s rodinnými věcmi, trestním řízením či řízením, ve kterém je účastník v nejistotě, zda mu bude uloženo zaplatit vysokou finanční částku). Z uvedeného hlediska tudíž soud nezvýšil ani nesnížil základní stanovenou částku. Soud tedy dospěl tímto výpočtem k celkové částce ve výši [částka] ([částka] - 15%, tj. [částka]), z níž již žalobkyni byla uhrazena částka [částka] dne [datum]. 9. Důvody pro separaci nákladů ve smyslu ust. § 147 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za účast na jednání, které bylo pro pozdní vyjádření žalované odročeno, protože žalobkyně nebyla v dané situaci ověřit tvrzení žalované o částečné platbě, soud prvého stupně neshledal, neboť a byly vzaty v úvahu v konečném rozhodnutí o nákladech řízení. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že úspěch každého u účastníků byl jen částečný. 11. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. 12. Žalobkyně se domáhá zrušení rozsudku, namítá, že částky uvedení ve stanovisku Cpjn 206/2010 již nezohledňují současnou ekonomickou situaci a výrok o nákladech řízení nereflektuje to, že žalobkyni bylo částečně plněno a že tedy byla v základu úspěšná a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení. 13. Žalovaná pak napadla vyhovující výrok s tím, že žalobkyně fakticky neexistuje, již poskytnuté plnění považuje za zcela dostatečné. Soud pominul, že se jedná o odškodnění kompenzačního řízení a v tomto směru odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2577/14 ohledně zneužití práv žalobkyní. Zejména pak zdůraznila, že význam řízení pro žalobkyni je nízký. Soudu pak vytkla, že nedostatečně zohlednil obtížnost řízení představované instanční složitostí. Proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zcela zamítne a žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení. 14. Žalobkyně ohledně své existence odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3841/2020 vydané v tomto řízení s tím, že likvidace žalobkyně nemůže být skončena, dokud nejsou skončena všechna řízení, která žalobkyně vede (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 424/2003). Význam řízení pro žalobkyni není snížený tím, že se jedná o kompenzační řízení, naopak žalobkyně považuje z tohoto důvodu význam řízení za zvýšený (viz stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum rozhodnutí] (R 58/2011), rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 ze dne [datum rozhodnutí] rozsudek ESLP ve věci [příjmení] vs. Česká republika ze dne [datum], č. stížnosti [číslo], rozsudek ve věci [příjmení] vs. Francie ze dne [datum], č. stížnosti [číslo], ve věci [příjmení] vs. Francie ze dne [datum], č. stížnosti [číslo], ve věci [příjmení] vs. Slovinsko ze dne [datum], č. stížnosti [číslo]). Újma, vzniklá žalobkyni a pociťovaná jako frustrace z reálné nevymahatelnosti práva v reálném čase, je proto v případě (nových) průtahů v již samotném (prvotním) kompenzačním řízení naopak logicky zvýšená: stát a jeho orgány tím dávají najevo, že nedisponují žádnou sebereflexí a svoje nesprávné úřední postupy nezměnily. Žalovaná tím, že odmítá zaplatit úrok z prodlení z již vyplacené částky, dává okázale najevo, že se necítí být vázána právem ani ustálenou soudní judikaturou. Dále pak žalobkyně trvá na plné úhradě nákladů řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1005/2014, sp. zn. 30 Cdo 322