28 CO 164/2022-80 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce požaduje odškodnění za újmu způsobenou dalším trváním tohoto řízení v období od [datum] do [datum], přičemž újmu za období předchozí od [datum] do [datum] žalobce uplatnil již dříve žalobou a bylo mu poskytnuto v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] odškodnění v celkové výši [částka] ([částka] plněno dobrovolně a [částka] přiznal soud). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť ve zkoumané části projednávaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a proto žádosti žalobce nevyhověla s odkazem na již dříve poskytnuté odškodnění s tím, že nyní má být odškodněna pouze část řízení, které bylo vedeno o podané ústavní stížnosti, a ta byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. 2. Soud prvního stupně provedl dokazování a skutkový stav zjistil zejména z obsahu spisu Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. [spisová značka], z něhož obsáhle popsal postup soudu. Dále ohledně průběhu naříkaného řízení vedeného v období od [datum] do [datum] zjistil konkrétní kroky, které soud v té době činil. Ústavní soud žádal Okresní soud v Břeclavi o zapůjčení spisu dne [datum], ten mu byl zaslán dne [datum] a Ústavní soud usnesením ze dne [datum] pod sp. zn. IV. ÚS 3923/19 odmítl ústavní stížnost podanou žalobcem a Mgr. A. [příjmení] s odůvodněním, že stěžovatelé se pouze domáhají přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by svědčil pro opodstatněnost jejich nároků a právních názorů, nicméně stěžovatelé pouze znovu opakují argumentaci, se kterou se již vypořádaly soudy obecné, tedy stěžovatelé pouze staví Ústavní soud do role další instance, avšak tuto roli Ústavní soud neplní; jelikož tak stěžovatelé pouze znovu polemizují se závěry soudů obecných a neuvádí ničeho, co by zakládalo důvodnost ústavní stížnosti, nezbylo Ústavnímu soudu, než stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost. Usnesení Ústavního soudu bylo doručeno Okresnímu soudu v Břeclavi dne [datum]. 3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 26, § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále jen zákon, a tato ustanovení citoval. Vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona a věc může být tedy projednána před soudem s odkazem na § 15 odst. 2 zákona. 4. Předmětem řízení je dožalování újmy žalobce způsobené delším trváním řízení vedeného Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně v období po [datum] do [datum]. Soud se proto zabýval principy odškodnění za část naříkaného řízení navazující na již dříve odškodněnou část naříkaného řízení. Vyšel ze závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a z jeho závěru obsáhle citoval. Na jeho podkladě nejdříve soud posuzoval přiměřenost délky celého naříkaného řízení a pro účely případného finančního odškodnění poté při stanovení základní částky zadostiučinění vycházel pouze z dosud neodškodněné části řízení bez modifikace za první dva roky řízení. Soud zohlednil konkrétní okolnosti případu, které se projevily v nyní nově odškodňované fázi naříkaného řízení jako nové skutečnosti ve smyslu další délky posuzovaného řízení a odůvodnil, jaké bylo jejich působení v této fázi. Naříkané řízení jako celek trvalo vůči žalobci od [datum], kdy byla doručena žaloba, do [datum], kdy bylo rozhodnuto Ústavním soudem, tedy řízení trvalo 19 let a 9 měsíců, což je doba nepřiměřená. Odškodnění za újmu za předchozí období naříkaného řízení od [datum] do [datum] žalobce již uplatnil žalobou dřívější a bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Soud posoudil navazující část naříkaného řízení, tedy období od [datum] do konce naříkaného řízení [datum]. V té době nastala pro posouzení trvající újmy žalobce jediná relevantní skutečnost, a sice, že bylo vedeno řízení o ústavní stížnosti podané mimo jiné žalobcem, které bylo ukončeno usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3923/19, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta pro její zcela zjevnou neopodstatněnost. V neodškodněné části řízení tedy nastala skutečnost řazená pod kritérium § 31a odst. 3 písm. b) zákona - složitost řízení a počet soudních instancí. 5. Soud dále uzavřel, že až na vyhodnocení kritéria § 31a odst. 3 písm. b) zákona se po zjištění obsahu naříkaného řízení jakožto celku ztotožnil se závěry přijatými Obvodním soudem pro Prahu 2 v uvedeném rozsudku ze dne [datum]. Z odůvodnění tohoto rozsudku soud obsáhle citoval a vyšel ze závěru, že v tamním řízení, které trvalo 18 let a 11 měsíců, činila základní částka odškodnění [částka], kterou soud korigoval přiměřeným snížením s ohledem na složitost sporu o 20 % a o 5 % z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení a současně soud zvýšil základní částku odškodnění o 10 % za postup soudu. Výslednou částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci za období od počátku řízení ke dni [datum] pak soud shledal přiměřenou po zaokrouhlení ve výši [částka] (17x [částka] + 11x [částka] x 0,85). Při posouzení dožalované části nároku na odškodnění za újmu způsobenou následujícím trváním naříkaného řízení se soud s těmito závěry ztotožnil, ale jinak hodnotil kritéria § 31a odst. 3 písm. b) zákona, neboť v navazující části řízení nastala pouze jediná zásadní skutečnost a na celkovou délku řízení, která je nyní 19 let a 9 měsíců mělo vliv to, že věc byla řešena i Ústavním soudem, což je vrcholný justiční orgán, který nespadá do systému obecných soudů. Je proto plně odůvodnitelným v situaci, kdy se věcí zabývá i Ústavní soud, že takové řízení trvá o dobu nutnou pro vyřízení ústavní stížnosti déle. Podání ústavní stížnosti je legitimním právem žalobce, ale nemůže jít k tíži státu, že o dobu nutnou pro vyřízení ústavní stížnosti se délka naříkaného řízení prodlouží. Nebylo zjištěno, že by Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl v nepřiměřené lhůtě, neboť bylo rozhodnuto již dne [datum]. Protože v navazující části naříkaného řízení nastala tato nová a zásadní skutečnost, soud ponížil částku základního odškodnění o dalších 5 % s odkazem na § 31a odst. 3 písm. b) zákona, což vyvažuje fakt, že o dobu řízení před soudem ústavním se naříkané řízení odůvodněně na celkové době prodloužilo. Soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva, kterou označil a z níž citoval. Základní částku ročního odškodnění stanovil na [částka], tedy měsíčně [částka], což je za 19 let a 9 měsíců [částka] (18x 20 000 + 9x 1 667). Tuto částku upravil, pro jednání poškozeného snížil o 5 %, pro postup orgánů veřejné moci během řízení základní částku zvýšil o 10 %, pro význam předmětu řízení pro poškozeného ji nemodifikoval a pro celkovou složitost řízení skutkovou právní i procesní a počet soudních instancí snížil celkovou částku o 25 %, konkrétně o 10 % pro skutkovou složitost řízení, o 10 % pro procesní složitost řízení a o 5 % pro počet soudních instancí, kde je zohledněno i řízení o ústavní stížnosti. Základní odškodnění tedy je nutno snížit o 20 % na [částka], což je částka, na kterou má žalobce nárok za celé naříkané řízení. Žalobci již bylo poskytnuto odškodnění ve výši [částka] a další nárok na odškodnění za újmu za zbytek naříkaného řízení je proto nedůvodný. V řízení byla úspěšná žalovaná, které byly přiznány náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na § 151 odst. 3 o. s. ř.