28 CO 19/2022-167 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro Prahu 1, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22C 46/2020-111, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22C 46/2020-138, zčásti vyhověl žalobním návrhům a žalované uložil, aby žalobci a) i žalobkyni b) zaplatila [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výroky I., III., V.), co do částky [částka] jejich žalobní návrhy zamítl (výroky II. a IV.). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhají přiměřeného zadostiučinění ve formě peněžitého plnění a ve výši [částka] pro každého z nich za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci ve správním řízení o odstranění stavby vedeném Úřadem městské části [obec], [obec] - [část obce], odbor výstavby a územního plánování (dále jen„ stavební úřad“), a Magistrátem města Brna, odbor územního plánování a stavební úřad (dále jen„ magistrát“), a navazujícím soudním řízením vedeném Krajským soudem v [obec]. Tvrdili, že v řízení šlo o odstranění staveb na pozemcích sousedících s jejich pozemkem, řízení trvalo 9 let a 6 měsíců, tedy nepřiměřeně dlouhou dobu, věc nebyla nikterak složitá, během řízení došlo ke značným průtahům ve smyslu nečinnosti orgánů veřejné moci, žalobci svým chováním k celkové délce řízení nepřispěli a řízení pro ně mělo značný význam, protože odstranění staveb mělo přímý a negativní vliv na rozsah a způsob výkonu jejich vlastnického práva. Předmětný nárok předběžně uplatnili dne [datum] u žalované. 2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože Ministerstvo pro místní rozvoj se žalobcům písemně omluvilo za celkovou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, což je s přihlédnutím k okolnostem případu zadostiučinění přiměřené. 3. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále jen OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované. Za svá skutková zjištění vzal shodná tvrzení účastníků o průběhu posuzovaného řízení, tak jak byl podrobně popsán ve vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne [datum], a shledal, že celková délka řízení byla 10 let, 6 měsíců a 3 dny (od [datum] do [datum]). Provedl důkaz předmětným správním spisem, vyslechl žalobce a skutková zjištění stručně popsal v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně právně posoudil podle zmíněného zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a dospěl k závěru, že nárok žalobců je nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dále uvedl, že je třeba poskytnout žalobcům zadostiučinění ve formě peněžitého plnění, neboť jiná forma plnění by nebyla dostačující. S odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, základní částku odvodil od částky [částka] za první dva roky a každý další rok trvání posuzovaného řízení a vyčíslil ji na [částka]. Dále se zabýval otázkou, zda a jak základní částku ovlivní kritéria vyjmenovaná v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Uvedl, že základní částku snížil o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců a o dalších 20 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce. Význam předmětu řízení pro žalobce byl snížen proto, že se nejednalo v jejich případě o objekt určený k trvalému bydlení, ale o objekt k rekreaci kde nebylo možno ani přespávat, nicméně nepřiměřená délka řízení se jich jistě nepříznivě dotkla, neboť byli po dlouhou dobu v nejistotě o výsledku řízení a byl snížen komfort užívání jejich rekreačního zařízení. Soud prvního stupně přiznal každému ze žalobců peněžité plnění [částka] s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva, kterou vyčíslil na [částka]; ve zbývajícím rozsahu žalobní návrhy zamítl. 4. Žalobci napadli zamítavé výroky rozsudku o věci samé (výroky II. a IV.) a související rozhodnutí o nákladech řízení (výrok V.) včasným a přípustným odvoláním. Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně základní částku odvodil od náhrady [částka] za 1 rok řízení. V případě řízení, které trvalo déle než 10 let, je podle jejich názoru třeba vyjít z vyšší částky, nikoliv z částky na samé dolní hranici rozpětí 15 000 až [částka] za rok. Pokud jde o pluralitu účastníků, tak snížení o 20 % neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně stanovisku Cpjn 206/2010. Soud prvního stupně také nezohlednil, že žalobci byli v řízení velmi aktivní, z čehož dovozují i zvýšený význam řízení. Dále soud prvního stupně zaměnil příčinu a následek, když v odůvodnění rozsudku uvedl, že význam předmětu řízení pro žalobce byl snížen tím, že„ zde nebylo možno ani přespávat“. Taktomu nebylo a žalobci to takto ve výpovědi nevyjádřili, nevhodnost jejich domku k přespávání byla vyvolána právě černými stavbami, o jejichž odstranění v řízení šlo. Žalobci jsou přesvědčeni, že nebyl důvod pro snížení základní částky pro nízký význam řízení, ale naopak základní částka měla být navýšena tak, jak žalobci požadovali v žalobě. Soudu prvního stupně také vytýkají, že nezvýšil základní částku z toho důvodu, že zejména ze strany správního orgánu prvního stupně docházelo v průběhu řízení k četným průtahům a procesním pochybením. Z tohoto důvodu měla být základní částka navýšena tak, jak žalobci požadovali v žalobě. Žalobci navrhli, aby jim odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku přisoudil ještě 2x [částka] s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla vyhovující výroky rozsudku (výroky I. a III.) a související rozhodnutí o nákladech řízení (výrok V.). Nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně přiznal žalobcům peněžité plnění a že základní částku z důvodu malého významu řízení pro žalobce snížil pouze o 20 %. Žalovaná je nadále toho názoru, že v předmětné věci není na místě poskytnutí relutární satisfakce. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. V daném případě mělo řízení význam pro žalobce naprosto minimální. Předmět správního řízení se samozřejmě může přímo dotýkat věcných práv jiných osob, ale nelze odhlížet od skutečnosti, že závažnější dopad má do práv a povinností hlavního účastníka řízení, protože jemu se rozhodnutím zakládají, mění nebo ruší práva či povinnosti, nebo se prohlašuje, že práva či povinnosti má nebo nemá. Žalobcům v daném řízení nehrozilo uložení povinností nebo odebrání práva, nejednalo se ani o nějaký enormní zásah do jejích základních práv a svobod. Soud prvního stupně také nezohlednil složitost samotného řízení, které probíhalo před více instancemi, konkrétně před stavebním úřadem, krajským úřadem a krajským soudem. Na délku řízení měla vliv četná podání [jméno] [příjmení] (hlavní účastnice řízení), která uplatňovala značné množství různých návrhů, o nichž bylo třeba rozhodnout. Žalobci k délce řízení sice nijak nepřispěli, avšak jejich představa, že řízení mohlo být ukončeno během mnohem kratší doby, by se dala realizovat pouze tak, že by správní orgán z větší části ignoroval námitky hlavní účastnice správního řízení, což bylo nepřijatelné. Žalovaná je toho názoru, že pro složitost věci měl soud prvního stupně snížit základní částku ještě o 30 %, snížení základní částky o více než 50 % je podle ustálené judikatury přípustné. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou vyhovujících výroků rozsudku soudu prvního stupně žalobní návrhy zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., znovu shrnul průběh posuzovaného řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je zčásti důvodné a odvolání žalované důvodné není. 7. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal. 8. Stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikaturou Nejvyššího soudu ČR vztahující se k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (srov. Stanovisko občanskoprávního a o