28 CO 284/2021-354 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zatímco žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala původně zaplacení škody ve výši [částka] a nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, které jí měly vzniknout nesprávným úředním postupem (průtahy) v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51Cm 196/2006. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č j. 19C 25/2020-261, které nabylo právní moci dne [datum], soud vyloučil k samostatnému projednání nárok žalobkyně na zaplacení škody ve výši [částka] s příslušenstvím. Předmětem řízení pak zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za zjištěné, že z dohody o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] (postupitel) a [právnická osoba] (postupník) z [datum] byly postoupeny mimo jiné pohledávky za [právnická osoba], s.r.o., ve výši [částka] s příslušenstvím. Podle čl. III se smluvní strany dohodly, že pohledávky postoupené postupníkovi na základě této dohody bude i nadále vymáhat postupitel sám svým jménem na účet postupníka, když financování vymáhání pohledávek je činěno ze strany postupníka. V čl. IV. byla zohledněna úplata za postoupené pohledávky ve výši 20 % ze skutečně vymožených pohledávek s ohledem na skutečnost, že existence pohledávek je dlužníky v příslušných řízeních rozporována. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 51Cm 196/2006 měl soud prvního stupně za prokázané, že dne [datum] došla soudu žaloba [právnická osoba] s.r.o. proti [právnická osoba], s.r.o., o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, když na základě skutkových tvrzení (původní) žalobkyně nabyl na základě uzavřené dohody o postoupení pohledávek mezi ním a [právnická osoba] ze dne [datum] pohledávky této společnosti ze sporu o náhradu škody proti jejím bývalým zaměstnancům a následně nárok byl žádán ze smlouvy o dílo. Dne [datum] následoval návrh na vstup nového účastníka do řízení, a to nynější žalobkyně, na základě uvedené dohody o postoupení pohledávek. Vyjádření žalobkyně k odvolání soud obdržel [datum] a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo vyhověno změně účastníka na straně žalobkyně. Poslední rozhodnutí ve věci pak nabylo právní moci dne [datum]. 4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen odškodňovací zákon, kdy se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 51Cm 196/2006. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 odškodňovacího zákona, proto věc mohla být projednána před soudem (§ 15 odst. 2). Celková délka řízení pak činila dvanáct let a pět měsíců, když při stanovení celkové doby řízení vyšel soud prvního stupně z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby soudu a jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve svém stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, část III., I., II; dále též„ Stanovisko“, což je doba nepřiměřeně dlouhá. K tomuto závěru vedlo soud prvního stupně právě již hodnocení kritéria § 31a odst. 3 písm. d) odškodňovacího zákona, neboť především s ohledem na opakovaná rozhodnutí soudu na více (třech) stupních soudní soustavy dospěl k závěru o nedostatcích v postupu prvoinstančního soudu (Městského soudu v Praze), na základě kterých byla rozhodnutí opakovaně rušena a vracena k dalšímu řízení soudem odvolacím (Vrchním soudem v Praze). Nad rámec toho pak soud prvního stupně shledal i dílčí období procesní nečinnosti, a to průtahů v období od ledna roku [rok] do srpna roku 2007, tedy v trvání sedmi měsíců, průtah v rámci odročení ústního jednání ze dne [datum] na neurčito, když další bylo nařízeno až na [datum], a další dílčí průtah [datum] až [datum] v rámci rozhodování Vrchního soudu v Praze, tedy v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Dále shledal nekoncentrovanost v rámci prováděných úkonů soudu, když odvolání mu bylo doručeno dne [datum], ale až dne [datum] byla adresována účastníkům žádost o vyjádření se k odvolání. Ze všech shora uvedených důvodů soud prvního stupně uvádí nekoncentrovanost soudu na předmět sporu a z toho plynoucí nadbytečné dokazování, případně prodlevy shora uvedené. V neposlední řadě pak uvádí, že k prodloužení řízení taktéž došlo před dovolacím soudem, tj. Nejvyšším soudem v Brně, v období od [datum] do [datum], v období od vrácení spisu z Nejvyššího soudu dne [datum], kdy až [datum] byl ustanoven opatrovník žalující společnosti a taktéž v průběhu jednání Vrchního soudu v Praze, kdy mu byl spis doručen dne [datum], rozhodnuto však bylo až [datum]. S ohledem na všechny tyto skutečnosti, které negativně poznamenaly délku řízení, soud prvního stupně došel k závěru o existenci odpovědnostního titulu, když v důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, soud prvního stupně neshledal. Za posuzované soudní řízení v trvání dvanácti let a pěti měsíců soud prvního stupně jako adekvátní částku seznal částku [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky pak v částce poloviční. Uvedenou částku zvolil z důvodu, že délka řízení již byla déletrvající a není na místě zvolit částku základní ve výši [částka] za rok řízení, která by nevystihovala délku a náročnost projednávaného řízení. Tuto částku pak soud upravil v důsledku demonstrativně vytčených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, tj. s přihlédnutím k složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Pokud jde o složitost řízení, soud dospěl k závěru, že řízení bylo po skutkové, právní i procesní stránce složitým a částku základní ponižoval o 30 %. Soud poukázal na procesní složitost, kdy bylo nutné se vypořádat se vstupem vedlejšího účastníka do řízení, vstupem nového účastníka do řízení, rozhodoval mezitímním rozsudkem ze dne [datum], řešil odvolání proti procesním rozhodnutím o ustanovení znalce, opakovaně prodlužoval lhůty k vypracování znaleckého posudku, znalecké zkoumání si vyžádalo i doplněk znaleckého posudku a prodloužení lhůty k jeho vypracování, bylo rozhodováno o určení znalečného, o odmítnutí odvolání, opakovaně byli účastníci vyzýváni k zaplacení soudního poplatku, když řádně své poplatkové povinnosti neplnili, a taktéž bylo rozhodováno o rozšíření žaloby. Ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, před nalézacím soudem třikrát, před soudem druhého stupně třikrát a před soudem Nejvyšším jedenkrát. Ze shora uvedeného proto plyne, že v řízení bylo potřeba širšího dokazování, včetně znaleckého zkoumání a řady listinných důkazů, předmětem posuzovaného řízení pak byla náhrada škody a vydání bezdůvodného obohacení, a soud se musel vypořádat taktéž s vysokou procesní aktivitou účastníků, pokud jde o využití opravných prostředků. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, soud nepovyšoval ani neponižoval základní částku přiznaného finančního zadostiučinění. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítl nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně, tato skutečnost pak vedla k závěru soudu o nepřiměřené délce řízení a taktéž o volbě finančního zadostiučinění, natož požadované výši vyšší, než je základní částka, tedy ve výši [částka] za rok daného řízení. Soud prvního stupně proto uvedl, že toto kritérium je dostatečně zohledněné již stanovením peněžité formy zadostiučinění