28 CO 308/2022-149 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím a část příslušenství z částky [částka] (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s tam uvedeným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a žalované uložil uhradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení žalované částky s tvrzením, že dne [datum] při nákupu v provozovně žalované uklouzl na neuklizeném igelitu, který ležel na zemi, žalobci proto vypadl z ruky jeho mobilní telefon a poškodil se tak, že došlo k rozbití dotykového displeje a utržení domovského tlačítka. Žalobce se pokusil nechat telefon opravit, ale bylo zjištěno, že vada je neopravitelná, a proto žalobci vznikla škoda v žalované výši, kterou doložil fakturou na koupi telefonu ze dne [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, popírala popis skutku, jak byl žalobcem popsán, neuvedl, v jaké části prodejny mělo k události dojít, nenavrhl žádné důkazy svědčící o skutečném charakteru a rozsahu škody, událost neviděl žádný ze zaměstnanců žalované a nebylo prokázáno, zda telefon nebyl poškozen před vstupem žalobce do prodejny. Poukazovala rovněž na skutečnost, že v den údajné škodné události žalobce tvrdil, že displej telefonu praskl v jeho ruce, když se při pádu zachytil o kovový vozík stojící poblíž, v žalobě však uvedl, že mu telefon vypadl z ruky na zem. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a výslechem svědka [jméno] [příjmení] a zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] v dopoledních hodinách žalobce nakupoval v prodejně Lidl [číslo] v blízkosti [část obce], na parkovišti v tu dobu čekal na žalobce svědek [jméno] [jméno], v prodejně došlo k uklouznutí žalobce po igelitu nacházejícím se na zemi a k následnému rozbití mobilního telefonu, který se stal v důsledku toho nepoužitelným z důvodu nefunkčnosti funkce TouchID na domovském tlačítku. Žalobce uplatnil u žalované škodu hned v okamžiku jejího vzniku, požadoval i kamerové záznamy z prodejny, které mu nebyly poskytnuty, a bylo mu sděleno, že budou zkontrolovány dodatečně. [příjmení] záznamy žalobci nebyly žalovanou ani následně po urgencích poskytnuty, a to ani k nahlédnutí, a následně mu bylo sděleno, že byly smazány. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že před vstupem žalobce do prodejny mu ukazoval na jeho mobilu fotografie, telefon byl tedy funkční. Po návratu z prodejny mu žalobce popisoval, že„ v prodejně zakopl o nějaký krám“ a uklouzl a že byl sepsán protokol a že to je vyřešené. 4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § [číslo], § [číslo], § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., a ustanovení citoval. Uzavřel, že žalovaná je právnická osoba, podnikatel provozující větší množství provozoven sloužících k vytváření zisku, k pádu žalobce došlo v prodejně provozované žalovanou uklouznutím po igelitovém obalu ležícím na zemi v blízkosti kovového vozíku na převoz či uskladnění zboží, prodejna žalované má charakter zařízení určeného k prodeji zboží a ke škodě na majetku žalobce tedy došlo při provozu žalované, a to konkrétně vlastní provozní činností a také věcí při provozní činnosti použitou. Bylo prokázáno, že v prodejně došlo k rozbití mobilního telefonu žalobce a ke vzniku škody a stalo se tak v příčinné souvislosti mezi škodou na straně žalobce a provozem zařízení žalované. Skutečnost, že část igelitu se nacházela v té době na zemi v předmětné prodejně, potvrzuje i dopis žalované ze dne [datum]. Žalovaná musí dbát o bezpečnost zákazníků. Vedoucí pracovník předmětné pobočky s žalobcem na jeho žádost celou událost sepsal a žalobce byl ujištěn, že budou prohlédnuty kamerové systémy, které jsou funkční, což také sdělil posléze na parkovišti svědkovi [jméno] [příjmení]. Vedoucí pracovník si pořídil i fotografie rozbitého telefonu. Posléze, když žalobce žádal kamerové záznamy, bylo mu sděleno, že ty byly smazány automaticky po třech dnech a nejsou k dispozici; takový postup žalované hodnotil soud jako rozporný se zásadami slušnosti. Žalobce je navíc slabší stranou jako spotřebitel při kontaktu s pověřeným zástupcem podnikatele a nemohl postup žalované ovlivnit a do něho zasáhnout. Navíc oznámení škody bylo doručeno na centrálu žalované až dne [datum], tedy po 14 dnech a žalovaná proto postupovala liknavě. V oznámení škody je uvedeno poškození displeje (prasklý displej), zatímco v servisním protokolu je uvedeno jako neopravitelné poškození utržení domovského tlačítka. Podle soudu je zjevné, že domovské tlačítko je součástí dotykového displeje, jen lehce zapuštěné pod jeho úroveň, stále však plynule navazující a jeho povrch je možno rozbít stejně jako zbytek dotykového displeje a došlo zřejmě tedy k přerušení kontaktů funkcí. Žalovaná dále namítala, že žalobce měl věnovat pozornost sledování cesty a ne sledovat svůj mobil. K tomu soud uvedl, že při nakupování jsou nyní naopak zákazníci při pohybu na prodejně vybízeni, aby používali mobil a používali aplikace žalované, a jde tedy o zcela běžnou záležitost. Igelitový obal mohl být na první pohled nepostřehnutelný a nelze z toho vyvozovat, že žalobce se nechoval obezřetně, když si ho hned na podlaze nevšiml. Soud neshledal na straně žalované ve smyslu § 2924 věta druhá o. z., liberační důvod. Igelitový obal mohl na zem odhodit jiný zákazník prodejny, nemusel to být zaměstnanec žalované, stejně jako na podlahu může vylít čistou vodu někdo jiný než zaměstnanec, slabší strana musí být chráněna a je povinností žalované takové situace eliminovat a nepřenášet povinnost mít za toto odpovědnost na spotřebitele. Podle soudu žalobce vyvinul dostatečnou míru obezřetnosti, aby si opatřil co největší množství důkazů, když zjistil, že kamerové systémy již nejsou k dispozici. Soud žalobci nepřiznal částku [částka], neboť z faktury vystavené dne [datum] vyplývá, že tato částka je kupní cena za ochranné sklo a ochranný obal a žalobce doložil poškození pouze mobilního telefonu a nikoliv tohoto příslušenství. Přiznána mu pro to byla částka [částka] s příslušenstvím. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť neúspěch žalobce byl pouze nepatrný, a proto mu byly přiznány náklady řízení v plné výši. 5. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud se nevypořádal s tím, jak žalobce v průběhu řízení měnil tvrzení o vzniku škody, v oznámení škody ze dne [datum] a v žalobě ze dne [datum] uvedl 2 rozdílné skutky a tvrzení žalobce, že podklouzl na igelitovém obalu, bylo tzv. prokázáno pouze jeho účastnickým výslechem, čímž nemohl být prokázán tvrzený mechanismus vzniku škody. Žalovaná akcentovala, že výpověď svědka [příjmení] je zcela nevěrohodná, o žádném svědkovi se žalobce ani v předsoudní fázi sporu nezmiňoval, a to i v době, kdy věděl, že kamerové záznamy již neexistují. Ani v žalobě neoznačil výslech tohoto svědka a stalo se tak až v průběhu sporu. Svědek [jméno] má s žalobcem osobní a obchodní vztahy a za úplatu pro něho příležitostně pracuje, je na něm tedy závislý. Žalovaná podrobně rozebírala, jakým způsobem probíhal výslech svědka před soudem, a dovozovala z toho jeho nevěrohodnost. Vyvozovala, že svědek na místě incidentu vůbec nebyl a jeho výslech žalobce navrhl pouze účelově v reakci na procesní obranu žalované. Ohledně hodnocení důkazu listiny oznámení škody na cizím zdraví/majetku žalovaná uvedla, že jde o formulář, jehož prostřednictvím žalovaná umožňuje poškozeným zákazníkům jednoduše uplatnit nárok na náhradu škody. Nejde o uznání škodního nároku ze strany žalované. V konkrétním případě pak žalobce nikdo neviděl, zaměstnanec žalované tedy sepsal pouze tvrzení žalobce o tom, jak došlo k poškození telefonu a popsal poškození telefonu, který mu žalobce předložil. Žalovaná poukazovala na to, že žalobce až za 3 měsíce od škodní události dal telefon do opravy a v mezidobí mohlo dojít k jeho dalšímu poškození. Zároveň žalobce již nemá telefon k dispozici, nepředložil ho k důkazu. K osudu telefonu uvedl rozdílné skutkové verze, neboť na prvním jednání uvedl, že telefon ponechal v servisu, kam jej nesl na opravu, při jednání dne [datum] tvrdil, že telefon vyhodil do červeného kontejneru na elektro odpad a není ani jisté, jestli třeba telefon neprodal. Soud prvního stupně vytýkal v odůvodnění žalované, že neuchovala kamerové záznamy, je to však žalobce, kdo má důkazní břemeno, nemá poškozený telefon k dispozici, což je zcela nepochopitelné, tvrzení o rozsahu škody prokazoval pouze servisním protokolem, který byl vyhotoven 3 měsíce po škodní události a více než rok od zahájení řízení si vzpomněl na údajného svědka [příjmení]. Tento postup vyvolává podle žalované pochybnosti o dodržení zásady rovnosti stran v tomto řízení. Soud se nevypořádal s námi