28 CO 337/2021-124 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ve stejné lhůtě jí nahradila náklady řízení ve výši [částka], a to k rukám její zástupkyně (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy, na základě níž se žalobkyně zavázala v období od listopadu 2018 do srpna 2019 žalované poskytovat služby v oblasti public relations spočívající v prezentaci žalované a jejích výrobků a služeb, zejména šperků Kat.jewelry, v médiích, v časopisech a na sociálních sítích, ve spolupráci s influencerkami. Za tyto služby žalobkyně vystavila žalované za každý měsíc, kdy poskytovala žalované shora uvedené služby, fakturu znějících na [částka], tj. celkem za [částka]. Žalovaná za tyto služby žalobkyni ničeho neuhradila, přestože dne [datum] písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši [částka], který vznikl z důvodu nezaplacení vystavených faktur za poskytnutí služeb, a přestože byla dne [datum] písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, tvrzení žalobkyně považovala za rozporná a nedostatečná, neboť nespecifikuje, co má být obsahem poskytovaných služeb, nesplnila tak povinnost tvrzení a povinnost důkazní, proto žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a soud prvního stupně měl za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že také souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání § 115a občanského soudního rádu, dále jen o. s. ř. 3. Soud prvního stupně na základě listinných důkazů založených ve spise (výpis z živnostenského rejstříku žalobkyně, výpis z obchodního rejstříku žalované, úvodní stránky webových stránek [webová adresa] - Kat.jewelry, přehled marketingových a PR výstupů publikovaných článků, kde je zmíněna [jméno] [příjmení] nebo Kat.jewelry, označené faktury, uznání dluhu ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně doručenky) soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně je fyzickou osobou mimo jiného podnikající v oboru reklamní činnost, marketing a mediální zastoupení, žalovaná právnickou osobou mimo jiného vyrábějící šperky značky Kat. Žalobkyně poskytovala žalované v období od [datum] [rok] do [datum] [rok] služby v oblasti public relations, za což jí vystavila následující faktury: fakturu č. 2018 za [datum] [rok], fakturu č. 2019 za [datum] [rok], fakturu č. 2019 za [datum] [rok], fakturu č. 2019 za [datum] [rok], fakturu č. 2019 za [datum] [rok], fakturu 2019 za [datum] [rok], fakturu č. 2019 za [datum] [rok], fakturu č. 2019 za [datum] [rok], fakturu č. 2019 za [datum] [rok] a fakturu č. 2019 za [datum] [rok], každou znějící na [částka]. Dne [datum] žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši [částka], který dle uznání dluhu vznikl z důvodu nezaplacení vystavených faktur za poskytnutí služeb public relations za shora uvedené období. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla dne [datum] písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně posoudil § [číslo] odst. 2, § 2053, § 1970, § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z., která v odůvodnění napadeného rozsudku citoval a vysvětlil. Dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované vedle žalované částky také úroky z prodlení. Námitky žalované, které se týkaly pouze neurčitosti tvrzení žalobkyně, považoval za nedůvodné, neboť byly vyvráceny provedenými důkazy, z nichž je zcela zřejmé, co bylo předmětem dohody účastnic, a že tato dohoda byla ze strany žalobkyně naplněna. Žalovaná navíc nenavrhla žádný důkaz k podpoře svých tvrzení, především ale žalovaná uplatněný dluh co do důvodu i výše uznala. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů, které vyčíslil v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém předně namítala, že soud prvního stupně jí upřel právo zaručené jí článkem č. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, uvozené ústavním zákonem č. 2/1993 Sb. do ústavního pořádku ČR, na spravedlivý proces. Žalovaná podniká v oboru výroby šperků, což je vysoce umělecká, fantazijní a abstraktní činnost. Žalovaná tak pro své praktické záležitosti běžně využívá služeb jiných osob s poměrně prozaičtějším zaměřením, proto svěřila postup ve věci svému právnímu zástupci, a to dne [datum]. Tento poté opakovaně kontaktoval nadepsaný prvoinstanční soud se žádostmi o informace a zaslání podstatných listin, přičemž z opatrnosti zaslal soudu přípis s popřením pohledávky žalobkyně. Až po marných pokusech o získání listin a po nahlédnutí do spisu právní zástupce zjistil, že žalované byla spolu s usnesením o zrušení elektronického platebního rozkazu zaslána i výzva k vyjádření, zda s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí, a že lhůta pro toto vyjádření marně uplynula den před jeho převzetím právního zastupování. Právní zástupce měl i navzdory tomu za to, že soud bude, i vzhledem na převzetí zastoupení advokátem na jeho přípis, postupovat tak, aby co nejlépe zjistil skutečný stav sporné skutečnosti, vyrovná pozice obou stran sporu a jednání nařídí, nebo alespoň vyzve žalovanou k předložení dalších skutečností a důkazů, které by podpořily její tvrzení zaslané soudu dne [datum] prostřednictvím jejího právního zástupce. Zdůrazňovala, že rozhodnutí bez nařízení jednání je plně na uvážení soudu a poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kterou v odvolání citovala. Vyjádřila přesvědčení, že do [datum] nebyla zastoupena právním zástupcem a fakticky vyjádřila svůj nesouhlas s návrhem žalobkyně, nebyla tudíž ve věci nečinná, žalobní návrh neuznala, ani konkludentně, naopak vynaložila veškerou možnou snahu na obranu svých práv. Soud prvního stupně jí nevyzval k doplnění jejích tvrzení, ani k předložení dalších důkazů. Žalovaná má za to, že při uvážení, zda jednání nařídí, by soud měl brát ohled nejen na splnění formální podmínky, tedy souhlas s rozhodnutím bez nařízeného jednání či nevyjádření se k výzvě, ale též další faktory, především ochranu práv žalované zaručené jí ústavním pořádkem a spravedlivé rozhodnutí. Žalovaná má tak důvodně za to, že soud dal přednost vlastní hospodárnosti před ochranou ústavně zaručených práv spočívajících v právu na spravedlivý proces a právo na projednání věci ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; taktéž nedbal tzv. zásady rovnosti zbraní. Žalobkyně proto dovozovala, že řízení trpí vadami, pro které nelze mít rozhodnutí za správné, a že v následku takových vad soud nemohl řádně zjistit skutkový stav a tento správně právně posoudit. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání. 5. Žalobkyně považovala napadený rozsudek za věcně správný, rovněž v procesním postupu soudu prvního stupně nespatřovala žádné pochybení a navrhla, aby byl potvrzen. Naopak považovala odvolání žalované za nesrozumitelné, neurčité a neprojednatelné, spočívající na mylném přesvědčení o nekonečné poučovací povinnosti soudu. Pokud byla žalovaná od [datum] zastoupená v řízení právním zástupcem a rozsudek byl vynesen [datum], měla dostatek času k tomu, aby uvedla cokoli a předložila relevantní důkazy na podporu své verze a jednání mohlo být nařízeno. Není chybou soudu, že žalovaná své možnosti nevyužila. Jestliže žalovaná na základě vystavených faktur neuhradila žalobkyni odměnu za jí vykonanou práci, neuhradila ji ani na výzvy, ačkoli to několikrát slíbila, neuhradila nic ani na základě uznání dluhu, ani po kvalifikované předžalobní výzvě, která byla žalované řádně doručena, a žalovaná úspěšně protahuje toto soudní řízení, není to žalovaná, ale žalobkyně, kdo by si mohl stěžovat na nerovnost zbraní. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212, § 212a a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v odvolacím jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 7. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal. 8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu a věc byla správně posouzena po právní stránce. 9. Je nutno zdůraznit, že stávající právní úprava pro rozhodování ve věci samé bez nařízení jednání vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek: a) účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí, b) ve věci lze rozhodnout