28 CO 387/2022-425 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] a částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje (výrok I.). Uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] (výrok II.) a žalobu zamítl ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] (výrok III.). Uložil žalované, aby žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatila [částka] (výrok IV.). 2. Žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhala na žalované peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmy v celkové výši [částka], jež jí měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), jehož předmětem bylo vyplacení odstupného ve výši [částka] ze strany zaměstnavatele žalobkyni. Posuzované řízení, které bylo stiženo průtahy, probíhalo u [anonymizováno] i [název soudu], bylo pro žalobkyni jako pro slabší stranu psychicky náročné, když ztratila zaměstnání, čelila tlaku zaměstnavatele a musela oproti němu unést důkazní břemeno v otázce vnitřního uspořádání a změny jeho organizace, přičemž délka posuzovaného řízení zapříčinila nižší hodnotu svědeckých výpovědí dalších zaměstnanců a skartaci některých listinných důkazů zaměstnavatelem. Žalobkyně délku posuzovaného řízení nezpůsobila, byla v nepříznivé finanční situaci a trpěla stresem a dlouhodobou nejistotou. Psychická zátěž se odrazila také na jejím [anonymizována dvě slova], který byl již v době posuzovaného řízení nepříznivý, kdy jí byla přiznána invalidita, o čemž rozhodující soud věděl, a proto měl věc řešit přednostně a přistupovat k ní s větší péčí. Nárok u žalované uplatnila dne [datum]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v posuzovaném řízení shledala existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení 10 let a 8 měsíců, a proto žalobkyni přiznala odškodnění v částce [částka] ([částka] za 1 rok řízení), když probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, bylo složité, neboť soudy posuzovaly, zda po odvolání žalobkyně z funkce ekonomické ředitelky došlo k takové organizační změně, která měla za následek zrušení místa žalobkyně, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání a na délku řízení mělo vliv opakované rušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Pro složitost, stupně soudní soustavy a podíl žalobkyně bylo základní odškodnění sníženo o 40 % a pro zvýšení významu bylo zvýšeno o 15 %. 4. [příjmení] [částka] představující přiznané odškodnění byla žalovanou žalobkyni uhrazena dne [datum], žalobkyně vzala svou žalobu ohledně částky [částka] a částky [částka] s příslušenstvím zpět, dříve než začalo jednání, a proto prvního stupně řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v uvedeném rozsahu zastavil. 5. Po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 14 a § 31a OdpŠk, jakož i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a na rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizováno] vs. [země] ze dne [datum]) v daném případě dospěl k následujícím závěrům. 6. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] (podání žaloby) do [datum] (právní moc posledního rozhodnutí ve věci, a to usnesení [název soudu] ze dne [datum]), tj. 10 let a 8 měsíců. S ohledem na okolnosti případu se jednalo o nepřiměřenou dobu, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul byl dán, přičemž se má za to, že v důsledku tohoto postupu vznikla žalobkyni nemajetková újma. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosáhl takové intenzity, že bylo na místě přiznat žalobkyni finanční zadostiučinění, když zároveň byla dána existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejevilo konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. 7. S poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud prvního stupně uvedl, že základní částku ročního odškodnění ve výši [částka] navýšil vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let a že základní částku navýšil o další [částka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení, které bylo zahájeno podáním žádosti u žalované dne [datum] a trvá tak 2 roky a 4 měsíce, což bylo nutné z hlediska účelu kompenzačního řízení hodnotit jako délku nepřiměřenou, která byla způsobena tím, že se soud prvního stupně od srpna 2020 do dubna 2021 pokoušel zajistit zapůjčení spisu, bez jehož provedení nebylo možné ve věci rozhodnout. Žalobkyní požadované zvýšení základní částky na [částka] za rok řízení soud prvního stupně posoudil jako excesivní. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení pak soud prvního stupně jako základní částku odškodnění stanovil [částka] a uzavřel, že žalobkyni náleží [částka] jako celková základní částka finančního zadostiučinění, kterou následně modifikoval. 8. Z důvodu složitosti posuzovaného řízení po stránce skutkové i procesní základní částku odškodnění ponížil o 30 %, neboť složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o výplatu odstupného zaměstnance, kdy soudy zkoumaly obsah pracovní náplně žalobkyně a její faktický výkon práce, změnu organizační struktury zaměstnavatele, projev vůle zaměstnavatele dále žalobkyni nezaměstnávat i možný souběh výkonu funkce ekonomické ředitelky a funkce v představenstvu, jakož i samotnou výší odstupného, přičemž před soudem prvního stupně proběhlo 13 jednání, bylo provedeno rozsáhlé dokazování výslechy svědků a listinnými důkazy, rovněž byla za účelem mimosoudního řešení sporu nařízena mediace a bylo rozhodováno o žádosti žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků. 9. Pro počet soudních instancí základní částku ponížil o 20 %, neboť ve věci bylo rozhodováno k opakovaným odvoláním obou účastníků a k dovolání žalovaného zaměstnavatele na třech instancích soudní soustavy a k ústavní stížnosti podané žalovaným zaměstnavatelem rozhodoval také Ústavní soud. 10. Žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela, když v průběhu posuzovaného řízení podala čtyři důvodné žádosti o odročení jednání, a proto z tohoto důvodu základní částku odškodnění nijak nemodifikoval. 11. S ohledem na postup orgánů veřejné moci během řízení základní částku zvýšil o 50 %, přestože neshledal v postupu soudů průtahy, ale bylo nutné přihlédnout k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci bylo třikrát odvolacím soudem zrušeno pro nesprávně zjištěný skutkový stav a nepřezkoumatelnost, pro nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu a pro neprovedení nezbytného dokazování a neúplné hodnocení důkazů, odvolací soud rovněž přikázal věc k vyřízení jinému senátu, přičemž teprve čtvrté rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci bylo odvolacím soudem potvrzeno. K námitkám žalobkyně uvedl, že mu nepřísluší, aby posuzoval případnou správnost rozhodnutí a postupu soudů v posuzovaném řízení, ani procesní obranu žalovaného zaměstnavatele. 12. Dále přihlédl k tomu, že žalobkyně byla osobou s nepříznivým [anonymizována dvě slova], na kterou délka posuzovaného řízení více doléhala, a u které vlivem psychické zátěže spojené s nejistotou ohledně výsledku řízení, v němž bylo nejprve dvakrát soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že její žalobě bylo vyhověno, tato rozhodnutí však byla zrušena, následně byla dalším rozhodnutím soudu prvního žaloba žalobkyně zamítnuta, toto rozhodnutí bylo rovněž zrušeno a až téměř po 10 letech bylo pravomocně žalobě žalobkyně vyhověno, došlo k hlubšímu vnímání této nejistoty. Soud prvního stupně uvěřil žalobkyni, že její psychosomatické potíže způsobené neklidem a napětím ohledně výsledku řízení se projevovaly také navenek jako obtíže fyzické a s odka