28 CO 40/2022-152 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku [tel. číslo] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované vrácení finanční částky poukázané jí z domnělého právního titulu podle nájemní smlouvy ze dne [datum], [číslo] jejích čtyř dodatků, jež byla uzavřena s žalovanou jako nájemcem, resp. právním nástupcem původního nájemce, [právnická osoba] S.p.A., sídlem [adresa], [ulice] republika. Předmětem nájmu byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] - hlavní nádraží, jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jednak Fantovy budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Vinohrady. Doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle článku 5. 1. nájemní smlouvy, jež započala běžet dnem [datum], tj. dnem právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne [datum rozhodnutí], zn. [číslo] DÚ/NK, a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu nepředala předmět nájmu žalobkyni, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit. Žalobkyně na základě znaleckého posouzení technického zhodnocení předmětu nájmu znaleckým ústavem TPA Valuation & [právnická osoba] uhradila dne [datum] žalované částku [částka]. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne [datum] vyplynulo, že platba části v rozsahu částky [částka] byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k vrácení částky [částka] z důvodu bezdůvodného obohacení, leč marně. Žalovaná se bránila tvrzením, že žalobkyně částku [částka] uhradila na nákladech za technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval, a plněním na takto výslovně označený právní titul došlo zároveň k uznání dluhu. Žalobkyně se domáhá vrácení uvedené částky na základě právního názoru zdejšího soudu vyjádřeného v nepravomocném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č j. 17C 188/2016-621, jenž byl překonán v odvolacím řízení vedeném Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 51Co 344/2019 Odvolací soud vyslovil, že na technické zhodnocení bylo ze strany žalobkyně plněno řádně z důvodu podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu a k bezdůvodnému obohacení žalované nedošlo. 3. Soud prvního stupně provedl účastníky navrhované důkazy, které označil v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, a na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku, a věc právně posoudil podle ustanovení, která citoval a vysvětlil v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje a skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. Dne [datum] uzavřely žalobkyně jako pronajímatel, resp. jako právní nástupce původní pronajímatelky a žalovaná jako nájemce, resp. právní nástupce původního nájemce, [právnická osoba] S.p.A., smlouvu o nájmu [číslo] včetně dalších čtyř dodatků, jejímž předmětem byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] - hlavní nádraží, jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jednak Fantovy budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v katastrální území Vinohrady. Doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle ustanovení 5.1. nájemní smlouvy, jež počala běžet právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne [datum rozhodnutí] pod zn. [číslo] DÚ/NK, tj. dnem [datum rozhodnutí], a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu žalobkyni nepředala předmět nájmu, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit. Platba částky [částka] byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. To žalobkyně sama výslovně uvedla ve svém dopise ze dne [datum], přičemž šlo o úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval. V řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 17C 188/2016 se žalovaná domáhala žalobou došlou soudu dne [datum] dalších pohledávek ve výši [částka], přičemž v části [částka] z tvrzeného titulu nároku na úhradu zůstatkové ceny realizovaného technického zhodnocení předmětu nájmu s odkazem na ustanovení [číslo] nájemní smlouvy, tj. z titulu shodného, podle kterého jí byla dne [datum] uhrazena žalobkyní částka [částka]. Na základě odvolání proti rozsudku prvního stupně ze dne [datum] Městský soudu v Praze rozhodl o věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51Co 344/2019-744, tak, že tento rozsudek ve vztahu k žalobkyni ve výrocích týkajících se předmětné úhrady zrušil; vyslovil právní názor, že na technické zhodnocení bylo ze strany žalobkyně plněno z právního důvodu ustanovení čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, tedy, že žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu. Soud prvního stupně dovodil, že je vázán názorem vyššího soudu v předchozím řízení, v němž vyplynula odpověď na nyní řešenou předběžnou otázku, tj. zda nárok žalované ve výši [částka] je po právu. Uzavřel, že žalovaná měla svůj nárok podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy za důvodný. Soud prvního stupně také přihlédl k tomu, že dovolací soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26Cdo 2894/2020-821, nijak nezpochybnil závěry soudu odvolacího v uvedené věci, pokud šlo o základ nároku, pouze se zabýval otázkou jeho příslušenství, nikoliv o věc samu. Žalobkyně žalované dobrovolně plnila částku [částka] na základě znaleckého posudku, který nechala sama vypracovat jako podklad pro své plnění ve prospěch žalované, ačkoliv jí byl znám obsah článku [číslo] nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi řízení. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, které vyčíslil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v odůvodnění rozsudku. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém předně konstatovala, že právní závěr v písemném vyhotovení rozsudku soud prvního stupně neprezentoval při vyhlášení rozsudku, kdy v rámci stručně podaného zdůvodnění konstatoval právní stanovisko shodné s právním stanoviskem žalobkyně, tedy, že žalované nevznikl v případě skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu nárok na úhradu daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu. Žalobkyně nepovažovala za správnou argumentaci soudu prvního stupně o vázanosti v rozhodování, neboť v tomto soudním řízení není Obvodní soud pro Prahu 1 vázán dílčím právním závěrem senátu 51Co Městského soudu v Praze, jenž byl zaujat v jiném soudním řízení. Zaujatý závěr je v přímém rozporu s vůlí smluvních stran vyjádřenou v obsahu zmíněného smluvního ujednání v kontextu s ostatním obsahem nájemní smlouvy. Žalobkyně při interpretaci čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy vychází primárně z jeho jazykového výkladu, a to jak s odvoláním na judikaturu Nejvyššího soudu, tak s ohledem na skutečnost, že i přes opakované výzvy žalovaná neposkytla žádné další podklady či informace, které by zdůvodňovaly výklad odlišný. Vyjde-li tedy žalobkyně z vlastního textu čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy, obsahuje první věta zmíněného ustanovení ujednání smluvních stran o povinnosti nájemce uhradit pronajímateli náklady vynaložené na technické zhodnocení předmětu nájmu, které byl nájemce povinen podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy realizovat po dobu trvání nájemní smlouvy na vlastní náklady. Tyto vynaložené náklady neměly být hrazeny v jejich celé vynaložené výši, ale opět podle zmíněné první věty čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy ve výši jejich daňové zůstatkové ceny. Sjednaná doba nájmu uplynula ke dni [datum], kdy tedy došlo k naplnění podmínky pro aplikaci věty třetí čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy. Obsahem tohoto smluvního ujednání pak byla výslovná dohoda smluvních stran o tom, že ke zmíněné vymezené době se výdaje vynaložené nájemcem na technické zhodnocení předmětu nájmu stávají nepeněžním plněním realizovaným ještě nad rámec sjednané povinnosti nájemce k úhradě nájemného. Za toto sjednané naturální plnění rovněž pronajímatel nájemci nic nehradil, neboť se jednalo o sjednané věcné plnění nájemce ve prospěch pronajímatele. Pro případ skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu pak bylo určeno ve větě třetí čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy jako další naturální plnění ve prospěch pronajímatele provedené technické zhodnocení předmětu nájmu. Na této dohodě smluvních stran