28 CO 403/2022-90 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46C 147/2021-68, žalované uložil, aby žalobci zaplatila [částka] (výrok I.), co do částky [částka] žalobní návrh zamítl (výrok II.) a úspěšnější žalované přisoudil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Žalobce se návrhem na zahájení řízení domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Kroměříži v trestním řízení vedeném proti žalobci pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl obviněn ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku a dne [datum] vydal orgánům činným v trestním řízení osobní automobil Opel Omega, [registrační značka], r. v. 1997, technický průkaz č. UC [číslo], osvědčení technického průkazu č. UA [číslo], dva klíče od vozidla, jako hmotné věci důležité pro trestní řízení. Posléze Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl o postoupení věci podle § 222 trestního zákoníku Městskému úřadu v Kroměříži, nicméně nerozhodl bezodkladně o vrácení vydaných věcí, byť tak učinit měl. O vydání věcí rozhodl až usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2T 119/2016-109, které nabylo právní moci dne [datum] Městský úřad v Kroměříži postoupenou věc odložil. Vozidlo žalobce bylo od [datum] do [datum] na odstavném parkovišti v [obec], a když bylo vydáno žalobci zpět, bylo již rezavé, bez technické prohlídky, a proto žalobce vozidlo předal do zařízení ke sběru autovraků. Okresní soud rozhodl o vydání vozidla v nepřiměřené dlouhé době, čímž se dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též„ OdpŠk“, a v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu žalobci vznikla škoda ve výši [částka] (v době vydání vozidla orgánům činným v trestním řízení šlo o vozidlo pojízdné a obchodovatelné za [částka], zatímco v době vrácení bylo již bez hodnoty), a dále nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit peněžitým plněním ve výši [částka]. Předmětný nárok předběžně uplatnil dne [datum] u žalované, ale žalovaná jeho žádosti nevyhověla. 3. Žalovaná na svoji obranu vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy a ve věci nároku na náhradu škody odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4973/2014, z něhož dovodila, že v projednávané věci není v příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem soudu a snížením obvyklé ceny vozidla v důsledku plynutí času. K poklesu obvyklé ceny žalobcova vozidla by totiž došlo bez ohledu na existenci či neexistenci nesprávného úředního postupu, který tak nelze považovat za příčinu vzniku škody. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. 4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění majetkové a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, neboť předběžně předmětné nároky uplatnil u žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svoji obranu vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy (na zaplacení [částka]), soustředil pozornost na zjištění skutečností rozhodných pro posouzení této námitky a uzavřel, že žalobce tento nárok uplatnil po marném uplynutí promlčecí doby dle § 32 odst. 3 OdpŠk a žalobní návrh na zaplacení částky [částka] zamítl. Zamítavé rozhodnutí není předmětem odvolacího řízení. 5. Ve věci nároku na náhradu škody (na zaplacení částky [částka]) soud prvního stupně předně dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu okresního soudu došlo, protože vozidlo nebylo vydáno žalobci bezodkladně po té, co trestní řízní skončilo (dne [datum]), ale bylo vydáno žalobci zpět až dne [datum] Okresní soud nerozhodl o vrácení věci v přiměřené lhůtě, čímž se dopustil nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla škoda. Bylo totiž prokázáno, že před zahájením trestního stíhání bylo vozidlo oceněno na [částka] a žalobce měl koupěchtivého zájemce za kupní cenu [částka]. Soud prvního stupně konstatoval, že vozidlo by bylo za [částka] obchodovatelné i po asi pěti měsících, které uběhly od vydání vozidla do skončení trestního řízení, z čehož dovodil, že žalobci ušel v důsledku nesprávného úředního postupu okresního soudu zisk [částka], protože v době navrácení vozidla žalobci již vozidlo obchodovatelné nebylo. Ušlým ziskem je majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku. V důsledku nepřiměřené délky řízení bylo dosažení zisku zmařeno, neboť v důsledku degradace bylo vozidlo neprodejné a bylo předáno k likvidaci. Námitku žalované odkazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 4973/2014 označil za nedůvodnou, neboť nebýt nesprávného úředního postupu, žalobce by vozidlo mohl se ziskem zpeněžit. Žalované uložil, aby žalobci zaplatila [částka]. 6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnější žalované přiznal právo na náhradu v rozsahu 77,6 % účelně vynaložených nákladů, tj. [částka]. Žalobci uložil, aby tuto částku žalované zaplatil v obecné třídenní lhůtě. 7. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, souvisejícím výroku o nákladech řízení (výroky I. a III.) a namítla, že k přiznání nároku na náhradu škody ([částka]) absentuje příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem ve formě nesprávného úředního postupu a tvrzenou škodou. Podle žalované soud prvního stupně své rozhodnutí ve vztahu k vzniku a výši škody postavil na skutkovém zjištění, že před zabráním věci mělo dojít k prodeji předmětného automobilu, z čehož učinil závěr, že pouze v důsledku délky trvání zajištění k prodeji nedošlo, ale opomněl vzít do úvahy obsah vyjádření žalobce při jednání dne [datum], kdy ústy své právní zástupkyně uvedl, že„ Žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody, a to znehodnocením osobního vozidla ve výši [částka], a to z toho důvodu, že toto vozidlo bylo zajištěno jako věc důležitá pro trestní řízení.“ Poukázala též na to, že žalobce výslovně uvedl, že od zamýšlené kupní smlouvy sám odstoupil, přičemž zdůraznila, že právě prodej automobilu byl předmětem trestního řízení, tudíž o jeho hladkém průběhu a výdělku na straně žalobce lze důvodně pochybovat. Namítla tedy, že soud prvního stupně nesprávně posoudil příčinnou souvislost mezi (nesporným) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce zajištění vozidla a žalobcem tvrzenou škodou. Navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh na zaplacení částky [částka] zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení. 8. Oba účastníci v odvolacím řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 9. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 10. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal. 11. Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu za škodu, jsou-li současně splněny následující tři předpoklady: 1) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2) poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), 3) škoda je v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2Cdon 129/97, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. 12. Mezi účastníky je nesporné, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, protože Okresní soud v Kroměříži nerozhodl v přiměřené lhůtě o vrácení věci, vydané pro účely trestního řízení, jíž pro tyto účely již nebylo třeba (§ 80 odst. 1 trestního řádu). Spornou zůstala otázka, zda žalobcem tvrzená škoda je v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem. 13. Žalobce v žalobě skutkové uplatněný nárok na náhradu škody vymezil takto:„ V době, kdy vozidlo bylo vydáno ze strany žalobce, tak bylo pojízdné s platnou technickou prohlídkou, obchodovatelné za částku [částka], což vyplývá ze spisu OS [obec], sp. zn. [spisová značka], a v mnohem vyšší užitné hodnotě pro žalobce, kterou ani žalobce nepožaduje. V době převzetí vozidla na základě usnesení o vrácení věci, bylo vozidlo zcela nepojízdné, rezavé, bez hodnoty, a