29 CO 124/2022-428 — Městský soud v Praze

1. Výrokem I. shora označeného usnesení soud I. stupně dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. (pro zpětvzetí žaloby) zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala nahrazení shora označeného rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že žalobkyně je v rozsahu id. [číslo] vlastnicí následujícího pozemku v katastrálním území Smíchov, obec Praha: dle PK část parc. [číslo] role, dle KN parc. [číslo] ost. pl. (o výměře 2 442 m2). Ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost uhradit účastníkovi 1) Hlavnímu městu [obec] na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení]. 2. Soud I. stupně rozhodnutí ve výroku II. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a účastníkem 1) vydal proto, že po částečném zastavení řízení výrokem I. usnesení účast účastníka 1) v řízení končí. Tento účastník totiž v restitučním řízení (dle zákona č. 229/1991 Sb.) před pozemkovým úřadem a v řízení před soudem dle části páté o. s. ř. vystupoval jako povinná osoba k vydání těch pozemků, ohledně nichž žalobkyně svou žalobu vzala (postupně) zpět a ohledně nichž bylo řízení na nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu (tak, že žalobkyně bude v rozsahu id. [číslo] určena vlastnicí pozemků) postupně zastaveno. Usnesením ze dne [datum] bylo zastaveno řízení ohledně pozemků dle PK část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dle KN parc. [číslo]). 3. Výrok o nákladech opřel soud I. stupně o ust. § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. Vycházel z toho, že procesní zavinění na zastavení řízení v části týkající se účastníka 1) leží na žalobkyni, která vzala zpět svoji žalobu. Proto byla žalobkyni uložena povinnost nahradit účastníku 1) účelně vynaložené náklady soudního řízení. Přiznaná částka [částka] zahrnuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení; vyjádření ve věci ze dne [datum]; účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum]) po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 3, písm. b), § 11 odst. 1, písm. a) d) a g) vyhlášky, 4 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH v částce [částka]. 4. Výrok II. usnesení napadla včasným odvoláním žalobkyně. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil napadený nákladový výrok tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že v posuzovaném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř., pro které je na místě, aby jí povinnost k náhradě nákladů řízení uložena nebyla. Žalobkyně podala žalobu proti označenému rozhodnutí pozemkového úřadu proto, že správní orgán rozhodl o jejím restitučním nároku na vydání id. [číslo] pozemků jinak (restituční nárok dle zákona o půdě shledal, ale vlastnické právo nerestituoval pro překážku, která vydání pozemků brání), než rozhodl o jejím obdobném restitučním nároku na vydání id. [číslo] stejných pozemků v letech 1995 a 2004 (tehdy restituční nárok uspokojil určením, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí pozemků). Žalobkyně přitom legitimně očekávala totožné rozhodnutí o naturální restituci. K jinému rozhodnutí pozemkového úřadu přitom došlo v důsledku porušení blokačního ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě povinnou osobou (v kombinaci s dlouhou dobou vyřizování včas uplatněného restitučního nároku). Účastník 1) bez toho, že by požádal správní orgán o sdělení, zda již bylo řádně ukončeno celé restituční řízení vedené oprávněnými osobami ohledně předmětných pozemků, převedl spoluvlastnický podíl id. [číslo] na pozemcích do vlastnictví třetích osob. Žalobkyně poukázala na své fakticky slabší postavení oproti účastníku 1). Žalobkyně, aby se mohla proti rozhodnutí správního orgánu bránit, musí být právně zastoupena, protože není osobou vybavenou odbornými znalostmi nutnými pro vedení tohoto řízení, a proto nutně má s vedením řízení náklady. Účastník 1) oproti tomu disponuje rozsáhlým administrativním zázemím, technickým vybavením a dostatečným množstvím odborně způsobilých osob s právním vzděláním, které jej mohou zastupovat v řízení před soudy. Přesto se účastník 1) nechal zastoupit advokátem a žádá náhradu nákladů na takové právní zastoupení. To pak vede k nepřiměřenému zatížení žalobkyně, přičemž účastník 1) požadováním náhrady nákladů řízení těží ze svého vlastního protiprávního jednání – z toho, že porušil povinnost s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře a nepřevést je do vlastnictví jiného. 5. Odvolací soud podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. v napadené části přezkoumal usnesení soudu I. stupně, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a došel k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné. 6. Soud I. stupně správně účastníku 1) proti žalobkyni přiznal v souladu s ust. § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť žalobkyně z procesního pohledu zavinila zastavení řízení o nahrazení části rozhodnutí správního orgánu, která se týká účastníka 1). 7. Se soudem I. stupně však odvolací soud nesouhlasí v tom, že účelnými náklady účastníka 1) jsou náklady jeho advokátní zastoupení v řízení (vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za účelně vynaložené náklady Hlavního města Prahy je třeba pokládat pouze hotové výdaje nezastoupeného účastníka. Odvolací soud zohledňuje pevně ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu (např. nálezy ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3061/17 a ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 1447/18) a Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 4755/2016) v otázce posuzování účelnosti statutárními městy a jejich městskými částmi vynaložených nákladů na advokátní zastoupení v řízení. Z této judikatury plyne, že u statutárních měst a jejich městských částí lze předpokládat dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby tato byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Předpoklad dostatečného materiálního a personálního vybavení účastníka 1) k vedení tohoto sporu bez pomoci advokáta je bezpochyby uplatnitelný a vyvrácen nebyl. 8. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že spor mezi žalobkyní a Hlavním městem Prahou byl toliko o to, zda na účastníku 1) nárokované pozemky jsou způsobilé k vydání ve smyslu ust. § 11 zákona o půdě (a související judikatury). Podíly na pozemcích dle PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nebyly pozemkovým úřadem vydány proto, že je Hlavní město Praha prodalo kupní smlouvou ze dne [datum] [právnická osoba] (byly prodány podíly [číslo]). Podíly na ostatních (na účastníku 1/ nárokovaných) pozemcích nebyly pozemkovým úřadem vydány s odůvodněním, že pozemky jsou zastavěny veřejnými komunikacemi vybudovanými před účinností zákona o půdě. 9. Účelně vynaložené náklady (v řízení před soudem I. stupně), na jejichž náhradu má účastník 1) právo, tedy odpovídají částce [částka], která představuje 5x paušální náhradu hotových výdajů po [částka] dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkony: písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum] (§ 1 odst. 3, písm. a/ vyhlášky), účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a dne [datum] (§ 1 odst. 3, písm. c/ vyhlášky) a příprava účasti na dvě jednání (§ 1 odst. 1, písm. b/ vyhlášky). 10. Dle náhledu odvolacího soudu nejsou v posuzovaném případě splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., zvláště s přihlédnutím k výši účelných nákladů účastníka 1), které žalobkyni přísluší zaplatit. 11. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 12. K výkladu a aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (srov. např. jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] dále usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 2389/2013, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 2944/2013, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 4520/2014 a ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. 33Cdo 5263/2015). Vyložil, že rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a d