29 CO 129/2022-95 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve formě omluvy ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení], za porušení jeho práva na ochranu soukromí zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok I.) a dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve výši [částka] (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce domáhal proti žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] a omluvy jako zadostiučinění za skutečnost, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány údaje o majetku, příjmech a závazcích žalobce z důvodu jeho působení jako starosty obce Vysočina. Konkrétně ke vzniku újmy docházelo od září [rok] do listopadu [rok] zveřejněním oznámení o majetku za roky [rok], [rok] [rok]. Pochybení žalované spatřoval žalobce v aplikaci protiústavního předpisu, který umožnil anonymní přístup komukoliv ke shora vyjmenovaným údajům žalobce, čímž docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení, které je zaručené čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť je správcem centrálního registru oznámení a jako takové jí nepříslušelo posuzovat souladnost zákona s ústavou České republiky a pro případ protiústavnosti tento předpis neaplikovat. Sporná ustanovení zákona byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 až uplynutím dne [datum], a proto ani po vyhlášení nálezu dne [datum] nelze v publikaci oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení spatřovat protiprávnost jednání žalované. Vznik újmy je nutno dát do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy, nikoliv s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. Pokud žalovaná omezila zveřejňování oznámení od [datum], neznamená to, že by se v předchozí době dopouštěla nesprávného úředního postupu. 3. Ve skutkové rovině vyšel soud I. stupně z následujících podstatných (v zásadních mezi účastníky nesporných) zjištění: žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne [datum] s negativním výsledkem. Na žalobce jako veřejného funkcionáře se vztahovala povinnost podat oznámení podle zákona o střetu zájmů, přičemž žalovaná, která spravovala registr oznámení, plošně zveřejňovala podaná oznámení žalobce a to konkrétně v období od září [rok] do [datum], kdy zveřejnila oznámení o jejím majetku za roky 2017, 2018 2019. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů [datum], Ústavní soud zrušil ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] [rok] Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne [datum]. V reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalovaná omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti. 4. Soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), neboť žalobní tvrzení nelze podřadit pod ochranu osobnosti, když k újmě žalobkyně mělo dojít při výkonu veřejné moci a OdpŠk je speciální úpravou k občanskému zákoníku (nález Ústavního soudu z [datum] sp. zn. IV. ÚS 3076/20). Soud I. stupně se zabýval tím, zda jsou splněny obecné předpoklady vzniku nároku na náhradu nemajetkové újmy, tedy, zda existuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (jehož znaky podrobně vyložil), zda vznikla újma, a zda je příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Poukázal na to, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí s tím, že pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí, přičemž může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. 5. Soud I. stupně dospěl k závěru, že uplatněný nárok není důvodný, neboť neshledal existenci odpovědnostního titulu – nesprávného úředního postupu žalované ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Žalobce se domáhal zadostiučinění za dlouhodobé, systematické a plošné zveřejňování jejího oznámení v centrálním registru oznámení z důvodu jeho působení jako veřejného funkcionáře, čímž mělo být narušeno jeho soukromí, avšak žalovaná postupovala podle platného a účinného právního předpisu. Právní úprava sledovala legitimní cíl, a nadále platí, že kdokoliv si informace o majetku žalobce může vyžádat. Satisfakce se žalobkyni dostalo tím, že Ústavní soud protiústavní právní úpravu zrušil od [datum]. 6. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok za období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, žalovaná jako orgán spravující centrální registr oznámení nemohla o vlastní vůli hodnotit, zda byl zákon nebo jeho část v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1321/2019 soud I. stupně uvedl, že postup žalované spočívající v plošném zveřejnění oznámení v souladu se zákonem, jenž byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. § 13 OdpŠk. Z těchto důvodů nemůže být úspěšný ani požadavek na vyslovení omluvy, protože s ohledem na žalobní tvrzení má omluva odškodnit žalobce i za období, kdy protiústavnost části zákona o střetu zájmů nebyla Ústavním soudem ani vyslovena. 7. Pokud jde o období od [datum] do [datum], kdy již žalovaná měla informaci o tom, že části zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen„ zákon o střetu zájmů“) nejsou v souladu s ústavním pořádkem, soud I. stupně poukázal na to, že Ústavní soud odložil vykonatelnost nálezu podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do [datum] a až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. S ohledem na stanovisko pléna Ústavního soudu, v němž Ústavní soud dovodil, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny takovou úpravu aplikovat, byl podle soudu I. stupně postup žalované správný, a to i z hlediska účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, když žalovaná zveřejňováním oznámení umožňovala kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Soud I. stupně dospěl k závěru, že postup žalované není nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla povinna právní úpravu aplikovat a činila tak s ohledem na účel zákona, kterým je kontrola žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Pro absenci odpovědnostního titulu tak nejsou splněny předpoklady odpovědnosti státu podle OdpŠk. Rovněž poukázal na to, že žalovaná neodpovídá za proces normotvorby a tak zde absentuje i příčinná souvislost s dovozovanou újmou žalobce. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. 8. Postup žalované byl shledán jako správný i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup žalované směroval, když žalovaná zveřejňováním oznámení (byť plošným způsobem) umožňovala kontrolu žalobce jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 9 As 173/2020 uvedl, že podání oznámení podle zákona o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti, a i proto Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu Pl ÚS 38/17, protože jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem. Postupovala-li tak žalovaná až do [datum] podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy, zasahovala tím sice do ústavně zaručených práv žalobce na soukromí v rámci ve