29 CO 221/2022-93 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím coby částky, již musela žalovanému zaplatit za opravu svého vozidla BMW 118d, poškozeného při dopravní nehodě ze dne [datum], když mezi stranami sporu bylo sjednáno, že oprava bude uhrazena ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla uzavřeného mezi viníkem inkriminované dopravní nehody a pojišťovnou [právnická osoba] Pojišťovna však z faktury žalovaným jí předložené odmítla proplatit částku [částka] představovanou opravou zadních dveří vozidla žalobkyně, a to s tím, že toto poškození bylo již žalobkyni v nedávné minulosti zaplaceno jinou pojišťovnou a žalobkyně škodu nyní nahlásila podruhé. Žalovaný odmítl žalobkyni automobil bez zaplacení této částky předat a zadržoval jej do té doby, než mu ji žalobkyně zaplatila. Žalobkyně zpochybňuje, že žalovaný opravu zadních dveří vůbec provedl a požaduje vrácení již zaplacené částky 12 201,76 coby bezdůvodného obohacení zpět. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že ke krácení pojistného plnění žalobkyni došlo až po zjištění pojišťovny, že plnění za totéž poškození jí bylo již v minulosti proplaceno a že se ze strany žalobkyně jedná o pokus o podvod. Tuto skutečnost nemohl žalovaný při opravě vozu tušit. Když telefonicky hlásil rozsah poškození vozu pojišťovně, bylo oznámeno i poškození zadních dveří vozu a žalobkyně se proti tomu nijak nevymezovala. Žalovaný nemůže dopředu znát přesný rozsah opravy, proto pojišťovna plní až po opravě na základě vystavené faktury. Žalovaný zadní dveře poškozeného vozu opravil, vznikl mu proto nárok na zaplacení za tuto část opravy vyfakturované částky. 3. Soud I. stupně rozsudkem z [datum] žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho zástupce. Takto rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. 4. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání, v němž soudu I. stupně vytýkala nesprávnost skutkových zjištění a z toho plynoucí vadnost právních závěrů. Žalobkyně se neztotožňuje se závěrem o tom, jakým způsobem měla být mezi účastníky sjednána cena za dílo, spočívající v opravě jejího vozidla. Obvodní soud se v odůvodnění rozsudku nejdříve zabýval tím, proč nelze ujednání ve formuláři o přijetí do servisu (poznámka PU POV KOOP), odkazující na pojistnou událost z pojištění odpovědnosti škůdce, považovat za určení ceny ve smyslu ust. § 2620 odst. 1 občanského zákoníku. Dále se pak věnoval otázce, zda v posuzované věci došlo ke sjednání ceny pevnou částkou/rozpočtem, případně měl-li žalovaný povinnost informovat žalobkyni o tom, že si oprava vyžádá vyšší náklady než původně předpokládané. Žalobkyně se závěry soudu I. stupně ve vztahu k ujednání ceny nesouhlasí, neboť má za to, že pokud by i nebylo možné tento aspekt posoudit dle ust. § 2620 odst. 1 o. z., je nutné aplikovat ust. § [číslo] odst. 1, jež žalovanému ukládá povinnost o navýšení ceny stanovené odhadem informovat objednatele, tedy žalobkyni. Jestliže soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v době zadání opravy nebyl rozsah poškození žalobkyni (ale ani žalovanému) znám, muselo pak nutně dojít ke sjednání ceny odhadem, pročež se tento odhad logicky mohl vztahovat výlučně k ceně opravy takových poškození, které byly stranám smlouvy o dílo v tu dobu známy. Pokud žalovaný tuto svoji zákonnou povinnost nesplnil, neměl právo na zaplacení rozdílu v ceně díla. Žalobkyně v předmětném závazkovém vztahu vystupovala jakožto spotřebitel, žalovaný jako podnikatel. Podle žalobkyně je pak zřejmé, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost vyplývající z ust. § 1811 odst. 2, písm. c) o. z., neboť žalobkyni informoval o ceně služby (opravy) naprosto nedostatečným způsobem. Navíc by ujednání o ceně stanovené nezávisle na vůli žalobkyně bylo ve smyslu ust. § 1814 písm. f), h) a i) o. z. nutné považovat za zakázané, a nebylo by k němu možné přihlížet. 5. Žalobkyně opětovně zdůraznila, že si opravu pátých, zadních dveří automobilu nesjednala, když nevědomost o rozsahu poškození jí znemožnila provést objednávku jejich opravy. Soud I. stupně ostatně explicitně uvádí, že rozsah opravy byl znám až na základě šetření společnosti [právnická osoba], což je jednoznačným potvrzením toho, že žalobkyně opravu neznámého rozsahu poškození s žalovaným vůbec sjednat nemohla. Pokud obvodní soud odkazuje na ust. § 2586 odst. 2 o. z., činí tak dle přesvědčení žalobkyně zcela mimoběžně. Toto zákonné ustanovení se totiž vztahuje ke způsobu určení ceny díla, avšak v souzené věci šlo o ujednání rozsahu díla. I v tomto případě, zvlášť za situace, kdy existence některých poškození vozidla vyšla najevo až dodatečně, mohl a měl žalovaný nejprve ověřit, zda si žalobkyně přeje svoji objednávku rozšířit a nechat opravit také víko pátých dveří. 6. Konečně podle názoru žalobkyně nelze ani svědeckou výpověď lakýrníka p. [příjmení] považovat za relevantní důkaz o provedení opravy, neboť k tomu se svědek [příjmení] nebyl schopen blíže vyjádřit. Ačkoli byl stav jím tvrzené opravy zachycen na fotografiích a videozáznamu, nebyl tento důkaz soudem I. stupně proveden. 7. Žalobkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když vyvracel odvolací argumentaci žalobkyně jako nepřípadnou. 9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a došel k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Právní závěry, k nimž soud I. stupně dospěl, odpovídají skutkovým zjištěním v řízení učiněným a odvolací argumenty žalobkyně nejsou s to na správnosti úvah prvoinstančního soudu nic změnit. 11. Žalobkyně staví svou žalobní argumentaci na tvrzení, že po dopravní nehodě, při níž došlo k poškození jejího vozidla BMW 118d, bylo dohodnuto, že oprava bude zaplacena pojišťovnou viníka této nehody, tj. [právnická osoba], a to z jeho tzv. povinného ručení. 12. Žalobkyně dále tvrdí, že si výslovně vymínila, že takto bude hrazena veškerá oprava a že nic, co pojišťovna neproplatí, opravováno nebude. Nic takového ovšem z provedeného dokazování nevyplývá. Takový požadavek by byl ostatně velice neobvyklý a jen mimořádně obtížně proveditelný. Je totiž pravidlem, že k plnění ze strany pojišťovny dochází vždy až po (odsouhlasené) opravě a po vystavení faktury, neboť teprve tehdy je skutečný rozsah opravných prací znám. Požadavek, aby bylo opraveno pouze to, co pojišťovna zaplatí, je nestandardní, neboť by servis musel každý úkon jednotlivě s pojišťovnou nepřetržitě konzultovat. V daném případě navíc pojišťovna neodmítla plnit proto, že by nepovažovala opravu zadních dveří poškozeného automobilu za nutnou, když ostatně tento rozsah opravy nejprve po telefonickém kontaktu s technikem žalovaného aprobovala, nýbrž až následně poté, co již žalovaný vůz opravil, ale pojišťovna na základě dalšího vlastního šetření dospěla k závěru, že se ze strany žalobkyně jedná o pokus podruhé nahlásit již v minulosti u jiného pojišťovacího ústavu proplacenou stejnou škodu. Tuto skutečnost nelze v žádném případě klást žalovanému k tíži. Žalobkyně poškození zadních dveří nahlásila do potvrzení o účasti na dopravní nehodě, při telefonické konzultaci přejímacího technika žalovaného s pojišťovnou byla přítomna a zjevně proti zahrnutí zadních dveří do opravy vozu nic nenamítala. Poznámka„ PU POV KOOP“ v rubrice formuláře – potvrzení o přijetí do servisu dne [datum] dokládá, že mezi stranami bylo dohodnuto, že pojistná událost bude hrazena z povinného ručení škůdce, ovšem nijak nedokládá žalobkyní tvrzený nestandardní požadavek na to, že nebude opraveno to, co by pojišťovna žalovanému neproplatila. Nutno ještě podotknout, že zvolený postup, kdy servis řeší platbu opravy vozu poškozeného sám s pojišťovnou škůdce, je svým způsobem bonusem poskytovaným zákazníkovi, přičemž skutečnost, že pojišťovna z jakýchkoli důvodů provedenou opravu v plné výši neproplatí, nemůže jít na vrub servisu a nemůže zákazníka zbavovat povinnosti zaplatit za odvedenou službu. Žalovanému v žádném případě nelze vytýkat porušení povinnosti plynoucí z ust. § 1811 odst. 2, písm. c) o. z., jak to činí žalobkyně v odvolání, neboť cena opravy byla odhadnuta již předem a koresponduje i s odhadem stanoveným v potvrzení o účasti na dopravní nehodě, důvod pojišťovnou neproplacené části opravy má svou příčinu v jiné – výše popsané skutečnosti. Nesouhlasila-li žalobkyně s důvody, pro které [právnická osoba] odmítla část opravy provedené žalovaným proplatit, nic jí nebránilo, aby svůj nárok na zaplacení této částky směřovala vůči pojišťovně. 13. Ohledně tvrzení, že oprava zadních dveří vozidla nebyla ze strany žalovaného provedena vůbec či nedostatečně, odvolací soud zcela odkazuje na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který věroh