29 CO 279/2022-287 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně nahradil k žalobě žalobců a) - d) rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj hl. m. [část Prahy] ze dne [datum] tak, že určil, že vlastníky pozemku dle PK části pozemkové parcely [číslo] role, o výměře 15 862 m2 (dle KN parcelní [číslo] orná půda), zapsaných dosud u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví [číslo] pro obec hl. m. [obec], katastrální území Smíchov, jsou žalobci a) až c) každý ve spoluvlastnickém podílu ideálních [číslo] k celku a žalobkyně d) ve spoluvlastnickém podílu ideálních [číslo] k celku (výrok I.). Žalované uložil zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Odvolací soud označuje Českou republiku - Státní pozemkový úřad jako účastnici v souladu s ust. § 250a odst. 1 o. s. ř. 2. Žalobci se v řízení před soudem domáhali změny rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 1107/92/28, zn. SPÚ [číslo], kterým Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřadu pro hl. m. Prahu rozhodl, že právní předchůdce žalobců a), b) a c) MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý dne [datum] (podíl [číslo] k celku) a žalobkyně d) (podíl [číslo] k celku) nejsou vlastníky předmětných pozemků. 3. Soud I. stupně žalobě vyhověl. Účastnice podala proti rozsudku včasné odvolání. 4. Ačkoli žalobci a) až d) v řízení před soudem I. stupně zcela uspěli a jsou nadále přesvědčeni o oprávněnosti svých nároků, podáním ze dne [datum] vzali žalobu zpět s odůvodněním, že tím hodlají předejít zdlouhavému a nákladnému soudnímu řízení. Dále uvedli, že by účastnici neměla být přiznána náhrada nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných, které spočívají v tom, že žalobci neměli jinou možnost obrany proti nespravedlivému rozhodnutí pozemkového úřadu a povinné osoby. Žalobci tvrdí, že jsou ve vztahu k povinné osobě i vůči správnímu orgánu v nerovném postavení. Povinná osoba disponuje administrativním aparátem a materiálním vybavením a zabezpečením, ve srovnání se žalobci nepotřebuje odbornou pomoc advokáta. Povinná osoba vede se žalobci deset obdobných soudních sporů o restituční nároky. 5. Účastnice výslovně souhlasila se zastavením řízení pro zpětvzetí. Namítla, že otázka důvodnosti žaloby při rozhodnutí o procesním zavinění na zastavení řízení nehraje roli. S případnou aplikací ust. § 150 o. s. ř. žalovaná nesouhlasí. Žádá, aby byly zohledněny všechny okolnosti sporu, zejména nedostatečné odůvodnění zpětvzetí žaloby, které mohlo být učiněno daleko dříve. Skutečnost, že povinná osoba vede se žalobci od roku 1992 nejméně 10 obdobných sporů, nasvědčuje tomu, že v obraně proti těmto žalobám je nutno využít odborných služeb advokáta. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 2377/18 a IV. ÚS 4280/18 shledává předmětný spor typově náročným a specifickým, proto její personální zdroje nemohly zajistit odpovídající zastoupení při soudním řízení. Nejde o běžnou činnost účastnice. Proto je třeba nahlížet na prostředky vynaložené za právní pomoc advokáta jako na vynaložené účelně. Účastnice požaduje náhradu nákladů řízení celkem ve výši [částka] za jeden úkon nezastoupeného účastníka a šest úkonů podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu včetně daně z přidané hodnoty. 6. Odvolací soud posoudil odvolání účastnice jako včasné a přípustné. Na základě zpětvzetí žaloby žalobců a za souhlasu účastnice se zastavením řízení postupoval dle ust. § 250h odst. 2 ve spojení ust. § 222a o. s. ř., rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Dle ust. § 222a o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení návrh na zahájení řízení zpět, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví. 7. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 146 odst. 2, věty druhé ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Rozhodování o nákladech občanského soudního řízení je ovládáno zásadně pravidlem úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1). Je-li však řízení zastaveno, stává se kritériem zavinění toho, kdo způsobil, že řízení nemohlo dospět do stadia meritorního rozhodnutí (§ 146 odst. 2, věta první), tj. zavinění, že řízení muselo být zastaveno (srov. nález sp. zn. I. ÚS 315/07 ze dne [datum]), přičemž zavinění se posuzuje z procesního hlediska (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3778/18 ze dne [datum]). Zvláštní pravidlo pro posuzování podmínek procesního zavinění stanoví § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. při zastavení žaloby pro zpětvzetí žalobcem; žalobce má právo na náhradu nákladů zastaveného řízení, vzal-li zpět svůj důvodně podaný návrh pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Procesní zavinění na zastavení předmětného řízení leží ve světle citovaných rozhodnutí na žalobcích, ani v odůvodnění zpětvzetí se netvrdí, že by k němu vedlo chování účastnice. 8. Aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož lze mimořádně nepřiznat úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení, jak ji navrhli žalobci, podle odvolacího soudu není v dané věci případná. Samotná skutečnost, že žalobci neměli jinou možnost, jak se bránit proti rozhodnutí pozemkového úřadu, ačkoli je pravdivá, nemá žádnou úzkou souvislost se zpětvzetím žaloby a zastavením řízení. Procesní neúspěch žalobců v řízení odráží právě jen jejich procesní chování – tedy podání žaloby a její zpětvzetí před pravomocným rozhodnutím, nikoli jejich případně oprávněné hmotněprávní nároky. Odvolací soud neměl důvod se v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odchýlit od pravidelné rozhodovací praxe. 9. Ke konkrétní otázce, zda v projednávané věci lze mít odměnu za zastoupení Státního pozemkového úřadu advokátem za účelně vynaložené náklady řízení, lze citovat z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3790/19, ze dne [datum], který judikoval jako už mnohokrát: V případě státu, který je k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinnosti v této oblasti přenášel na advokáta jako soukromý subjekt. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Tím ovšem není řečeno, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za„ neúčelně“ vynaložené za každé situace. Předmětem sporu může být totiž i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánů státní správy, který zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. [jméno] otázku proto obecné soudy musí vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a svůj závěr musí řádně odůvodnit. Nejsou-li takovéto důvody dány, pak uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení účastníkovi řízení, který je organizační složkou státu, bylo porušeno základní právo dotčeného účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a s ohledem na dopad této povinnosti do jejich majetkové sféry také jeho základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 10. Účastnice - Česká republika - v řízení jednala svou organizační složkou Státním pozemkovým úřadem, který je nepochybně odborně, personálně a materiálně vybaven k řešení předmětné restituční problematiky, protože kromě toho, že v řízení vystupuje jako povinná osoba, je současně správním orgánem, který o pozemkovém restitučním nároku žalobců rozhodoval ve správním řízení. Odvolací soud v poměrech projednávané věci neshledal žádnou mimořádnou okolnost, pro kterou by bylo zastoupení advokátem nezbytné. Naopak jde o problematiku, které se účastnice ve své běžné agendě pravidelně věnuje. Argument množství žalobních nároků, které musí Státní pozemkový úřad řešit, nelze klást k tíži žalobců. Třicet let po účinnosti zákona o půdě svědčí tato skutečnost jen o liknavosti státu v řešení této problematiky, a nelze v ní shledat důvod pro několikanásobné navýšení nákladů soudního řízení z důvodu hrazení odměny zástupci podle advokátního tarifu. 11. V případech, jakým je projednávaná věc, náleží tedy instituci pouze náhrada nákladů nezastoupeného účastníka, analogicky dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši, upravené vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhrada ve výši [částka] dle ust. 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží účastnici za písemná podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], odvolání ze dne [datum] a vyjádření ke zpětvzetí žaloby ze dne [datum], dále za přípravu na jednání a účast na jednán