29 CO 424/2021-92 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud nahradil nález Finančního arbitra ze dne ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. FA/SR/ZP [číslo] tak, že bude určena neplatnost pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] [číslo] že účastnice bude uznána povinnou zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení, in eventum tak, že bude účastnice uznána povinnou zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit účastnici (již označil jako„ žalovaná“) na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Soud I. stupně rozhodoval o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě dle části páté o. s. ř. na nahrazení shora označených rozhodnutí Finančního arbitra. Finanční arbitr rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobce (navrhovatele) proti účastnici [právnická osoba] (instituci) na určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] (o investičním životním pojištění Profi Invest) podepsané účastníky dne [datum], a na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně instituce vzniknout přijetím plnění (od navrhovatele) na základě této neplatné smlouvy. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle navrhovatele/žalobce z toho, že z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši pojistného plnění). V řízení před finančním arbitrem se navrhovatel domáhal, aby mu instituce zaplatila částku odpovídající rozdílu jeho plnění instituci (na pojistném) a plněním instituce (na tzv. mimořádném výběru; instituce předpokládala, že pojistný vztah zanikl ke dni [datum] pro neplacení pojistného), tj. částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Rozhodnutími Finančního arbitra byl návrh pravomocně zamítnut. 3. Soud I. stupně znovu projednal spor mezi účastníky o určení neplatnosti pojistné smlouvy a o vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení a dospěl k závěru, že Finanční arbitr o sporu rozhodl správně. Soud I. stupně (obdobně jako Finanční arbitr) dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, přičemž účastnice promlčení namítla jak v řízení před finančním arbitrem, tak v řízení před soudem. K požadavku na určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy se soud I. stupně výslovně nevyjádřil, neplatnost pojistné smlouvy však řešil jako předběžnou otázku, přičemž neplatnost shledal. 4. Při posouzení promlčení uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyšel soud I. stupně z následujících podstatných zjištění: Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o životním pojištění PROFI Invest, v níž se žalobce zavázal hradit účastnici běžné pojistné ve výši [částka] čtvrtletně. Celkem žalobce uhradil [částka], přičemž poslední platbu zaplatil dne [datum]. Účastnice vyplatila žalobci dne [datum] mimořádný výběr ve výši [částka]. Dne [datum] byl žalobcem podán návrh k Finančnímu arbitrovi. 5. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“). Dle téhož právního předpisu posuzoval i promlčení nároku včetně počátku běhu a délky promlčecí lhůty (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž ust. § 107 odst. 2 obč. zák., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Z odůvodnění rozsudku lze vyčíst, že žalobce uplatnil souhrn práv na vydání bezdůvodného obohacení založených jednotlivými platbami pojistného a že pro uplatnění každého jednotlivého práva běží zvláštní subjektivní (i objektivní) promlčecí lhůta. Za okamžik, kdy se žalobce dozvěděl všechny rozhodné skutkové okolnosti kvalifikovatelné tak, že se přijetím konkrétní platby pojistného na jeho úkor instituce obohatila, pokládal soud I. stupně den uskutečnění každé jednotlivé platby pojistného. Podle soudu I. stupně je tedy promlčeno právo na vrácení těch plateb, které žalobce zaplatil přede dnem [datum], tj. dříve než dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem. Vzhledem k tomu, že poslední platba pojistného proběhla dne [datum], jsou promlčena veškerá práva na vrácení žalobcem zaplacených plnění. 6. Soud I. stupně doplnil, že účastnice se na úkor žalobce neobohatila úmyslně a že námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že účastníci uzavřeli předmětnou pojistnou smlouvu, která byla posléze shledána (i soudem I. stupně v napadeném rozsudku) absolutně neplatnou, neznamená, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Účastnice neměla v úmyslu uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak majetkový prospěch; z chování účastnice je evidentní, že tato smlouvu pokládala za platnou. Namítá-li někdo promlčení, zásadně to dobrým mravům neodporuje. Dobrým mravům by se námitka promlčení příčila jen výjimečně, pokud by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které právo včas neuplatnil. Okolnosti, za nichž došlo ke vznesení námitky promlčení, však tomu nenasvědčují (soud I. stupně v této souvislosti citoval ustálené judikatorní závěry Nejvyššího soudu shrnuté v jeho usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1254/2020). 7. Výrok o nákladech řízení opřel soud I. stupně o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné účastnici bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tato částka zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 3,5 úkonu právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum] a účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], kde došlo jen k vyhlášení rozsudku) dle ust. § 7 a § 9 odst. 4, písm. d) a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) a odst. 2, písm. f) vyhlášky, 4x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21% DPH. 8. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Žalobce vzal zpět žalobní návrh ohledně určení neplatnosti pojistné smlouvy a ohledně eventuálního návrhu a navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že bude vyhověno žalobnímu návrhu na nahrazení nálezu Finančního arbitra ohledně uložení povinnosti účastnici zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, nebo aby rozsudek v odvoláním napadené části zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost danou nedostatkem důvodů. 9. Soud I. stupně se dle žalobce řádně nevypořádal s jeho argumentací a neumožnil provedení žalobcem navržených důkazů či z nich nečinil odpovídající zjištění, aniž by svůj postup v napadeném rozsudku vysvětlil. To se týká žalobcem označených důkazů k úmyslu účastnice bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a k nemravnosti námitky promlčení vznesené účastnicí, resp. k tomu, že u účastnice absentovala dobrá víra při vznesení námitky promlčení. Žalobce doložil existenci úředního sdělení [obec] národní banky ze dne [datum], z něhož plyne, že nejpozději z tohoto dokumentu se účastnice dozvěděla o tom, že pojistná smlouva byla uzavřena za použití nekalých obchodních praktik (uvedené úřední sdělení soud chybně interpretoval jako„ doporučující“). Z interního sdělení účastnice [číslo] z listiny Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů a ze žalobcem předložených novinových článků pak plyne, že účastnice informace o nákladové struktuře pojištění zamlčovala svým klientům dlouhodobě. Dále žalobce navrhl provedení výslechu svědků [příjmení] [příjmení], Ing. [příjmení], Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], (zaměstnanci účastnice, kteří zastávali v řídících kontrolních a právních odděleních významné pozice), jejichž výslech měl ozřejmit, jak účastnice plnila zákonnou povinnost jednat s odbornou péčí ve vztahu k dodržování právních předpisů při tvorbě smluvních dokumentů, jak přistoupila k úřednímu sdělení ČNB ze dne [datum], jakým způsobem sdělení analyzovala ve vztahu ke svým smluvním dokumentům, k právním řádu, jakož i k míře rizika pro spotřebitele a na základě jakých podkladů dospěla k rozhodnutí, že na svých dosavadních postupech nic měnit nebude a vady způsobující neplatnost smluv životního pojištění neodstraní. Výslech navržených svědků měl