29 CO 429/2021-320 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. určil, že další účastníci nejsou vlastníky označených pozemků v k. ú. [část obce], obec Praha a že se v tomto rozsahu nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu (správně Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [příjmení]) č. j. PÚ 1107/92/30 ze dne [datum rozhodnutí]. Ve výroku II. rozhodl, že účastníci jsou povinni zaplatit Hlavnímu městu [obec] společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku [částka]. 2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně rozhodoval ve věci, o níž dříve rozhodl správní orgán – pozemkový úřad shora cit. rozhodnutím o nárocích uplatněných podle zákona o půdě. Pozemkový úřad rozhodl, že MUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako oprávněné osoby jsou vlastníky (MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] a [jméno] [příjmení] [číslo]) označených nemovitostí v k. ú. [část obce], obec Praha. Podle odůvodnění rozhodnutí pozemkového úřadu původními vlastníky předmětných pozemků byli mj. [jméno] [příjmení] podílu [číslo], [jméno] [příjmení] podílu 1/9 (jejím právním nástupcem byl JUC. [jméno] [příjmení]) a [příjmení] [jméno] [příjmení] podílu [číslo] MUDr. [jméno] [příjmení] uplatnil restituční nárok jako synovec původní vlastnice [jméno] [příjmení]. Ing. [jméno] [příjmení] uplatnil restituční nárok jako synovec původního vlastníka JUC. [jméno] [příjmení]. Dědičkami po Ing. [jméno] [příjmení] jsou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která je též dědičkou po [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] tak náleží podíl 1/9 po [jméno] [příjmení] (1/9= [číslo]) + podíl [číslo] po JUC. [jméno] [příjmení], tedy celkem podíl [číslo]. Nemovitosti přešly na stát rozhodnutím finančního odboru ONV v [obec a číslo] ze dne [datum], resp. jako odúmrť. Pozemkový úřad na základě dostupných podkladů vyšel ze zjištění, že byl naplněn restituční důvod dle § 6 odst. 1, písm. l) a r) zákona o půdě. Pozemkový úřad zohlednil, že předmětem restitučního řízení je zemědělský majetek„ Ladronka“, přičemž spoluvlastníci tohoto majetku byli od roku 1948 politicky pronásledováni; někteří členové rodiny byli trestně stíháni a odsouzeni, nebo byli nuceně vystěhováni a jako příslušníci„ buržoazní třídy“ byli postupně zbavováni majetku. Dále bylo ve správním řízení zjištěno (z písemné a grafické identifikace parcel a prohlídky pozemků), že předmětné pozemky jsou volné, nezastavěné a v příslušných podílech již byly vdány restituentům, kteří uplatnili restituční žádost pod č. j. PÚ 1107/92/2. Protože pozemkový úřad nezjistil žádné překážky ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě, podíly na pozemcích vydal oprávněným osobám. 3. Žalobce Hlavní město Praha jako povinná osoba s rozhodnutím pozemkového úřadu nesouhlasil a podal žalobu podle části páté o. s. ř. Namítal, že pozemkový úřad rozhodl nesprávně, protože z regulačních plánů z let 1924 a 1930 a z cenových map vyplývá, že pozemky byly již v době přechodu na stát součástí městské zástavby a do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani užívány k účelům zemědělské výroby. Proto má žalobce za to, že v daném případě není dána působnost zákona o půdě. Podle jeho názoru pozemky nelze vydat ani z toho důvodu, že jsou zastavěny dle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Upozornil také, že dle územního plánu se pozemky ke dni účinnosti zákona o půdě nacházely v ploše s funkčním využitím N-sport, branná výchova, rekreace a E-rodinné domky a vilová zástavba, dle nynějšího plánu je to plocha s využitím ZMK-zeleň městská a krajinná. Uvedl, že pozemky se staly součástí veřejného statku a že účastníci již nemohou plně realizovat své vlastnické právo a užívat pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí. Proto žalobce Hlavní město Praha trval na tom, že pozemky nelze vydat. Jako další účastníky ve své žalobě označil [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení]. 4. Soud I. stupně na základě žaloby podané Hlavním městem Prahou jako povinnou osobou, v níž byla napadena správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, znovu posuzoval, zda jsou dány podmínky pro určení vlastnictví oprávněných k podílům na předmětných pozemcích podle zákona o půdě. 5. Soud I. stupně především vyšel ze zjištění, že MUDr. [jméno] [příjmení] zemřel, a proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 4 C 413/2019-88 rozhodl, že v řízení bude pokračovat s jeho dědici, tedy s MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]. Ve věci jednal v nepřítomnosti dalších účastníků, protože se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavili, resp. JUDr. [jméno] [příjmení] se omluvil, aniž požádal o odročení jednání. Soud vzal zčásti za svá skutková zjištění pozemkového úřadu (pokud jde o oprávněné osoby a přechod nemovitostí na stát) a provedl důkaz regulačními plány předmětných pozemků z let 1924 1930, geometrickým plánem z roku 1938, dopisem stavebního referátu MHMP ze [datum] a územním plánem platným ke dni účinnosti zákona o půdě. Z dopisu stavebního referátu MHMP z roku 1939 zjistil, že předmětné pozemky byly součástí městské zástavby, když [jméno] hlavního města Prahy svolila k tomu, aby bylo povoleno rozdělení pozemku [číslo] při [příjmení] ulici (což dle mínění soudu má být dnes [ulice] ulice) na 44 stavebních míst, s tím, že každé staveniště se zastaví stavbou vlastního domu, přičemž skupiny domů budou tvořit architektonický celek, který tak musí být udržován. Z územního plánu soud zjistil, že předmětné pozemky se ke dni účinnosti zákona o půdě nacházely v ploše s funkčním využitím E-rodinné domky a vilová zástavba, N-sport, branná výchovy, rekreace a ZMK-zeleň městská a krajinná. Na základě těchto zjištění soud I. stupně dovodil, že na vydání předmětných pozemků se nevztahuje zákon o půdě a že podíly na pozemcích nelze vydat z důvodu překážky dle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Odkázal na tzv. areálovou judikaturu, když pozemky navazují na zástavbu a tvoří s ní jeden architektonický celek a na judikaturu vztahující se k tzv. veřejnému statku, když dle jeho zjištění pozemky mají tvořit veřejný statek. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dovodil, že žadatelé MUDr. [jméno] [příjmení] (nyní reprezentovaný svými právními nástupci) a [jméno] [příjmení] nejsou spoluvlastníky předmětných pozemků. Výrok o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil, že úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval. 6. Proti tomuto rozsudku podala odvolání účastnice 1. [jméno] [příjmení] prostřednictvím své zástupkyně. Namítala, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečných skutkových zjištění a věc nesprávně posoudil po právní stránce, a to v rozporu s konstantní judikaturou. Trvala na tom, že pozemkový úřad rozhodl správně, když podíly na pozemcích vydal oprávněným, protože pozemky jsou nezastavěné a v příslušných podílech již byly vydány restituentům, kteří uplatnili restituční žádost pod č. j. PÚ 1107/92/2. [jméno] [příjmení] předpokládala, že ve věci bude rozhodnuto tak, jak pozemkový úřad již rozhodl v jiných rozhodnutích, tj. že jí bude podíl na předmětných pozemcích vydán. Trvala na tom, že na předmětné pozemky se vztahuje zákon o půdě, jak rovněž již dříve rozhodl pozemkový úřad (ve třech správních rozhodnutích). Uvedla, že z důkazů předložených žalobcem nevyplývá, že by pozemky byly ke dni účinnosti zákona o půdě využívány veřejností, ani že by do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány. Soud vyšel z geometrického plánu z roku 1938, avšak z plánu nevyplývá shoda s čísly pozemků dle PK tak, jak jsou uvedeny v dotčeném rozhodnutí pozemkového úřadu. Ani z regulačních plánů z let 1924 a 1930, které předložil žalobce, nevyplývá, že by předmětné pozemky měly být součástí městské zástavby. Upozornila, že k vydání pozemků oprávněné osobě postačuje, že v době přechodu na stát byly pozemky užívány k účelům zemědělské výroby, což předmětné pozemky byly. Pozemky nebyly zastavěny žádnou stavbou a není tomu tak do současné doby, jak je zřejmé z rozhodnutí pozemkového úřadu i z náhledu do katastru nemovitostí. Odvolatelka odkázala i na obdobné řízení ve věci oprávněných bratrů Hofmannových, zejm. na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 31 C 402/2019-96, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 335/2020-122. K řešeným otázkám se vyjádřil i Nejvyšší soud (srovnej rozhodnutí č. j. 28 Cdo 1088/2021), a to tak, že předmětné pozemky jsou zemědělské a že regulační plány, cenové mapy a výměr z roku 1939 dokládají pouze evidenční vymezení, a nikoli skutečný stav původních pozemků v době jejich přechodu na stát. 7. [jméno] [příjmení] trvala i na tom, že vydání podílu na pozemcích nebrání překážka uvedená v § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Uvedla, že pozemky přešly do vlastnictví státu v šedesátých letech minulého století, kdy nebyly zastavěny žádnou stavbou a žádná stavba se až dosud na pozemcích nenachází. Pozemky jsou zarostlé nálety, nejsou zatravněné a žádný ze spoluvlastníků je fakticky neužívá. Pozemky jsou značně svažité, nac