30 CO 142/2022-96 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. 2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění v celkové částce [částka] s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky tří řízení. 1) V řízení o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno 5 slov], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým [anonymizována čtyři slova] žalobce zprostil výkonu [anonymizováno], přiznal mu služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu a nařídil mu dosažitelnost (dále jen„ řízení 1“), zahájeno bylo dne [datum]. Rozhodnutí bylo vydáno dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum] O odvolání nebylo rozhodnuto, ani nebylo odvolací řízení zastaveno z důvodu ukončení zproštění výkonu [anonymizováno] učiněného rozhodnutím [anonymizováno 5 slov] doručeného dne [datum]. V řízení 1 byla žalobci uložena trvalá dosažitelnost po 24 hodin. Žalobce požadoval za nesprávný úřední postup v řízení 1 zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím. 2) V řízení o odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 50 odst. 1 služebního zákona, neboť jako [anonymizováno] Věznice Pardubice v rozporu s § 152 odst. 3 písm. a) stavebního zákona předem neoznámil stavebnímu úřadu termín zahájení stavby, přičemž tímto porušením spáchal přestupek podle § 178 odst. 2 písm. k) stavebního zákona a Věznici Pardubice byl stavebním úřadem uložen podle § 35 písm. a) přestupkového zákona trest napomenutí (dále jen„ řízení 2“). Toto řízení 2 bylo zahájeno [datum]. Rozhodnutí bylo vydáno dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum]. Na základě odvolání bylo rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušeno, přičemž rozhodnutí v odvolacím řízení bylo doručeno dne [datum]. Žalobce požadoval za nesprávný úřední postup v řízení 2 zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím. 3) V řízení odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 služebního zákona, neboť v nepřímém úmyslu porušil základní povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň vyplývající z § 45 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46 odst. 1 služebního zákona, za což mu byl podle § 186 odst. 8 ve spojení s § 51 odst. 1 písm. d) služebního zákona uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti (dále jen„ řízení 3“). Řízení 3 bylo zahájeno dne [datum]. Rozhodnutí bylo vydáno dne [datum]. Odvolání bylo podáno dne [datum]. O odvolání bylo rozhodnuto dne [datum], žalobci doručeno dne [datum]. Napadené rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Prekluzivní lhůta uplynula dne [datum]. Žalobce požadoval za nesprávný úřední postup v řízení 3 zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť v předmětných řízeních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. 4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku detailně popsal průběh namítaných řízení a dospěl k závěru, že délku všech posuzovaných řízení je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom z celkové délky řízení jednoho roku u řízení 1 a 2, kdy o podaném opravném prostředku podaném dne [datum] (řízení 1) a dne [datum] (řízení 3) nebylo rozhodnuto nejpozději do 90 dnů, jak je stanoveno v § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. U řízení 2 vycházel obvodní soud z celkové délky řízení jednoho roku a čtyř měsíců, kdy opět nebylo rozhodnuto o odvolání do 90 dnů od jeho podání dne [datum]. S ohledem to, že nebylo včas rozhodnuto o opravných prostředcích, i když to zákon přímo ukládá, dospěl soud prvního stupně k závěru, že délky posuzovaných řízení jsou nepřiměřené, odůvodňující finanční odškodnění podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a žalobci je nutno poskytnout zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 5. Konkrétní výši zadostiučinění stanovil obvodní soud s ohledem na judikaturu, zejména pak na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (publikované pod [spisová značka] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen„ Stanovisko“). Za posuzované řízení v délce trvání jednoho roku (řízení 1 a 3) a jednoho roku a čtyř měsíců (řízení 2) žalobci náleží základní částka ve výši [částka] za první dva roky řízení. Základní částku pak obvodní soud modifikoval za použití jednotlivých hledisek podle § 31a odst. 3 OdpŠk. Při posouzení hlediska významu řízení navýšil v případě řízení 1 základní částku o 50 %, neboť v tomto řízení byla žalobci nařízena 24 hodinová dosažitelnost a byl mu zkrácen služební příjem. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), pak o opravných prostředcích nebylo rozhodnuto v zákonné 90 denní lhůtě ve všech třech řízeních. Tento průtah je podle obvodního soudu dostatečně zohledněn již stanovením základního odškodnění, neboť právě a jen tato nečinnost při rozhodování o odvolání určila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Přiměřená částka zadostiučinění při zohlednění jednotlivých kritérií tak dle soudu prvního stupně obnáší [částka] za řízení 1, [částka] za řízení 2 a [částka] za řízení 3, celkem [částka], tuto částku žalobci přiznal. Co do částky [částka] představující zbývající nemajetkovou újmu pak soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. 6. Žalobce podal včasné odvolání do zamítavého výroku II. rozsudku. Zejména namítal, že přiznaná částka [částka] není dostačující a neodpovídá plně dopadům, které na žalobce mělo vedení daných řízení (dvě kázeňská řízení a jedno řízení ve věcech služebního poměru) po dlouhou dobu. Žalobce zdůraznil, že řízení ve věcech služebního poměru, v němž byl zproštěn výkonu [anonymizováno], mu byla nařízena dosažitelnost a byl mu snížen služební příjem o 50 %, nebylo v odvolacím řízení rozhodnuto. Rozhodnutí tak nenabylo právní moci, avšak bylo vykonatelné již doručením. Rozhodnutí bylo překonáno pozdějším rozhodnutím [anonymizováno 5 slov], který rozhodl o zrušení zproštění z výkonu [anonymizováno]. První kázeňské řízení skončilo v důsledku zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, druhé kázeňské řízení bylo zastaveno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Soud prvního stupně vyšel při stanovení výše zadostiučinění z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, ze které plyne, že za řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. V případě žalobce nelze bez dalšího aplikovat tato obecná pravidla, neboť pro něj měla daná řízení dopad do každodenního života. Pro žalobce představovala daná řízení zcela zásadní význam pro jeho další život, neboť mělo být rozhodováno o tom, zda se vrátí do výkonu [anonymizováno], nebo zda ve výkonu [anonymizováno] skončí. Žalobce byl současně nucen dodržovat nařízenou dosažitelnost, v rámci které nebyla vymezena její doba, tudíž se musel chovat tak, jako kdyby měl nařízenou dosažitelnost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Žalobce měl současně po celou dobu řízení ve věci služebního poměru snížen služební příjem na 50 %, což představovalo značné omezení. Žalobce spatřoval zásadní rozdíl v tom, že délka soudního řízení není žádným právním předpisem stanovena. V řízení ve věcech služebního poměru je však délka řízení stanovena. Dle § 175 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je však služební funkcionář povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Délka odvolacího řízení v řízení ve věcech služebního pomě