30 CO 190/2022-337 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z pracovního poměru z [datum] daná žalobci žalovanou je neplatná (výrok I.), a současně uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti výše uvedené výpovědi z pracovního poměru, podle které měl jeho pracovní poměr u žalované skončit [datum]. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici projektanta silnoproudu v divizi 151. Výpověď byla žalobci dána s odkazem na ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, tedy pro nadbytečnost. S tím však žalobce nesouhlasí a uvádí, že jeho nadbytečnost dána nebyla a jediným cílem rozhodnutí žalované o organizační změně bylo rozvázání pracovního poměru právě s žalobcem. Přijetí rozhodnutí o organizační změně žalovanou navíc nebylo prokázáno. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že před jeho výpovědí žalovaná na pracovní pozici shodnou s pozicí žalobce přijala nového zaměstnance [jméno] [příjmení] a bezprostředně po odchodu žalobce na svých webových stránkách zveřejnila inzerát pracovní nabídky na shodnou pracovní pozici, jako byla pozice žalobce. Mezi organizační změnou a nadbytečností žalobce navíc není dána příčinná souvislost, neboť podle žalobce měla žalovaná možnost údajnou nadbytečnost v divizi, do které žalobce patřil, vyřešit tak, že by neprodloužila pracovní poměry na dobu určitou jiných zaměstnanců v této divizi (zaměstnanci [příjmení] a [příjmení]). Žalobce se pak díky své kvalifikaci mohl uplatnit i v jiných divizích žalované. Závěrem žalobce uvedl, že mu výpověď byla dána v předdůchodovém věku, kdy je pro něj obtížné najít si nové zaměstnání. Podle žalobce předmětná výpověď představuje diskriminaci na základě věku, neboť žalovaná při úvaze o výběru nadbytečného zaměstnance věk jednotlivých zaměstnanců zohledňovala. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že předmětná výpověď je platná. Představenstvo žalované za účelem zvýšení efektivnosti práce rozhodlo o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151, a to po vyhodnocení plnění hospodaření divize, z důvodu nedostatku zakázek divize vzhledem k vývoji trhu. Úbytek zakázek se projevil zejména v oblasti elektro projektování staveb, když skončily všechny žalobcem zpracovávané projekty a další pro něj žalovaná neměla. Od [anonymizováno] [rok] začala vytíženost divize 151, oddělení„ elektro a [anonymizováno]“, do nějž byl zařazen i žalobce, postupně klesat. Pro žalovanou již nebylo potřebné, aby v oddělení působili na stejné pozici„ projektant IV – silnoproud“ dva zaměstnanci, jejich počet proto snížila na jednoho a žalobce se v důsledku tohoto rozhodnutí stal pro žalovanou nadbytečným. Dle žalované není pravdou, že by žalovaná na shodné pracovní pozice, jako zastával žalobce, přijímala nové zaměstnance. 4. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl zaměstnancem žalované na pozici projektanta silnoproudu zařazeným do oddělení elektro a [anonymizováno] v rámci divize 151. Dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru s odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že představenstvo žalované rozhodlo o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151 (zrušení jednoho pracovního místa projektanta) a že žalobce se v důsledku tohoto rozhodnutí stal nadbytečným. O zrušení pracovního místa žalobce rozhodla žalovaná [datum], již v minulosti (v roce [rok], [rok] a v únoru [rok]) však ukončení pracovního poměru s žalobcem zvažovala. V roce [rok] ve stejném oddělení jako žalobce pracovali též další projektanti silnoproudu, a to Ing. [příjmení], Ing. [příjmení] a vedoucí oddělení Bc. [příjmení]. V únoru [rok] byl pak na pozici projektanta do tohoto oddělení nově přijat [jméno] [příjmení], který zde zpočátku vykonával spíše pomocné práce. V listopadu [rok] pak žalovaná podle inzerátu umístěného na svých webových stránkách nabízela pracovní místo projektanta elektro s tím, že na danou pozici shání čerstvého absolventa, stejně tak ale uplatní i zkušeného projektanta. Na základě inzerátu žalovanou kontaktoval uchazeč Ing. [jméno] [příjmení], s nímž vedoucí personálního oddělení žalované aktivně komunikovala. Nakonec k žalované žádný uchazeč na základě uvedeného inzerátu přijat nebyl. 5. Soud prvního stupně se podrobně zabýval otázkou, zda byl naplněn výpovědní důvod dle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, kdy ohledně tohoto výpovědního důvodu v rozsudku shrnul zásadní judikaturní závěry Nejvyššího soudu, které následně na věc aplikoval. Konkrétně se nalézací soud zabýval otázkou, zda k organizační změně u žalované skutečně došlo a zda tato směřovala k zákonem aprobovanému cíli, přičemž dospěl v tomto směru k negativnímu závěru. Dle prvostupňového soudu žalovaná pouze předstírala přijetí organizačního opatření (snížení počtu zaměstnanců), aby zastřela, že jejím skutečným cílem bylo skončení pracovního poměru právě se žalobcem. Předmětná organizační změna měla pouze fiktivní povahu, neboť v konečném důsledku žalovaná plánovala v průběhu roku [rok] nahradit žalobce hned dvěma (ideálně mladšími) projektanty (1) žalovaná v únoru [rok] (tj. několik měsíců před rozhodnutím o zrušení pracovního místa žalobce) přijala na pozici projektanta elektro zaměstnance [jméno] [příjmení], jehož pracovní náplň byla obdobná náplni práce žalobce, byť se jako juniorní pracovník zpočátku teprve postupně zaučoval; 2) žalovaná v listopadu [rok] (tj. bezprostředně poté, co v září [rok] skončil pracovní poměr žalobce) sháněla nového zaměstnance na pozici projektanta elektro, kdy podle popisu pozice zaslaného uchazeči o tuto pozici (Ing. [příjmení]) personalistkou žalované by zaměstnanec, který by na tuto pozici byl přijat, měl v podstatě shodnou práci jako dříve žalobce. Tento závěr je podle nalézacího soudu podporován i obsahem interního sdělení žalované z června [rok], z nějž vyplývá, že žalovaná již v minulosti opakovaně uvažovala o rozvázání pracovního poměru s žalobcem, a to jednak v letech [rok] a [rok], a jednak v únoru [rok], tedy právě v době, kdy přijala nového zaměstnance [příjmení]. 6. Nalézací soud s ohledem na závěr o fiktivní povaze rozhodnutí o organizační změně podrobněji nezkoumal tvrzení žalobce o diskriminační pohnutce výpovědi spočívající v žalobcově věku. 7. Prvostupňový soud s ohledem na uvedené uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť nebyl naplněn zákonný výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, a výpověď z pracovního poměru daná žalobci [datum] je proto neplatná. O nákladech řízení pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalobci. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebyla dána nadbytečnost žalobce. Pracovní místo zastávané [jméno] [příjmení] se dle žalované lišilo od místa zastávaného dříve žalobcem, a to co do funkčního zařazení, náplně práce a zejména faktického výkonu činností, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, délce praxe a s tím spojeným zařazením do tarifního stupně. V této souvislosti žalovaná odkázala na to, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců, může k němu dojít i při zvyšování počtu zaměstnanců; zaměstnavatelům zákon umožňuje, aby regulovali nejen počet svých zaměstnanců, ale i jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém složení, jaké odpovídá jejich potřebám. O účelovosti organizační změny nemůže dle žalované svědčit ani komunikace personalistky žalované v listopadu [rok] s uchazečem o zaměstnání [jméno] [příjmení], když z komunikace Ing. [příjmení], který by spolu s představenstvem žalované o výběru kandidáta rozhodoval, bez jakékoli pochybnosti vyplývá, že žalovaná o přijetí zaměstnance na pozici projektanta, a to ani projektanta juniorního, v rozhodné době, a ani v následujících několika měsících, neuvažovala; Ing. [příjmení] pouze připustil zvážení možnosti přijmout studenta, který by dle žalované těžko mohl nahradit vysokoškolsky vzdělaného projektanta s více než třicetiletou praxí. V řízení navíc nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že představenstvo žalované, které by bylo ultimátním orgánem, který by o vytvoření nového pracovního místa rozhodoval, o komunikaci mezi personalistkou a [jméno] [příjmení], případně mezi personalistkou a Ing. [příjmení], vůbec vědělo. Závěrem žalovaná namítla, že její úvahy o ukončení pracovního poměru s žalobcem z organizačních důvodů v letech [rok], [rok] a únoru [rok] (ke kterému však fakticky nedošlo, neboť projekt [anonymizováno], na kterém se žalobce z hlediska projektování elektro podílel v největší míře, nebyl dokončen a pokračoval) nemohly žádným způsobem ovlivnit povahu organizační