30 CO 235/2022-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky na základě tvrzení, že dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Úkon byl proveden podle [ustanovení pr. předpisu], o provozu na pozemních komunikacích, byl o něm pořízen protokol [číslo] Cena [anonymizováno] nucené odtahy a parkovné je stanovena nařízením hl. m. [obec], dluh žalovaného je tvořen částkou [částka] [anonymizováno] odtah, částkou [částka] [anonymizováno] první až třetí den střežení (parkovné), částkou [částka] parkovného [anonymizováno] čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a [částka] parkovného [anonymizováno] každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dluhu ke dni podání žaloby činila [částka]. 3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že žalobkyně je organizací, jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro oblast hlavního města Prahy. Dne [datum] v [údaj o čase] hodin byl sepsán protokol o odtahu vozidla [registrační značka], k odstranění došlo vlastníkem komunikace na základě [ustanovení pr. předpisu], vozidlo bylo složeno na místě odtahu dne [datum] v [údaj o čase] hodin. Odtah vozidla byl žalovanému oznámen dopisem ze dne [datum], zároveň byl vyzván k vyzvednutí vozidla. Provozovatelem předmětného vozidla je žalovaný. Maximální cenou [anonymizováno] provedený odtah vozidla je dle nařízení o maximálních cenách [anonymizováno] nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti částka 1. [částka]. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 4. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil tak, že se jednalo o věc zanechanou na veřejném přístupném místě, vozidlo je staré 21 let, žalovaný se k němu dlouhodobě nehlásí, je tak zřejmé, že pro něj nemá jakoukoliv hodnotu. Obvodní soud proto považoval předmětné odtažené vozidlo [anonymizováno] věc opuštěnou ve smyslu § 1050 odst. 1 o. z. Na vozidlo nahlížel jako na vrak, proto na něj nelze uplatňovat maximální ceny [anonymizováno] nucený odtah včetně jeho střežení na parkovišti podle příslušného nařízení. Soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou toliko co do částky [částka], která byla vypočtena jako součet ceny [anonymizováno] odtah ve výši [částka] a cen v souladu s nařízením tak, že [anonymizováno] první až třetí den střežení (parkovného) byla přiznána cena 250 [spisová značka], [anonymizováno] čtvrtý až třicátý den cena 400 [spisová značka] a třicátý první den až sto devadesátý devátý den cena 50 [spisová značka] Tyto ceny jsou v souladu s příslušným nařízením a zároveň reflektují skutečnost, že se jednalo o nepojízdné vozidlo, o vrak. Ve zbývající části ohledně částky [částka] pak soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. 5. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Především považovala [anonymizováno] nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že předmětné vozidlo je vrak. To, že vozidlo je vrakem, tvrdil žalovaný na jednání dne [datum], své tvrzení ale nijak neprokázal. [jméno] skutečnost, že vozidlo je staré 21 let, nepostačuje k závěru, že vozidlo je vrakem. Vrak je zákonný pojem a musí vždy naplnit svou zákonnou definici, k čemuž však v tomto případě nedošlo, neboť k této skutečnosti nebylo vůbec prováděno dokazování. Dle § 19 odst. 2 písm. g) zákona [číslo] o pozemních komunikacích, je na dálnicích, silnicích a místních komunikacích zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které je pro závady v technickém stavu zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla (dále jen„ vrak“). Vrakem je tedy každé vozidlo splňující objektivní kritéria technické nezpůsobilosti, přičemž úmysl provozovatele s vozidlem určitým způsobem nakládat zde při tomto posouzení nehraje roli. Technické závady, které z vozidla činí vrak, musí být zjevné, tedy seznatelné pouhou prohlídkou vozidla na místě, a musí se týkat podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla dle § 73 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. To, zda vozidlo žalovaného vyžadovalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla žalovaný nijak neprokazoval. Žalobkyně provedla odtah vozidla žalovaného pouze z důvodu porušení povinnosti žalovaného jako provozovatele vozidla, když jeho vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Žalobkyně považovala [anonymizováno] nesprávný i výrok o nákladech řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví i co do částky [částka] s příslušenstvím a uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 7. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Pro posouzení existence a výše pohledávky žalobkyně je podstatné, z jakého důvodu žalobkyně provedla odtah vozidla žalovaného a zda byl dán důvod k jeho parkování na odstavném parkovišti žalobkyně. Existují rozdílnosti mezi podmínkami pro odtažení vozidla podle ustanovení § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (tj. vozidlo je odtaženo zejména z důvodu porušení dočasného zákazu nebo omezení stání či zastavení) oproti ustanovení § 19c odst. 2 téhož zákona (v případě vraků – odtah přímo k likvidaci). Žalobkyně však svou pohledávku uplatnila s odkazem na ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o provozu na pozemních komunikacích (neoprávněné stání na vyhrazeném parkovišti, resp. stání na místě, kde vozidlo tvoří překážku v provozu). 9. Obecně lze konstatovat, že v případě odstraňování vraku platí, že nerespektuje-li vlastník vraku výzvu k odstranění vraku, odstraní a zlikviduje vrak vlastník příslušné pozemní komunikace na náklady vlastníka vraku. Toto oprávnění vlastníka komunikace sleduje cíl, aby vrak (silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno státní poznávací značkou nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu - § 19 odst. 2 písm. g) zákona o pozemních komunikacích) byl definitivně odstraněn, doslova zlikvidován. Není proto žádného důvodu, aby vlastník příslušné pozemní komunikace vrak skladoval nebo parkoval, dokonce na střeženém parkovišti. Jak vyplývá z ustanovení § 19c odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, po odtažení vraku má vlastník příslušné pozemní komunikace vozidlo zlikvidovat. I kdyby mělo dojít k časové prodlevě mezi odtažením vraku a jeho likvidací, není žádného důvodu, aby takovýto časový úsek byl vrak (určený stejně k likvidaci) uložen na střeženém parkovišti a tím v souvislosti s jeho likvidací vznikaly další náklady. 10. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný po celou dobu řízení zůstal nečinný s výjimkou účasti u jednání před soudem prvního stupně dne [datum]. U toho jednání požádal o jeho odročení, aby se o věci mohl poradit se zástupcem. Žalovanou částku považoval [anonymizováno] nepřiměřeně vysokou, neboť se podle něj jednalo o nepojízdný vrak bez jakékoliv hodnoty. K žádosti žalovaného bylo jednání odročeno na [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, stejně tak se bez omluvy nedostavil k jednání odvolacího soudu, věc byla proto projednána v nepřítomnosti žalovaného. V poměrech posuzované věci bylo procesní povinností žalovaného, aby tvrdil a prokazoval, že v případě předmětného vozidla se jednalo o vrak, jak naznačil v rámci svého stručného vyjádření u jednání dne [datum], o tom měl být soudem poučen. 11. Judikatura Nejvyššího soudu je ale ustálena v názoru, že poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. (jak tomu bylo i v projednávané věci) v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle předmětného ustanovení proto, že