30 CO 268/2022-99 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nároku na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a to poté, co proti němu bylo od [datum] vedeno [anonymizována dvě slova] pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku; usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byla žalobcova [anonymizováno] věc postoupena příslušnému obecnímu úřadu k posouzení jako přestupek. Usnesení nabylo právní moci [datum]. Žalobce konkrétně podanou žalobou požadoval částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizována dvě slova]. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování, jak rozvedl v písemném odůvodnění rozsudku, a dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce ze dne [datum], neboť [anonymizována dvě slova] žalobce skončilo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení. 4. [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zahájeno nezákonným rozhodnutím, proto má žalobce právo na odškodnění újmy, která mu byla v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí způsobena. Žalobce byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 3 léta. [anonymizováno] řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců. V období od [datum] do [datum] byl žalobce pravomocně odsouzen. Negativní dopady [anonymizována dvě slova] do jednotlivých sfér života žalobce nebyly v řízení prokázány. [anonymizována dvě slova] nebylo příčinou rozvratu manželství žalobce s jeho bývalou manželkou, nebyly prokázány žádné konkrétní dopady do profesní sféry žalobce. 5. Soud prvního stupně považoval za významné, že žalobce byl po určitou dobu (až do zásahu dovolacího soudu) pravomocně odsouzen, zejména proto považoval za nutné, aby žalobci byla způsobená nemajetková újma odškodněna poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Pokud jde o výši peněžitého zadostiučinění, učinil nalézací soud v souladu s judikaturou srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonně vedeným [anonymizována dvě slova], a to konkrétně s věcmi vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] (zde ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). Po porovnání těchto případů (a s odkazem na § 5, 8 odst. 1 a § 31a OdpŠk) dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovanou již poskytnutá částka [částka] je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla. Proto žalobu ve zbývající požadované částce [částka] s příslušenstvím zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. 6. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, které směřoval proti zamítavému výroku II. o věci samé, a proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Napadený rozsudek považoval žalobce za podstatně nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně sice dospěl k závěru, že žalovanou již vyplacená částka [částka] je postačující, ale neuvedl žádný způsob výpočtu, tedy skutečnosti mající vliv na navýšení či naopak případné možné snížení nároku. Není zřejmé, z jaké základní částky obvodní soud vyšel, a čím a o kolik ji případně navýšil. To žalobce považoval za důležité z toho důvodu, aby bylo možné posoudit, zda např. jeho dlouhodobá, byť dočasná právní stigmatizace, jako násilníka, se jej dotýká ve stejném rozsahu, jak toto vnímá soud, anebo odlišně. Po vynesení odvoláním napadeného rozsudku byl žalobce kontrolován dopravní policií, kdy její příslušníci vznesli na žalobce dotaz, čeho se násilně konkrétně dopustil. Důsledky nezákonného [anonymizována dvě slova] osoby žalobce jsou fakticky trvalé, velmi obtěžující a závažné i pro budoucí život. Nebylo jeho rozhodnutím nechat se v této věci obvinit a být souzen. Pokud žalobce logicky odmítl účast ve výběrových řízeních, kde zákon požaduje bezúhonnost žalobce, a nyní mu bylo soudem kladeno za vinu, že proto neunesl důkazní břemeno, nelze takové zdůvodnění přijmout. Je nanejvýš postačující, že [anonymizováno] řízení negativně omezilo profesní život žalobce. Podobně nelze uzavřít, že v osobní sféře rodinného života nezákonné [anonymizována dvě slova] žalobce údajně nezasáhlo. Nalézací soud nesprávně vyhodnotil výpověď bývalé manželky žalobce. Ten měl rozpoznat, že subjektivní vztah bývalé manželky vůči žalobci je tak subjektivně negativní a nepřející, že jejímu obsahu v tomto smyslu neměl přikládat význam. Již ze skutečnosti, že zjištěnou příčinou rozvratu manželství byly především dlouhodobé rozpory mezi manželi a nedostatek zájmu žalobce o rodinu, je zjevné, že [anonymizováno] řízení bylo příčinou rozvratu manželství, resp. je logické, že nezákonné [anonymizována dvě slova], a odsouzení, bylo příčinou rozporů mezi manželi. Soudem předestřená soudní rozhodnutí jsou dle žalobce nepřiléhající z důvodu přílišné odlišnosti případů /např. délka [anonymizováno] řízení, (ne) pravomocné odsouzení/, kterých se týkají, anebo jsou soudem prvního stupně interpretována či aplikována na případ žalobce nesprávně, přičemž soud dále zcela pominul judikaturu označenou žalobcem, byť v okolnostech také částečně nepřiléhající. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobě vyhoví i ve zbývající části žalobního nároku a žalobci přizná náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. 8. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalobce a v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, odvolání však nepovažoval za opodstatněné. 9. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. V jeho odůvodnění, které odvolací soud považuje za dostatečně přiléhavé, soud prvního stupně řádně vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je„ především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům řízení umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ [anonymizována dvě slova], z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí je klíčové, aby soud v jeho odůvodnění vyložil, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Těmto nárokům na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně plně dostál. Nutno dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z podaného odvolání je přitom bez pochybností zřejmé, že žalobci nečinilo nejmenších potíží formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku. 10. Odvolací soud seznal, že soud prvního stupně správně a v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro rozhodnutí věci, zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Ta pak následně relevantně právně posoudil. Soud své závěry