30 CO 309/2022-57 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a dále žalované uložil zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu [datum], kterou se žalobce domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu pojistného plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to za škodu, která žalobci vznikla na jeho vozidle při dopravní nehodě. 3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby. Dne [datum] sice došlo ke škodní události, a to ke střetu vozidla žalobce s vozidlem pojištěného, jehož byla pojistitelem, ale ke střetu došlo na křižovatce, kde platí přednost zprava. [příjmení] tak nezavinil řidič pojištěného vozidla, ale žalobce, který nedal přednost vozidlu pojištěného. 4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě. Konkrétně šlo o střet [značka automobilu], [registrační značka], které řídil žalobce, s vozidlem [příjmení], [registrační značka], pojištěným žalovanou, které řídil [jméno] [příjmení]. Ke střetu vozidel došlo tak, že vozidlo pojištěného najíždělo po účelové komunikaci od provozovny pojištěného nacházející se na adrese [adresa]. Vozidlo žalobce bylo při střetu poškozeno v přední části, škodní událost oznámil žalobce žalované hlášením ze dne [datum] a současně s ohlášením pojistné události požádal žalovanou o její likvidaci. Žalobce si nechal poškození opravit u autorizovaného servisu [právnická osoba], přičemž cena za opravu a náklady s tím spojené činily celkem [částka] [právnická osoba], u které měl žalobce uzavřeno na své vozidlo havarijní pojištění, poskytla žalobci ke krytí jeho nákladů spojených s poškozením vozidla žalobce v důsledku předmětného střetu pojistné plnění ve výši [částka]. Žalovaná dne [datum] odložila šetření škodné události ohlášené žalobcem dne [datum] bez úhrady pojistného plnění. Žalobce dne [datum] vyzval žalovanou k poskytnutí pojistného plnění vztahujícího se k předmětné škodní události v rozsahu neuhrazené peněžité újmy ve výši [částka] a dále náhradě nákladů. 5. Po právní stránce posoudil obvodní soud věc podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Řidič, který zavinil nehodu, má jako pojištěný podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. právo, aby žalovaná jakožto pojistitelka za něho uhradila v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku žalobci coby poškozenému způsobenou škodu na vozidle. Žalobce má podle § 9 odst. 1 tohoto zákona právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u žalované. 6. Podle § 2 písm. w) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je křižovatka místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci. 7. Podle soudu prvního stupně byla jádrem sporu otázka, zda měl dát přednost v jízdě žalobce jedoucí po pozemní komunikaci řidiči řídícímu pojištěné vozidlo jedoucímu po účelové komunikaci nebo řidič pojištěného vozidla jedoucí po účelové komunikaci žalobci řídícímu jeho vozidlo jedoucí po pozemní komunikaci. Zákon [číslo] Sb. dává na popsanou situaci zcela jasnou odpověď, neboť je to vždy řidič vozidla jedoucího po účelové komunikaci, který musí dát přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po komunikaci jiné. Pravidlo přednosti zprava se v tomto případě neuplatní. V poměrech souzené věci byl tedy řidič vozidla pojištěného žalovanou povinen dát přednost v jízdě vozidlu řízeného žalobcem. Porušení povinnosti řidiče vozidla pojištěného žalovanou dát přednost v jízdě pak bylo jedinou příčinou střetu obou vozidel a škody vzniklé žalobci v podobě žalobou uplatněného nároku. Žalovaná se v řízení omezila pouze na obranu spočívající v mylném výkladu zákona č. 361/2000 Sb., jinak škodu vzniklou žalobci nesporovala. Povinnost žalované poskytnout žalobci plnění podle zákona č. 168/1999 Sb. je tak co do základu i výše žalobou uplatněného nároku dána. Obvodní soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 8. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a argumentovala, že podle závěru obvodního soudu měl pojištěný se svým vozidlem povinnost dát přednost v jízdě vozidlu, které řídil žalobce, a to podle § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Poměry v místě, kde došlo k dopravní nehodě, jsou takové, že účastníkům silničního provozu se jeví, že se jedná o křižovatku, tj. o místo, kde se protínají dvě pozemní komunikace (bez ohledu na skutečnou povahu těchto pozemních komunikací, která vyplývá z pasportu komunikací), tj. že se jedná o místo, kde se uplatní tzv. přednost zprava, tedy pravidlo zakotvené v ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Účastníci silničního provozu by měli primárně vycházet ze stavu, který je zde v době jejich jízdy. V místě, kde došlo k dopravní nehodě, není žádná dopravní značka, která by účastníkům silničního provozu přikazovala určitý způsob jízdy. [obec] dopravní nehody se dle názoru žalované jeví být křižovatkou ve smyslu § 2 písm. w) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. [ulice] úprava v místě dopravní nehody je taková, že se jedná o napojení dvou silnic, resp. dvou pozemních komunikací (stejný povrch pozemních komunikací, vyvýšené obrubníky do oblouku na napojenou pozemní komunikaci ve směru zprava, absence jakéhokoliv dopravního značení). V momentě, kdy došlo k dopravní nehodě, nemohl žádný z účastníků dopravní nehody bez znalosti pasportu komunikací seznat, že se ve skutečnosti o křižovatku dvou pozemních komunikací nejedná a že by měl pojištěný povinnost dát žalobci přednost v jízdě, neboť se zde pravidlo zakotvené v ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (přednost zprava) neuplatní. Soud prvního stupně měl k této skutečnosti přihlédnout a vycházet primárně z toho, jakým způsobem se jevila situace účastníkům dopravní nehody v době, kdy k dopravní nehodě došlo, tj. že místo dopravní nehody je neoznačená křižovatka pozemních komunikací (nikoliv vycházet z pasportu komunikací, se kterým se bylo možné seznámit až ex post). Žalovaná na podporu svého názoru odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně měl proto upřednostnit, jak se jeví poměry v místě dopravní nehody účastníkům silničního provozu (řidičům), tedy vzít v úvahu, že dané místo je po faktické stránce neoznačenou křižovatkou. Ze strany pojištěného nedošlo k porušení pravidel silničního provozu, pojištěný za vzniklou škodu neodpovídá a žalovaná nemá povinnost vyplatit pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 9. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil. 10. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, přičemž v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodoval bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Odvolací soud pak shledal, že odvolání žalované není důvodné. 11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, kdy takto zjištěný skutkový stav věci je spolehlivým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Co se týče právní stránky, i zde obvodní soud postupoval zcela správně, na věc aplikoval odpovídající právní úpravu a nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou zamítl, což náležitě odůvodnil způsobem předpokládaným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. 12. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na klíčovém zjištění, že vozidlo pojištěného najíždělo po účelové komunikaci od provozovny pojištěného na místní komunikaci, kde došlo ke střetu s vozidlem žalobce jedoucím po této místní komunikaci. Charakter obou komunikací byl v řízení spolehlivě zjištěn a ani žalovaná proti tomuto zjištění nebrojila, naopak s ním v podaném odvolání pracuje. Žalovaná v něm prosazuje tezi, že samotná povaha komunikací a z nich vyplývající právní úprava při vj