30 CO 333/2022-106 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, aby závazek v podobě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] ve znění dodatku [číslo] až 5 se v důsledku změny okolností a vzniku hrubého nepoměru práv a povinností smluvních stran mění následujícím způsobem: Povinnost žalobkyně platit nájemné dle nájemní smlouvy se upravuje následujícím způsobem: za období od [datum] do [datum] činí nájemné částku 2,13 [spisová značka] bez DPH, s účinností od [datum] bod 6.2 nájemní smlouvy„ výše základního nájemného“ nově zní„ S účinností od [datum] činí základní nájemné částku 5,50 [spisová značka] bez DPH, tj. celkem EUR [číslo] bez DPH za každý měsíc plus DPH v zákonné výši. Současně žalobkyni uložil výrokem II. zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala výše uvedené změny závazku z důvodu podstatné změny okolností s tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, kterou byly žalobkyni pronajaty prostory o výměře [výměra] v 1. a 2. nadzemním podlaží budovy [část obce]; [adresa]; stavba pro obchod, jež je součástí pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] v k. ú. Doubí u [obec], obec Liberec, to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec (dále jen„ nájemní smlouva“ a„ prostory“), že mezi hlavní podnikatelskou činnost žalobkyně patří maloobchodní prodej nábytku a že v souvislosti s pandemií viru [anonymizována dvě slova], kdy byla vládou ČR vydána série mimořádných opatření, prostřednictvím nichž byl omezen maloobchodní prodej zboží a poskytování služeb, došlo u žalobkyně k velmi značnému poklesu jejích tržeb, jelikož ohnisko její činnosti se v důsledku nařízení stalo nemožným provozovat. V souvislosti s touto skutečností se žalobkyně obrátila na žalovanou s návrhem na vyjednávání o výši nájmu pro období, pro které je její činnost omezena skutečnostmi, které nemůže ovlivnit a které nevznikly z jejího podnětu či vůle a tyto skutečnosti zakládají v právech a povinnostech dle nájemní smlouvy zvláště hrubý nepoměr. Změna okolností má dle žalobkyně důsledky pro využitelnost prostor dle nájemní smlouvy a pro jejich náchylnost při obdobných změnách okolností v budoucnosti a plnění dle nájemní smlouvy v podobě užívání prostor za tehdy sjednané nájemné nemá pro žalobkyni hodnotu, jakou mělo v době sjednávání smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo s žalovanou dohodnout na změně výše nájmu, má žalobkyně za to, že jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro to, aby soud autoritativně zasáhl do práv a povinností dle nájemní smlouvy a aby obnovil rovnováhu práv účastníků tím, že sníží nájemné tak, jak žalobkyně navrhuje. K převzetí rizika žalobkyně uvedla, že pokud je uvedeno pouze, že jedna ze stran na sebe bere riziko změny okolností, případně je mezi stranami vyloučeno užití ustanovení § 1765 o. z. bez bližšího vysvětlení (viz dodatek [číslo] nájemní smlouvy), není možné předpokládat, že se takovéto převzetí rizika změny okolností vztahuje na případy, které nebylo možné předpokládat v době, kdy byla smlouva uzavírána – v daném případě na událost v podobě nepředvídatelné a neovlivnitelné globální pandemie [anonymizováno]. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že dodatkem [číslo] ze dne [datum] k nájemní smlouvě účastníci jednak vyloučili samotné dispozitivní ustanovení občanského zákoníku, na základě kterého je žaloba podána (§ [číslo] a násl.), a nadto na sebe strany převzaly nebezpečí změny okolností, jak je předpokládáno v ustanovení § 1765 odst. 2 o. z. Akcentovala, že převzetí nebezpečí změny okolností dle ustanovení § 1765 o. z. je z povahy věci obecné bez nutnosti budoucí nepředpokládané a neovlivnitelné události nějak blíže specifikovat, což by ani nebylo možné vzhledem k tomu, že je nelze rozumně předpokládat. Dále žalovaná uvedla, že tvrzení žalobkyně o nulových tržbách není pravdivé, neboť žalobkyně i v období mimořádných opatření provozovala svou podnikatelskou činnost prostřednictvím svého e-shopu [webová adresa], na kterém lze koupit prakticky veškerý její sortiment. [jméno] žalovaná navíc žalobkyni nabídla snížení základního nájemného o 50 % na období od [datum] do [datum], to však žalobkyně odmítla. Závěrem žalovaná poukázala na skutečnost, že podle platné právní úpravy měla žalobkyně možnost primárně požadovat náhradu škod způsobených mimořádnými opatřeními po státu, to však žalobkyně neučinila a nabídky kompenzací a úlev poskytnutých státem ignorovala. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je nájemcem nebytového prostoru, který je ve vlastnictví žalované a který žalobkyně užívá k maloobchodnímu prodeji svého zboží, a to na základě nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované dne [datum] na dobu určitou 15 let. Mezi účastníky byl dne [datum] uzavřen dodatek [číslo] k nájemní smlouvě, kterým byl s účinností ke dni [datum] do nájemní smlouvy vložen nový odstavec, podle kterého došlo mimo jiné k vyloučení aplikace ustanovení § 1764 a násl. o. z., a dále v něm smluvní strany prohlásily„ Strany si byly při uzavírání Nájemní smlouvy a všech jejích dodatků včetně tohoto Dodatku vědomy možnosti budoucích změn poměrů na trhu v oblasti jejich podnikatelské činnosti a prohlašují, že tyto změny představují podnikatelské riziko spojené s jejich činností, které nesou samy a dohodly se a považují za spravedlivé, že v důsledku takových případných změn nemohou uplatňovat vůči druhé Straně žádná práva.“ Následně na počátku roku 2020 v důsledku pandemie viru [anonymizována dvě slova] došlo na základě všeobecně známých mimořádných opatření vlády ČR k omezení maloobchodního prodeje zboží a poskytování služeb, kdy tato omezení se dotkla i činnosti žalobkyně, jejíž činnost – poskytování maloobchodního prodeje nábytku – byla opatřením vlády ČR omezena. 5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejm. podle § [číslo] odst. 1 a § [číslo] a násl., které upravují změnu okolností. Dospěl k závěru, že v projednávaném případě si smluvní strany aplikaci ustanovení § 1764 až 1755 o. z. vyloučily, a navíc na sebe převzaly nebezpečí změny okolností dle § 1765 odst. 2 o. z. – převzaly na sebe možnosti budoucích změn poměrů na trhu v oblasti jejich podnikatelské činnosti a prohlásily, že tyto změny představují jejich podnikatelské riziko spojené s jejich činností, které nesou samy a dohodly se, že v důsledku takových případných změn nemohou uplatňovat vůči druhé straně žádná práva – a pokud tedy na sebe strany převzaly nebezpečí změny okolností ve smyslu § 1765 odst. 2 o. z., není splněna jedna z kumulativních podmínek § 1765 odst. 1 o. z. (nepřevzetí rizika změny okolností na sebe) a žaloba tak není důvodná. Akcentoval, že účastníci jsou profesionálové ve svém oboru a při kontraktaci si museli být vědomi rizik, které mohou v souvislosti s jejich podnikatelskou činností nastat. Pokud si mezi sebou ujednali, že tato blíže nespecifikovaná podnikatelská rizika si ponesou sami, je jejich jednání dostatečně určité, platné a pro ně závazné. Závěrem nalézací soud konstatoval, že pandemická opatření byla pouze dočasná, naproti tomu smluvní vztah mezi účastníky je dlouhodobý v řádu několika let a již z tohoto důvodu nemůže být žalovaný nárok nadále důvodný ani v části na úpravu nájemného od [datum] (skončení mimořádných opatření). S ohledem na uvedené soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a nesprávné právní posouzení věci. Soudu prvního stupně vytkla, že se nevypořádal s její argumentací stran nepřevzetí rizika změny a také s naprostou výjimečností pandemie a jejího dopadu na veškeré právní vztahy. Podle žalobkyně nemá napadené rozhodnutí dostatečnou oporu v odůvodnění, když není možné přezkoumat, jakými úvahami byl soud při svém rozhodování veden. Závěrem žalobkyně akcentovala, že trvá na svém názoru, podle kterého je možné na sebe převzít nebezpečí změny okolností, avšak tak nelze učinit pouze vyloučením odkazu na § 1765 o. z. a je potřeba, aby k takovémuto převzetí nebezpečí byl stranami poskytnut ve smlouvě kontext, případně aby kontext byl určitým způsobem objektivně zjistitelný. V žádném případě však nelze předpokládat, že by se„ bianco“ převzetí nebezpečí mohlo vztahovat na událost v podobě nepředvídatelné a neovlivnitelné globální pandemie [anonymizováno]. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil tak, že žalobě plně vyhoví. 7. Žalovan