30 CO 335/2022-375 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 9 % ročně od [datum] do zaplacení a dále k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši [částka] a na nákladech státu [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Stalo se tak v řízení, v němž žalobkyně uplatnila žalovanou částku z titulu odpovědnosti za vady ve vztahu ke smlouvě o dílo ze dne [datum], kterou se žalovaná zavázala provést novou protikorozní ochranu nátěrovými hmotami na nových stožárních konstrukcích vedení vysokého napětí [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobkyně tvrdila, že ve sjednané záruční lhůtě, která běžela od protokolárního převzetí díla od [datum] do [datum], žalované dne [datum] oznámila, že se na stožárech vysokého napětí objevily nedotěry a odlupy a vyzvala ji k odstranění vad do [datum]. Vady však odstraněny nebyly, proto žalobkyně odstranila vady prostřednictvím společnosti [právnická osoba], a to v souladu s článkem VII. odst. 7.4. smlouvy. Vzniklé náklady ve výši [částka] a [částka] následně přeúčtovala žalované fakturami, které byly splatné dne [datum]. Žalovaná však tento dluh neuhradila ani na základě předžalobní upomínky. 3. Žalovaná se v řízení bránila tím, že ke sjednání takové záruky byla donucena, dále namítala nevhodnost nátěrové hmoty, kterou si vymínila k užití žalobkyně s tím, že kvalitu této nátěrové hmoty od počátku reklamovala. Tvrdila, že předmětem smlouvy nebyly nátěry a protikorozní ochrana na vedení [anonymizováno] a že vytýkané vady byly specifikovány jen nepřesně. Žalovaná přesto na stožárech vyhledala protěry, které 28. 4. až [datum] odstranila. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] namítala, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z náhrady škody, ačkoliv je případně vzniklou újmu možné odstranit a napravit v režimu odpovědnosti za vady. Namítala, že žalobkyně v rozporu s uzavřenou smlouvou dílo nikdy nepřevzala a pouze účelově tvrdila, že vady nebyly odstraněny. 4. Na to žalobkyně reagovala tím, že předmětem smlouvy bylo rovněž vedení [anonymizováno], dodala, že sjednání záruky je běžnou součástí obdobných smluv, k užití barev pak uvedla, že vycházela znorem [právnická osoba], když hmota byla též ověřena referenčními nátěry. Žalovaná namítala nevhodnost hmoty pouze z hlediska větší spotřeby barvy. Pokud by vady nebyly notifikovány, pak těžko mohla žalovaná, jak sama tvrdí, vady odstranit. Žalobkyně poukazovala na zcela nekonzistentní a proměnlivou obranu žalované vedenou v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti odkazovala na nemajetnost žalované a na neplnění jejích zákonných povinností ve vztahu k obchodnímu rejstříku. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož dílčí závěry dopodrobna rozvedl v bodech 4 – 17 písemného odůvodnění jeho rozhodnutí a vzal za zjištěné, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o dílo, kterou se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni ochranný nátěr stožárů vysokého napětí [spisová značka], jejichž součástí je i [anonymizováno]. Ve sjednané záruční době se na stožárech objevily vady – nedotěry a odlupy nátěrů, které žalobkyně reklamovala. Žalovaná odstranila pouze část vad, z principu odmítala odstranit odlupy. Zbylé vady odstranila společnost [právnická osoba] Náklady vynaložené na odstranění vad žalobkyně žalované přeúčtovala a žalovaná je do dnešního dne neuhradila, ačkoliv bylo ve smlouvě o dílo sjednáno, že neodstraní-li žalovaná vadu nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení vady, je žalobkyně mimo jiné oprávněna odstranit vady díla sama nebo prostřednictvím jiného obchodního partnera a veškeré takto vzniklé náklady přeúčtovat v plné výši žalované. Faktury byly splatné [datum]. Dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky a dále vydala předžalobní výzvu [datum] se lhůtou k plnění sedmi dnů ode dne doručení výzvy; žalovaná však odmítla přípisem ze dne [datum] cokoliv plnit. 6. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] a dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo podle § 2107 odst. 1 o. z. právo požadovat odstranění vad. Žalobkyně vady řádně reklamovala, označila a notifikovala nejpozději písemnou reklamací ze dne [datum] doručenou žalované [datum], kde určila lhůtu k odstranění vad do [datum]. Tím modifikovala desetidenní lhůtu k odstranění vad sjednanou ve smlouvě. Podle soudu prvního stupně byly vady notifikovány dostatečně určitě, neboť na základě stejné dokumentace je byla schopna odstranit třetí osoba – společnost [právnická osoba] Soud prvního stupně měl za významné, že část takto notifikovaných vad nebyla odstraněna vůbec, proto již nebylo třeba před jejich odstraněním třetí osobou vady znovu notifikovat (nešlo o vadně provedené odstranění vad). Tím, že žalovaná ve sjednané lhůtě vady neodstranila, vzniklo žalobkyni mimo jiné právo odstranit vady díla prostřednictvím jiného obchodního partnera a takto vzniklé náklady přeúčtovat v plné výši žalované, jak bylo sjednáno v čl. VII. V bodě 7.4 smlouvy. Toto právo vzniklo uplynutím desetidenní lhůty ode dne doručení oznámení vady zhotoviteli a nebylo vázáno na odstoupení od smlouvy, jak mylně v řízení argumentovala žalovaná. Toto právo bylo ponecháno zcela na vůli žalobkyně. V dané věci žalobkyně vady odstranila prostřednictvím třetího subjektu, cena za opravu jednoho stožárů byla řádně stanovena ([částka] za stožár), proto případná oprava více odlupů na jednom stožáru na výslednou cenu neměla vliv. Pokud žalobkyně požadovala zaplacení nákladů na odstranění vad, postupovala v souladu s uzavřenou smlouvou i platnou právní úpravou. V tomto směru soud prvního stupně odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého jestliže zhotovitel nevyhoví důvodně uplatněnému požadavku na bezplatné odstranění vady, nelze objednateli spravedlivě požadovat, aby se svých práv nejprve domáhal formou soudního řízení tedy objednatel je oprávněn vady odstranit sám a nároky na jejich odstranění převyšující slevu z kupní ceny požadovat formou náhrady škody. K obraně žalované, že žalobkyně nemá právo požadovat své nároky v souvislosti s vadou díla, když žalovaná reklamovala nevhodnost barvy, na jejímž užití žalobkyně trvala, pak soud prvního stupně poukázal na to, že použitá barva byla stanovena normou [právnická osoba], jako barva vhodná, a to na základě posouzení nátěrů stožáru vysokého napětí, navíc žalovaná v průběhu plnění vytýkala pouze nedostatečnou vydatnost; ta pak mohla způsobit nadměrnou spotřebu barvy, případné prosvítání nátěru, nikoliv odlupy, jejichž možný výskyt žalovaná ve vzájemné e-mailové komunikaci nikdy ve vztahu k užité barvě nenamítala. Opodstatněnou neshledal soud prvního stupně ani obranu žalované spočívající v tvrzení, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] podepsal smlouvu pod nátlakem až v roce 2016, když smlouva o dílo byla datována [datum], a žalovaná jakožto podnikatelka - v obchodních vztazích zkušená, počala dodávat plnění v hodnotě přes [částka]. Těžko lze uvěřit, že by tak činila bez smlouvy. Bylo pak pouze věcí žalované, zda půjde do rizika ve vztahu ke sjednané delší záruční době. Je-li takto záruka sjednána, nejde o nic nemravného, nezákonného. V závěru pak soud prvního stupně poukazoval na to, že splatnost dlužné částky nastala ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. ve lhůtě stanovené ve faktuře, a protože žalovaná na takovou fakturu v tam stanovené lhůtě neplnila, ocitla se v prodlení a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], a to od [datum] a ve výši 9 % ročně. 7. Protože žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, přiznal jí soud též náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za soudní poplatek a dále za náklady právního zastoupení, které také řádně v bodě 24 kvantifikoval. S tím také koresponduje výrok o povinnosti žalované nahradit státu náklady řízení spojené s vyplacením tlumočného a svědečného, a to podle § 148 o. s. ř. 8. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalované, která soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s námitkou o nemožnosti uplatnit nárok na náhradu škody, když by věc měla být řešena v režimu odpovědnosti za vady. Dále poukazovala na to, že žalobkyně ne zcela konkrétně vytkla vady díla, tedy nikoliv řádně uplatnila právo na opravu díla, přesto žalovaná sama vlastní činností vyhledávala možné vady díla, které opravila. Žalobkyně po opravě dílo nepřevzala a zcela účelově tvrdila, že žádná oprava provedena nebyla. Podle odvolatelky tak nebyl ze strany žalobkyně dodržen zákonný postup pro objednání opravy vad díla ze strany odlišného subjektu. Žalobkyně postavila svůj nárok na tvrzení, že reklamační práce nebyly vůbec provedeny. Pokud bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu, je to v rozporu s uvedenými zjištěními soudu prvního stupně ze stavebního deníku, dále z příkazu [právnická osoba], z přípisu žalované žalobkyni z [datum] a výslechu jednatele žalované, výpovědí svědků [příjmení], [anonymizováno] a [ano