30 CO 341/2022-175 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení [částka] k rukám„ zástupkyně žalované“ (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu [datum], kterou se žalobkyně původně domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím na základě tvrzení, že ve dnech [datum] a [datum] provedla ve prospěch žalované dodávku zboží a služeb (stavebního betonu, včetně jeho dopravy a čerpání). Žalobkyně vystavila žalované dne [datum] dvě faktury, [číslo] na částku [částka] a [číslo] na částku [částka], celkem tedy za provedené plnění po žalované požadovala zaplacení částky [částka]. Před podáním žaloby uhradila žalovaná částku [částka]. 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do celé žalované jistiny, neboť tato byla dle tvrzení žalobkyně postupně po podání žaloby žalovanou uhrazena a nadále se domáhala zaplacení příslušných zákonných úroků z prodlení za specifikovaná období, kdy byla žalovaná v prodlení s úhradou části žalované pohledávky. 4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva na dodávku zboží a služeb, touto smlouvou se žalobkyně jako dodavatel a žalovaná jako odběratel dohodly na úpravě vzájemných práv a povinností při dodávkách zboží a služeb na základě dílčích objednávek. Žalobkyně následně vystavila dvě faktury ze dne [datum], [číslo] na částku [částka] a [číslo] na částku [částka], dle těchto faktur bylo plnění provedeno ve dnech [datum] a [datum]; žalobkyně v nich uvedla, že fakturuje beton s uložením a specifikovala jednotlivé dodávky betonu s uvedením čísel dodacích listů. 5. Po právní stránce posoudil obvodní soud věc podle § 2054 odst. 2 o. z. (uznání dluhu), za stěžejní považoval dvě platby realizované žalovanou ve prospěch žalobkyně dne [datum], tedy až po podání žaloby, v částkách [částka] a [částka], doplněné variabilními symboly„ [číslo]“,„ [číslo]“ a poznámkou„ rezek“. Tyto platby byly mezi stranami nesporné a byly prokázány výpisy z elektronického bankovnictví jak ze strany žalobkyně, tak ze strany žalované. Žalovaná žádným způsobem neinformovala žalobkyni, že těmto platbami neuznává zbytek pohledávky, rovněž netvrdila, že by se jednalo o dílčí plnění závazku, ani taková skutečnost z výše provedených plateb nevyplývala (například tím, že by svou výší odpovídaly některým z položek ve fakturách [číslo]). Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že těmito platbami došlo k uznání sporovaného dluhu jako celku podle § 2054 odst. 2 o. z. 6. K tabulce obchodní bilance účastníků (č. l. 131 spisu), na kterou odkazovala žalovaná, nalézací soud uvedl, že z ní nevyplývá, jaké konkrétní transakce či závazky příslušné řádky vyjadřují. Vyplývá z ní to, že mezi účastníky proběhly mezi [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] transakce v celkové výši přesahující půl milionu Kč. Zároveň údaje v posledním sloupci tabulky označené„ dluh“ korelují s tvrzeními žalobkyně, především je třeba poukázat na řádek osmý, kde je uveden k [datum] dluh [částka], odpovídající původně žalované jistině. Na 13. a 14. řádku tabulky jsou uvedeny platby na žalovanou pohledávku v částkách [částka] a [částka]. 7. Soud prvního stupně tak měl za prokázané, že žalovaná konkludentně uznala svůj dluh, který uhradila až po splatnosti a z větší části též až po podání žaloby. Žalovaná byla tedy s placením pohledávky v prodlení a žalobkyni podle § 1970 o. z. náleží úroky z prodlení, konkrétně byla žalovaná v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka], v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka] a v období od [datum] do [datum] v prodlení se zaplacením částky [částka]. Soud prvního stupně proto za tato období přiznal žalobkyni úrok z prodlení ze shora konkretizovaných částek, které představují nesplacené části pohledávky v daném období. V daném případě šlo o vzájemný závazek podnikatelů, proto byla žalobkyni přiznána i náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce [částka] dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. 8. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítala, že v soud prvního stupně se vůbec nezaobíral tím, zda a kdy a kým došlo k realizaci tvrzeného plnění ze strany žalobkyně. Ta přitom svůj nárok dovozuje ze zcela konkrétního smluvního ujednání účastníků. Platby realizované žalovanou po podání žaloby byly realizovány toliko na základě zálohových faktur, jedná se o tzv. předplatby. Tyto nelze považovat za uznání dluhu ze strany žalované. Je evidentní, že žádný dluh k datu podání žaloby vůbec neexistoval a jediným důvodem pro podání žaloby je špatná evidence plateb žalobkyní, která si neuvědomuje, že má závazek za žalovanou přesahující více než [částka]. V napadeném rozsudku absentují zjištění o rozsahu a obsahu práv a povinností stran smlouvy, není nijak najisto postaveno, v jakém rozsahu došlo k plnění. Primárně bylo třeba zkoumat, zda osoba, která za žalovanou převzala předmětné zboží, jednala jako zástupce žalované, tedy zda osoba přebírající zboží byla žalovanou pověřena určitou činností, popř. jednala v jeho provozovně a nikoli toto oprávnění vyvozovat spekulativně. Z napadeného rozsudku není zjevné, proč a z jakého důvodu se obvodní soud nevyjádřil k obraně žalované, týkající se námitek v tom směru, že smlouva na dílčí dodávky nebyla uzavřena, resp. pak ani zboží jako takové žalované nikdy dodáno nebylo, přičemž faktura (tím spíše faktura zálohová) jako účetní doklad není důkazem o smluvním vztahu. Žalovaná dále namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť ten pro nedostatek skutkových zjištění postrádá základní důvody. Povinností soudu je zjišťovat objektivní a pravdivé okolnosti skutkového stavu. Pro nedostatek skutkových zjištění nelze závěry napadeného rozsudku přezkoumat. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání vyvracela odvolací námitky žalované a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny pro rozhodnutí potřebné důkazy, které v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně správně posoudil též po právní stránce. 12. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. V jeho odůvodnění, které odvolací soud považuje za dostatečně přiléhavé, soud prvního stupně řádně vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly a vypořádal se i s argumentací žalované. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je„ především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům řízení umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ Stručně řečeno, z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí je klíčové, aby soud v jeho odůvodnění vyložil, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Těmto nárokům na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně plně dostál. Nutno dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I po