35 CO 116/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 4 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), a na náhradu nákladů řízení částku [částka] do [anonymizováno] měsíce od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že uzavřela pojistnou smlouvu č. [rok], na jejímž základě se stala odpovědnostním pojistitelem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“). Žalovaná s vozidlem dne [datum] zhruba ve [údaj o čase] hod. couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] a narazila do zaparkovaného vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“). Žalovaná následně místo nehody opustila a škodu neoznámila [stát. instituce]. Žalobkyně za žalovanou uhradila způsobenou škodu v celkové výši [částka] a žalobou se této částky domáhá po žalované. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum] a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do jednoho měsíce. Žalovaná částku neuhradila a ode dne následujícího po uplynutí lhůty se žalobkyně domáhá také přiznání úroků z prodlení v zákonné výši. 3. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Žalovaná odmítla, že by vědomě ujela z místa nehody. Tvrdila, že tření vozidla o poškozené vozidlo nezaregistrovala a teprve po příjezdu domů si všimla odřeniny na nárazníku svého vozidla a na základě rekapitulace své cesty dospěla k závěru o možném střetu s vozidlem poškozeného, kterého podle jména znala a mohla si na něj dohledat kontakt. Ještě tentýž večer mu zaslala SMS zprávu s dotazem, zda mu nezpůsobila škodu. Druhý den žalovaná s poškozeným v zaměstnání sepsala záznam o nehodě. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že otec žalované jako vlastník vozidla uzavřel dne [datum] se žalobkyní pojistnou smlouvu č. [rok] Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky pro pojištění vozidel. Žalovaná dne [datum] zhruba ve [údaj o čase] hod. s vozidlem (zapůjčeným od otce) couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], přičemž odřela poškozené vozidlo v oblasti jeho levého předního světla a nárazníku. Žalovaná z místa nehody odjela, aniž by nehodu ohlásila. Žalovaná po příjezdu domů ve [anonymizováno] zaslala poškozenému zprávu, ve které ho o možné škodě informovala. V odpovědi jí poškozený sdělil, že došlo k poškození blatníku, světla a nárazníku a že škodu již sepsala [stát. instituce]. Za opravu vozidla byla vystavena faktura na částku [částka], poškozený si dále na dobu opravy (7 dnů) z důvodu dopravy do zaměstnání musel zapůjčit náhradní vozidlo za [částka] ([anonymizována dvě slova] [spisová značka] + DPH). Likvidátor žalobkyně uznal výši škody dle uvedených faktur a žalobkyně škodu v celkové výši [částka] uhradila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum] a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do jednoho měsíce. 5. Soud I. stupně na základě výše uvedeného a s odkazem na § 2 odst. [anonymizováno] písm. f) a § 10 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) uzavřel, že žalovaná dne [datum] zhruba ve [údaj o čase] hod. s vozidlem couvala v ulici [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], přičemž odřela poškozené vozidlo v oblasti jeho levého předního světla a nárazníku. Žalovaná z místa nehody odjela, aniž by nehodu ohlásila. Pokud žalovaná tvrdila, že si kontaktu svého vozidla s poškozeným vozidlem nevšimla, jevilo se toto tvrzení soudu I. stupně jako vysoce nepravděpodobné vzhledem ke způsobenému poškození i vzhledem ke skutečnosti, že vyjíždění z parkovacího místa žalované (jak sama žalovaná uvedla) bylo velmi komplikované a žalovaná mu tedy musela věnovat vysokou míru pozornosti. Soud I. stupně neuvěřil tvrzení žalované, že si dopravní nehody nebyla vědoma. Nad rámec uvedeného soud I. stupně dodal, že v případě nevědomosti žalované o vzniku škody by musel dovodit, že žalovaná nevěnovala řízení dostatečnou pozornost. I v takovém případě by pak žalobkyni vznikl vůči žalované regresní postih, když hrubá nedbalost nemůže být považována za zřetele hodný důvod pro opuštění místa nehody. Žalobkyně (zřejmě žalovaná – pozn. odvolacího soudu) v řízení neuvedla ani jiný zřetele hodný důvod, v jehož důsledku by nevznikl žalobkyni nárok na regresní postih. Přestože si žalobkyně (zřejmě žalovaná – pozn. odvolacího soudu) své pochybení uvědomila relativně brzy po nehodě a oznámila to i poškozenému, vznikla jí podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti povinnost k úhradě regresního nároku. 6. Žalobkyni dále vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí měsíční lhůty k úhradě stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum]. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Lhůty k plnění soud I. stupně určil žalované dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. v délce 4 měsíce, resp. [anonymizováno] měsíc pro náklady řízení, vzhledem k tomu, že se žalovaná poškozenému sama ozvala a měla zájem situaci řešit. 8. Rozsudek soudu I. stupně napadla žalovaná včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/, f/ a g/ o. s. ř. namítala, že soud I. stupně pochybil, když neprovedl žalovanou opakovaně navrhovaný důkaz spočívající ve vypracování znaleckého posudku, který by jednoznačně určil, zda s ohledem na rozsah způsobeného poškození nejen na vozidle poškozeného, ale i na vozidle pojištěného (řízeného žalovanou), musela žalovaná střet vozidel vnímat s takovou intenzitou nebo způsobem, který by běžně vnímajícího člověka objektivně donutil vozidlo zastavit, resp. podnítit uvažování o tom, zda nedošlo k dopravní nehodě (ve smyslu zák. č. 168/ 1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla –„ [anonymizováno]“). Soud I. stupně tento důkaz pominul, v rámci hodnocení důkazů však její účastnickou výpověď a související tvrzení považoval za nevěrohodná. 9. Žalovaná shodně jak již tvrdila, byť zcela bez procesní odezvy, namítala, že nebylo postaveno najisto, zda všechna poškození vozidla poškozeného, jejichž odstranění bylo předmětem posouzení likvidátora pojistitele (žalobkyně) a za něž tedy žalobkyně vyplácela pojistné plnění, bylo možné způsobit vozidlem, které řídila v rámci dopravní nehody. Nebylo najisto postaveno, zda v daném případě byla dána příčinná souvislost mezi porušením příslušné právní povinnosti žalované a způsobenou škodou. I tato skutečnost měla být postavena najisto navrhovaným znaleckým posudkem, k čemuž však nedošlo. 10. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost, když neohlásila dopravní nehodu, neuvedl však, komu měla žalovaná dopravní nehodu ohlásit a rovněž ani zákonné důvody vzniku této povinnosti. Za situace, kdy nebyl dopravní nehodou způsoben žádný z následků uvedených v § 47 odst. 4 nebo 5 ZSP, měl být účastníky dopravní nehody sepsán pouze společný záznam o dopravní nehodě (§ 47 odst. 3 písm. g/ ZSP), což se stalo. Orgán policie volán být nemusel. Žalovaná nenaplnila podmínky, pro které by bylo možno po ní požadovat podle § 10 odst. [anonymizováno] písm. b/ nebo c/ [anonymizováno] náhradu toho, co žalobkyně plnila poškozenému. 11. Podle žalované zřejmým zájmem zákonodárce bylo, aby pojistitel měl právo na náhradu vyplacené částky podle § 10 odst. [anonymizována dvě slova] v případech tam uvedených, tj. vždy v situacích, v nichž si pojištěný musel být a priori vědom, že jedná v rozporu s právními předpisy, a proto nemohl (logicky) spoléhat na to, že by byl v případě způsobení dopravní nehody kryt pojištěním odpovědnosti ve smyslu [anonymizováno]. Rovněž bylo zřejmým zájmem zákonodárce sledovaným týmž ustanovením to, aby pojistitel měl právo na úhradu vyplacené částky v případě, kdyby pojištěný svým jednáním ztížil nebo zmařil možnost řádně vyšetřit dopravní nehodu (resp. její příčiny), způsobenou jinak řádně pojištěným vozidlem, a tím by znemožnil řádné šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 [anonymizováno] nebo zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. V této souvislosti žalovaná odkázala na odbornou literaturu v odvolání citovanou. Žalovaná svým jednáním podmínku„ znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody“ nenaplnila, neboť sama svým aktivním jednáním, které následovalo ihned po zjištění poškození jí řízeného vozidla, k němuž došlo po dokončení cesty, zcela naplnila všechny povinnosti účastníků dopravní nehody ve vztahu k pojistiteli. Jmenovitě zajistila sepsání společného záznamu o dopravní nehodě, v němž souhlasným způsobem oba účastníci popsali škodní událost a o