35 CO 14/2022-367 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení (výrok I) a dále rozhodl, že žalované se právo na náhradu nákladů nepřiznává (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované úhrady částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že od roku 1993 po současnost žalovaná po žalobci uplatňuje různé nároky formou vymáhání pojistného s penálem, dle jeho názoru neoprávněně. Žalobce opakovaně uvedl, že se cítí být obětí novodobé genocidy soudobé společnosti, rezortu institucí českého státu a VZP ČR. Zdůraznil, že od útlého věku byl stižen psychickou újmou, přičemž komunistický režim se s touto nespecifickou [určitou] chorobou nevypořádal. Po podrobném popisu svých zdravotních potíží, životních peripetií uvedl, že žalovaná zneužívá chatrného zdraví jedince, respektive jeho handicapu. Zdůraznil, že by měla být prospěšná vůči zdraví občanů, nicméně žalovaná minimálně v jeho případě svým jednáním způsobuje možné zhoršení zdravotního stavu (stresy), a jak uvedl konfiskací majetku, čímž se dopouští znaku genocidy. Žalovaný dále zdůraznil, že se cítí být vzhledem ke svému zdravotnímu stavu postiženým, a to vážně, je osobou s omezenou pohyblivostí, k životu potřebuje asistenci, o všechno se mu stará matka. Žalobce se cítí být pobíratelem invalidního důchodu vzhledem ke vzniku VZP minimálně od revoluce, cítí se být poškozen ze strany lékařů pro zanedbání zdravotní péče od roku 1969, cítí se být poškozen ze strany státu ohledně vyplácení sociálního zabezpečení, cítí se být ve vztahu snížení společenského uplatnění vůči post traumatu od útlého dětství, tak neustálým prohlubováním formou poškozování jeho zdraví ze strany státu, cítí se být státem utiskován, poškozován, likvidován, genocidován, cítí se být podporován úzkým pruhem rodinným, ke škodě jich samotných, neboť nepobírají vůči této péči a výdajů o jmenovaného žádný příspěvek a to od doby vzniku VZP. Prostřednictvím své právní zástupkyně žalobce upřesnil, že je nepochybné, že byl a je ze strany žalované neoprávněně veden jako samoplátce zdravotního pojištění, neboť vzhledem k výše popsanému zdravotnímu stavu, nebyl schopen zdravotní pojištění hradit sám, je přesvědčen, že spadá do kategorie pojištěnců, za něž hradí pojištění stát. I přes tyto skutečnosti, jak uvedl žalobce, žalovaná vymáhala a vymáhá po žalovaném dlužné pojistné. Zdůraznil, že žalovaná nebyla oprávněna po žalobci požadovat pojistné, kroky, které vůči němu podnikala a nadále podniká, pouze přispívají k další finanční a psychické likvidaci žalobce. [příjmení] tak, jak je uvedena v žalobě, sestává z částky [částka] jako ušlého zisku z pronájmu nemovitostí, které jí byly svěřeny, částky [částka], jako 10 % kupní ceny vydražených nemovitostí, zbývající částka představuje nemajetkovou újmu, kterou žalovaná žalobci způsobila v probíhajícím insolvenčním řízení. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Zdůraznila, že se vůči žalobci domáhá úhrady dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění a penále, které vzniklo prodlením žalobce s úhradou pojistného. Poukázala na to, že pohledávky byly nejprve vymáhány v exekučním řízení a poté, co byl zjištěn úpadek žalobce, se žalovaná domáhá úhrady v insolvenčním řízení na majetek žalobce, které je vedeno Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 IS 15876/2017. V tomto insolvenčním řízení žalovaná přihlásila peněžitou pohledávku v celkové výši [částka], z toho [částka] byla pohledávka nezajištěná, v částce [částka] se jednalo o pohledávku zajištěnou nemovitým majetkem žalobce. Pohledávka, tak jak byla do insolvenčního řízení přihlášena, sestává z 10 dílčích pohledávek, které byly v přihlášce podrobně konkretizovány, insolvenční soud tyto pohledávky přezkoumal, všechny pohledávky až na pohledávku [číslo] ve výši [částka], která byla odmítnuta, byly zjištěny. Žalovaná má za to, že tyto pohledávky po žalobci vymáhá po právu. K námitkám žalobce, že má být osobou, za kterou hradí pojistné stát, žalovaná uvedla, že jí nebylo doloženo přiznání o invalidním důchodu, stejně tak jí nebylo doloženo, že by bylo vydáno rozhodnutí, podle něhož by byl žalobce shledán osobou závislou na péči třetích osob, poukázala na to, že sama od sebe žalovaná nemůže rozhodnout o tom, za koho hradí pojistné stát, k tomu je třeba předchozího správního rozhodnutí. 4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že na majetek žalobce, coby dlužníka, byl prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Plzni [insolvenční spisová značka] ze dne [datum]. Jednou z pohledávek, které v rámci insolvenčního řízení byly k uspokojení přihlášeny, je i pohledávka žalované, která se sestává z 10 dílčích pohledávek, z nichž 9 bylo zjištěno, 1 pohledávka ve výši [částka] byla odmítnuta. Dále soud I. stupně zjistil, že žalobce není poživatelem žádného důchodu, stejně tak nepobírá žádnou dávku v hmotné nouzi. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že má zdravotní obtíže, nepracuje, je bez příjmů, což potvrdilo i prohlášení jeho matky paní [jméno] [příjmení]. 5. Poté soud I. stupně shrnul, že žalobce se domáhá náhrady újmy materiální (škody) a újmy imateriální, která mu měla být způsobena tím, že žalovaná, aniž by zhodnotila jeho zdravotní stav, jeho faktickou invaliditu a závislost na péči třetích osob, zařadila ho do kategorie samoplátců zdravotního pojištění a nedoplatky na zdravotním pojištění po něm vymáhá. Toto jednání žalované pak má být dle tvrzení žalobce v příčinné souvislosti se vzniklou újmou. Žalobce má za to, že žalovaná jednala v rozporu se zákonem, případně v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně s odkazem na § [číslo], § 2910 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., §§ 4, 5, 7, 8 zák. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, uzavřel, že podle výše uvedených ustanovení k tomu, aby osoba mohla být pokládána za osobu, za kterou hradí pojistné stát, musí zde existovat rozhodnutí, z něhož je zřejmé, že se jedná o osobu bez pracovního či obdobného poměru nevykonávající samostatně výdělečnou činnost, která je buď osobou pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi, anebo závislou na péči jiné osoby ve stupni závislosti druhém, třetím nebo čtvrtém, anebo poživatele důchodu z důchodového pojištění, anebo osobu invalidní ve třetím stupni, či osobu důchodového věku avšak nesplňující další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, nebo starobního důchodu. 6. Žalobce není uznán invalidním, není mu přiznán žádný stupeň závislosti, nepobírá žádný důchod ani žádné dávky v hmotné nouzi, ostatně žalovaný toto sám netvrdil, žádal, aby tyto skutečnosti byly prověřeny v rámci řízení. S ohledem na to, že žalobce nedoložil a ani netvrdil, že by splňoval podmínky stanovené zákonem č. 48/97 Sb. proto, aby pojistné za něho hradil stát, postupovala žalovaná v souladu s platnými právními předpisy, považovala žalobce za osobu uvedenou v § 5 písm. c) zák. 48/1997 Sb. a vyměřila mu pojistné. Žalovaná jako osoba hospodařící s prostředky veřejného zdravotního pojištění, tedy s prostředky státu, nemůže sama o sobě rozhodovat o tom, zda některá z osob může splnit nároky proto, aby byla posuzována jako osoba, za kterou má pojistné hradit stát. Zákon [číslo] Sb., podle kterého je žalovaná povinna se řídit, neumožňuje žalované posuzovat, zda má ta která osoba nárok na dávky hmotné nouze, invalidní důchod, či zda se jedná o osobu závislou na pomoci jiných osob a o stupni závislosti. Tato rozhodnutí přísluší orgánům spadajícím pod Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (správy sociálního zabezpečení, úřady práce). 7. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná neporušila žádnou svou povinnost, která by byla v příčinné souvislosti s tvrzenou vzniklou škodou, a žalobu v plném rozsahu zamítl. 8. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 150 o. s. ř., když zohlednil zdravotní stav žalobce a jeho sociální situaci a dospěl k závěru, že nepřiznání nákladů řízení v podobě 3 paušálních úhrad nebude mít dopad na majetkovou sféru žalované, oproti zásahu do majetkové sféry žalobce. 9. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. namítal, že jak velmi podrobně uvedl ve svých podáních učiněných soudu a zároveň také u ústního jednání, které se ve věci konalo, v minulosti již dvakrát žádal o přiznání invalidního důchodu, nicméně pokaždé byla jeho žádost odmítnuta z formálních důvodů. Žalobce je osobou, která má problémy s pohybem (v důsledku bolestí zad), na ústní jednání samé se dostavil na invalidním vozíku. Zároveň má také problémy s vyjadřováním se před osobami, které nezná či které jsou nadány autoritou (typicky se jedná o úředníky a další obdobné pracovníky). Tato skutečnost pak žalobci dále ztěžuje již tak tíživou situaci a znemožňuje mu efektivně se domáhat svých práv. Žalobce je fak