35 CO 195/2022-72 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobce žádal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení vedené před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], jehož předmětem bylo určení neplatnosti pojistných smluv a vydání bezdůvodného obohacení. Uvedl, že řízení trvalo 43 měsíců (zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]), žádal zadostiučinění v penězích s tím, že základní částku [částka] (ze základu [částka] za rok) navýšil o 40 % pro průtahy během řízení, za neprodloužení lhůty k vydání rozhodnutí a se zřetelem ke skutečnosti, že se průtahům poškozený aktivně bránil. V rámci předběžného projednání žalovaná konstatovala porušení práva v důsledku nepřiměřené délky řízení a poskytla žalobci omluvu, kterou měla za dostačující. 3. Žalovaná v rámci obrany proti žalobě setrvala na stanovisku, že v daném případě je dostačující konstatování porušení práva žalovanou a omluva. Zdůraznila, že na délce řízení se významně podílel sám poškozený, který opakovaně žádal o prodloužení lhůty k doplnění návrhů, z tohoto důvodu by částka měla být ponížena a rovněž navrhla snížení z důvodu složitosti věci. 4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, tj. že řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum] a že dne [datum] zamítla žalovaná v rámci předběžného projednání žádost o náhradu nemajetkové újmy v penězích. Dále učinil z obsahu spisu finančního arbitra zjištění o průběhu řízení – tj. žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti 3 smluv investičního životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Oznámeními ze dne [datum], [datum] byl žalobce vyznán k odstranění vad podání, podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobce doplnil návrh dle výzvy. Podáním ze dne [datum] požádala [právnická osoba] (tj. protistrana žalobce v řízení před finančním arbitrem) o prodloužení lhůty k vyjádření k návrhu žalobce, lhůta byla finančním arbitrem prodloužena do [datum] s tím, že vyjádření, včetně listinných podkladů, bylo zasláno až dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] byl žalobce vyzván k předložení podkladů. Žalobce doplnil podklady dne [datum]. Dne [datum] byla žalobci na jeho žádost zaslána dokumentace a následovalo vyjádření žalobce ze dne [datum]. Finanční arbitr opakovaně rozhodl o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí ([datum], [datum], [datum]). Následně vyzval oba účastníky k doložení podkladů, žalobce požádal o prodloužení lhůty k splnění povinnosti ve výzvě, a ta mu byla prodloužena do [datum], podklady zaslal dne [datum]. Dne [datum] zaslal žalobce výzvu k odstranění nečinnosti finančního arbitra, ten rozhodl nálezem ze dne [datum]. Oba účastníci řízení brojili proti nálezu námitkami. K námitkám se vyjadřovaly obě strany ([datum] žalobce) a byly vyzvány k předložení podkladů. O námitkách bylo rozhodnuto dne [datum], čímž řízení skončilo. 5. Po právní stránce soud prvního stupně aplikoval ust. § 1, § 13 odst. 1) a 2), § 31a odst. 1), 2) a 3) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a dále ust. § 1 odst. 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1) a § 16 odst. 2) zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi. Dospěl k závěru, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy, lze tak rovněž aplikovat Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a žalobce má nárok na odškodnění nepřiměřené délky celého řízení ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. 6. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že celková délka řízení byla 3 roky, 7 měsíců a 14 dnů, což považoval za nepřiměřenou délku řízení, za něž náleží žalobci zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva a omluva není dostačující. Při stanovení výše zadostiučinění aplikoval Stanovisko a uvedl, že vycházel z částky [částka] za rok, přičemž za první dva roky přiznal částku poloviční tj. [částka] za rok. Za další 1 rok, 7 měsíců a 14 dní vycházel již z částky [částka] ročně, tedy dospěl k částce, [částka] ([částka] + (7x1 [částka]) + (14x41, [částka])). Výslednou základní částku [částka] podrobil modifikaci dle kritérií ust. § 31a odst. 3 Odpšk, a to snížení o 10 % za složitost procení (shromažďování většího množství podkladů) a snížení o 10 % za nižší význam pro poškozeného. Celkem tak soud prvního stupně dospěl k částce [částka], která náleží žalobci jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Zároveň přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího dni, kdy uplynula 6 měsíční lhůta pro projednání žádosti žalobce před Ministerstvem financí ČR ohledně přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Co do zbytku žalobou požadované zadostiučinění soud prvního stupně zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož žalobce byl co do základu nároku úspěšný a výše zadostiučinění v penězích závisela na úvaze soudu, proto mu náleží náhrada v částce [částka] tvořená zaplaceným soudním poplatkem ([částka]), odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání) po [částka] podle ust. § 7 bod 5 ve spojení ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále 4 paušálními náhradami hotových výdajů ve výši po [částka] (podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky [částka]. 7. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná podala do výroků I. a III. odvolání. Uvedla, že má za to, že řízení před finančním arbitrem netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, odkázala na rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž po pečlivém zhodnocení činnosti finančního arbitra byla délka řízení 24 měsíců shledána jako přiměřená. Z tohoto rozhodnutí vycházejí i jiná rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterými byly žaloby zamítnuty (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). [příjmení] v nyní posuzovaném řízení byla překročena doba trvání celkové délky 24 měsíců, nicméně je nutné uvážit, že byly posuzovány 3 smlouvy (což bylo zhodnoceno jen jako kritérium dle ust. § 31a odst. 3 Odpšk), žadatel svoji činností přispěl podstatně k průtahům, jelikož vady podání odstranil až po opakovaných výzvách, a to po 9-ti měsících od podání návrhu, což nelze přičítat k tíži státu. Dále uvedla, že na posouzení věci by nemělo mít vliv, že finanční arbitr neprodloužil lhůtu k vydání nálezu, která je ze zákona 180 dní, což lze mít jen jako administrativní pochybení finančního arbitra. Pokud by odvolací soud neakceptoval shora uvedené argumenty jako důvodné pro konstatování, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, měl by je zohlednit při posouzení kritérií modifikující výši zadostiučinění v penězích. V tomto směru namítala především nedostatečné snížení základní částky pro složitost věci, kdy adekvátní je dle odvolatelky 30 % (shodně rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]) a dále měla být ponížena částka i z důvodu chování poškozeného, který se na délce řízení významně podílel, neboť z důvodu jeho nečinnosti a doplnění podání až po opakovaných výzvách bylo řízení prodlouženo o 20 měsíců. Závěrem navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá i v odvoláním napadeném rozsahu a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. 8. K odvolání se vyjádřil žalobce. Uvedl, že má rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a dostatečně zdůvodněné s tím, že obě strany sporu na podporu svých tvrzení uváděly rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž zdůraznil, že soudy posuzují vždy jednotlivá řízení individuálně se zřetelem ke konkrétním okolnostem, nadto není praxe odvolacího soudu dosud sjednocená, proto nemůže být odkaz na citovaná rozhodnutí ve věci stěžejní. Jako marginální měl okolnost, že byly posuzovány v řízení 3 smlouvy, neboť se jednalo o smlouvy totožného obsahu, účastníci se nevyjadřovali k jednotlivým smlouvám, ale k nároku jako celku, tedy složitost věci nikterak tento fakt nezvýšil. Rozporoval i námitku, že přispěl podstatně k nepřiměřené délce řízení s tím, že žalobce byl k odstranění vad vyzván až 3 měsíce po zahájení řízení a