35 CO 240/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum] do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů [anonymizováno] [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena jednak v souvislosti s usnesením [stát. instituce], Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce č. [bankovní účet], vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba], a to ve výši [částka] s příslušenstvím, a č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], zde ve výši [částka] s příslušenstvím, a jednak v souvislosti s nesprávným úředním postupem, který žalobce spatřuje v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na jeho účtu. V souvislosti s rozhodnutími o zajištění peněžních prostředků, která považuje za nezákonná, žalobce požadoval zaplatit částku [částka] i v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Žalovaná částka představuje náklady, které musel žalobce vynaložit v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum]. 3. Žalobce tvrdil, že usnesení o zajištění peněžních prostředků byla nezákonná, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně vyšší stupeň pravděpodobnosti, že daný majetek je nástrojem či výnosem z [anonymizována dvě slova]. Žalobce využil všech zákonem předvídaných prostředků, aby dosáhl jejich zrušení. Všechna usnesení o zajištění byla zrušena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozhodnutí neměla být vydána, a pokud vydána byla, měla být zrušena, což se ostatně nakonec stalo. Je tak třeba na ně pohlížet jako na nezákonná. 4. K nemajetkové újmě v souvislosti s nepřiměřenou délkou zajištění peněžních prostředků žalobce uvedl, že zajištění trvalo nepřiměřenou dobu (od [datum] do [datum], tj. 8 a půl roku). Dále uvedl, že i pokud by zjištěné skutečnosti na počátku [anonymizována dvě slova] odůvodňovaly zajištění peněžních prostředků, potřebnost zajištění s přibývajícím časem klesá. Ústavní soud pak za maximální možnou délku zajištění, a to navíc jen v případech odůvodněných mimořádnou složitostí projednávané věci, považuje hranici šesti let. V případě žalobce byla tato hranice překročena o více než dva a půl roku. 5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] nárok uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla, když konstatovala, že není dán odpovědnostní titul jako první podmínka k vyvození odpovědnosti státu. Podle žalované žalobcem označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí dle OdpŠk, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků, nikoli o zrušení předmětných usnesení o zajištění. Pokud žalobce namítal vady tohoto usnesení, měl podat opravný prostředek. V kompenzačním [anonymizováno] již věcné vady namítat nelze. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ je-li důvodem pro zrušení usnesení o zajištění peněžních prostředků na účtu banky skutečnost, že došlo k pominutí důvodů zajištění, není dána odpovědnost státu za škodu.“ 6. Soud I. stupně na základě provedeného [anonymizováno] uzavřel, že proti obviněnému [příjmení] [jméno] [příjmení] (otci žalobce) bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] z důvodu podezření ze [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle § 206 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V souvislosti s tímto [anonymizována dvě slova] byly žalobci usneseními policejního orgánu ze dne [datum] zajištěny peněžní prostředky na účtech č. [bankovní účet], vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba] ve výši [částka] a č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba] ve výši [částka]. Proti usnesením podal žalobce stížnosti, které byly usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuty. Dále žalobce žádal dne [datum] o zrušení zajištění peněžních prostředků na všech účtech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] bylo žádosti vyhověno. 7. Soud I. stupně na základě výše uvedeného dále uzavřel, že žalobce podanou žalobou uplatnil nárok ze dvou titulů se samostatným skutkovým základem. První nárok žalobce odvozoval z titulu nezákonných rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků. Soud I. stupně ohledně tohoto nároku dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť usnesení nenaplňují definiční znak nezákonného rozhodnutí, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena, když stížnosti žalobce byly zamítnuty. Ke zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce, nikoli ke zrušení usnesení policejního orgánu, došlo až usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum]. K tvrzení žalobce, že zajištění bylo nedůvodné a tedy nezákonné od samého počátku, neboť nebyly pro zajištění dány důvody, soud I. stupně uvedl, že soudu v kompenzačním [anonymizováno] nepřísluší posuzovat věcný postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova]. Nelze se proto domáhat přezkumu důvodnosti samotného zajištění peněžních prostředků či důvodnosti zahájení [anonymizována dvě slova]. Žalobce měl brojit všemi dostupnými prostředky proti tomuto zajištění, tedy i podáním ústavní stížnosti, což se nestalo. Žalobce nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (srov. § 8 odst. 3 OdpŠk). 8. Ohledně nároku na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění, soud I. stupně dospěl k závěru, že„ sice nepřiměřená délka samotného [anonymizováno] o [anonymizováno] obvinění žalobce (správně otce žalobce – pozn. odvolacího soudu) v jiném [anonymizováno], vedeném soudem pod sp. zn. [spisová značka], shledána byla. V tomto [anonymizováno] se však žalobce domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s tvrzenou délkou zajištění peněžních prostředků. Tvrzenou újmu tím vzniklou však nelze podle přesvědčení soudu I. stupně dávat do příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova], jak to činí žalobce. Dle přesvědčení soudu I. stupně nemajetková újma mohla žalobci vzniknout výlučně v příčinné souvislosti s vydáním samotných usnesení, na jejichž základě byly finanční prostředky zajištěny, tedy z titulu nezákonného rozhodnutí, který však soudem shledán nebyl. Nemajetková újma tím případně vzniklá tak povstává výlučně z důsledků plynoucích ze zákonných rozhodnutí, která v žádném k tomu předepsaném [anonymizováno] nebyla zrušena“. Soud I. stupně připomněl, že žalobce nevyčerpal všechny opravné prostředky, když nepodal proti pravomocným usnesením orgánů činných v [anonymizována dvě slova] ústavní stížnost. Existovaly zde tedy prostředky, jichž žalobce nevyužil, a které mohly v jím požadované zrušení zajištění peněžních prostředků vyústit. Podle soudu I. stupně se žalobce domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, kterou nepřípadně dává do příčinné souvislosti s délkou [anonymizováno], byť ji lze dát do příčinné souvislosti výlučně s usnesením o zajištění peněžních prostředků, která byla vydávána. Soud I. stupně tedy v této souvislosti neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce, neboť délka zajištění byla spjata výlučně s existencí a právní mocí usnesení, na jejichž základě k zajištění došlo, přičemž ta byla po celou dobu zákonná. Neshledal ani příčinnou souvislost mezi samotnou délkou [anonymizována dvě slova] a újmou, povstávajícími z délky zajištění peněžních prostředků, kterou žalobce od délky [anonymizována dvě slova] odvozoval. Žalobce vynaložil finanční prostředky, jejichž náhrady se nyní domáhá po žalované, proti zajištění peněz na účtech, nikoli v souvislosti s délkou jejich zajištění. 9. Soud I. stupně proto žalobu v celém rozsahu, zamítl a o náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. 10. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. namítal, že v posuzovaném případě bylo zajišťovací usnesení od počátku nezákonné. Šlo o rozhodnutí, u něhož nebyly splněny právní podmínky pro jeho vydání. Chyběl zákonný předpoklad, tj. objektivně neexistovalo důvodné podezření o tom, že zajišťované věci mohou být výnosem z [anonymizována dvě slova]. 11. Dále žalobce namítal, že vyčerpal všechny prostředky k případné nápravě nezákonnosti. Odkaz soudu I. stupně na možnost podat ve věci ústavní stížnost jako nástroj předcházení nezákonný