35 CO 32/2022-113 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] z částky [částka] (výrok II.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobním požadavku na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl žalobce na základě obžaloby postaven před soud pro spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 tr. zákoníku pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, tedy pro trestné činy, za které bylo možno uložit souhrnný trest odnětí svobody v trvání až osm let. S ohledem na trestněprávní kvalifikaci byl žalobce tehdejší člen představenstva a současný ředitel společnosti Krajská zdravotní, a. s. stíhán pro trestné činy, kdy byl reálně vystaven hrozbě trestu odnětí svobody bezprostředně spojeného s mnohaletým přímým výkonem ve věznici a náhradě tvrzené škody ve výši [částka]. Řízení trvalo 6 let a 7 měsíců. Vychází ze základní částky [částka] [anonymizováno] Kč/rok. Věc nebyla nijak složitá, proto žádá navýšení o 30 %. Na délce řízení se nijak nepodílel, proto žádá navýšení rovněž o 30 %. Postup orgánů veřejné moci, který byl veden pod„ taktovkou osob vně orgánů“ vede k navýšení o 50 %, a konečně z důvodu významu řízení požaduje navýšení o dalších 50 %. 3. Žalovaná učinila nesporné, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup ve shora označeném řízení (dále posuzované řízení). Posoudila jej tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši [částka]. Posuzované řízení probíhalo ve vztahu k současnému žalobci ode dne doručení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání ([datum]) do právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ([datum]) po dobu 6 let a 6 měsíců. Řízení proběhlo v rámci přípravného řízení a na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodnuto jednou soudem prvního stupně, jednou soudem odvolacím. U soudu prvního stupně k neodůvodněným prodlevám v řízení nedocházelo. Nicméně jako průtah vyhodnotila dobu od předložení spisu Krajskému soudu v Ústí nad Labem do jeho dalšího úkonu ve věci. Při stanovení výše zadostiučinění dospěla k základní částce [částka] s tím, že za 1 rok řízení náleží částka [částka], přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. [částka]). Tuto základní částku pak snížila s ohledem na složitost projednávané věci o 30 %, naopak ji zvýšila o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. Posuzované řízení hodnotila jako složité, a to zejména po skutkové stránce, o čemž svědčí i rozsáhlost trestního spisu a rozsah provedeného dokazování (výslechy obviněných, mnoha svědků, množství listinných důkazů, vypracování většího množství znaleckých posudků a v návaznosti na to výslechy znalců). Jednalo se o trestné činy porušování povinností při správě cizího majetku a pletichy při veřejné soutěži a dražbě. Ve věci vystupovalo více obviněných. Posuzovaná činnost obviněných souvisela s přípravou a realizací veřejných zakázek a s žádostmi o dotace. Žalobce ani další obvinění se na délce řízení nepodíleli. Význam řízení zhodnotila jako zvýšený, jednalo se o trestní řízení, které skončilo pro žalobce zproštěním obžaloby proto, že skutek popsaný v obžalobě, který se stal, není trestným činem, když nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, tj. zavinění ve formě hrubé nedbalosti. Žalobci poskytla zadostiučinění v penězích ve výši [částka]. 4. Protože žalobce vzal žalobu co do částky [částka] zpět, neboť v této výši žalovaná žalobci plnila dne [datum], soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení co do této částky zastavil (výrok I). 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění shrnutých v bodech 5 a 6 odůvodnění svého rozhodnutí, na která lze pro stručnost odkázat, a po skutkové stránce uzavřel, že celková doba od zahájení řízení dne [datum] usnesením o sdělení obvinění do pravomocného skončení věci dne [datum] činila 6 let a 6 měsíců. 6. S poukazem na §§ 1, 2, 13 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk) a ustálenou soudní praxi soud prvního stupně uzavřel, že doba trestního řízení, vedeného proti žalobci, v trvání celkem 6 let a 6 měsíců, je zjevně nepřiměřená už s ohledem na délku samotného řízení, neboť se jednalo o řízení trestní. Navíc žalobci bylo sděleno obvinění pro skutek, který prakticky znemožňuje důvěryhodné obchodní vztahy. Žalobci tak náleží zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Poskytované zadostiučinění má kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhý řízením udržován. Konstatoval, že pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (t. j. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení je brán ohled na to, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Dle Stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. S ohledem na citovanou judikaturu soud uzavřel, že je na místě stanovit základní částku odškodného ve výši [částka] ročně (resp. za prvé dva roky řízení [částka]), a to s ohledem na nepřiměřenou délku řízení, kdy nejde o extrémní délku, která navýšení základní částky odůvodňuje. Dospěl k základní částce [částka]. 7. Soud prvního stupně dále uvažoval kritéria uvedená v § 31a odst. 3 Odpšk odůvodňující případné zvýšení či snížení uvedené částky. Zohlednil, že význam řízení pro žalobce byl vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení o osobním stavu (správně trestní – pozn. odvolacího soudu) zvýšený, o čemž svědčí i medializace trestního řízení žalobce. Konstatoval, že žalobce po celou dobu spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, proto základní výměru zvýšil o 10 %. Zároveň poukázal na složitost řízení, kdy byli ve věci přibráni znalci k podání znaleckého posudku, slyšeno velké množství svědků, spis byl velmi obsáhlý zejména z důvodu rozsáhlosti listinných důkazů. Proto snížil základní částku z hlediska složitosti o 30 %. Ve věci rozhodoval jedenkrát soud I. a II. stupně, proto základní částku z tohoto důvodu nemodifikoval. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci, žalobci přisvědčil, že zejména u odvolacího soudu došlo k ničím neodůvodněnému průtahu, který ovlivnil celkovou délku řízení. To je však dostatečně zohledněno již stanovením základního odškodnění, neboť právě a jen tyto pochybení v postupu soudu, prodlouživší značně řízení, určilo celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. Uzavřel, že žalobci by měla být jako přiměřené zadostiučinění přiznána částka [částka] - 30 % + 10 %, tedy [částka], která již byla přiznána žalovanou. Proto žalobě co do této částky s příslušenstvím vyhověl (výrok II) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (výrok [příjmení]). 8. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání směřující do výroků III. a IV. z důvodu nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Namítl v něm, že z důvodu složitosti řízení nemělo být odškodnění sníženo o 30%, ale naopak o 30 % navýšeno, když celý proces byl veden toliko v řádném řízení před soudy dvou instancí soudní soustavy