35 CO 388/2021-120 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku [částka] a částku [částka] s příslušenstvím v žalobě specifikovaným (výrok I). Soud I. stupně dále rozhodl, že žalované se nepřiznává nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], kterou se právní předchůdkyně žalobců domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované podle § 2959 o. z. zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (žalovaná plnila dne [datum] v rozsahu [částka] z původně požadované částky [částka]) a dále podle § 2958 o. z. na bolestném [částka] a na ztížení společenského uplatnění [částka] vše s příslušenstvím v žalobě specifikovaným. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, a to s odkazem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že dne [datum rozhodnutí] v ulici [ulice], [obec a číslo] došlo k závažnému zranění otce žalobců a bývalého druha původní žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [PSČ], t. č. hospitalizovaný v [anonymizováno] [obec], Ústav [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizováno], provozovna [obec a číslo], [PSČ] (dále také jen jako„ poškozený“), a to následkem nehody v důsledku střetu poškozeného s autobusem [značka automobilu], [registrační značka], který řídil [jméno] [příjmení], [datum narození], provozovatele [právnická osoba] [obec] nad [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Zároveň žalovaná učinila nesporným, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], bylo pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. [jméno] [příjmení] byla způsobena závažná újma na zdraví důsledkem nehody, která se stala [datum], jmenovaný utrpěl závažná poranění a jeho aktuální stav je velice vážný. Došlo u něho k závažnému porušení mozku, není schopen se o sebe postarat, je odkázán na péči ošetřovatelek a lékařů, je ve vegetativním stavu, což původní žalobkyni (družku poškozeného) velmi zasáhlo, ta zřejmě i v důsledku zdravotního stavu náhle po podání žaloby dne [datum] zemřela. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaná vyplatila na odškodnění duševních útrap ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“), v [anonymizováno] [rok], tj. před podáním žaloby, původní žalobkyni [jméno] [příjmení] [částka], dále žalobci ad a) částku [částka] a žalobkyni b) částku [částka] (tyto nároky současných žalobců nejsou předmětem tohoto řízení – pozn. odvolacího soudu). 4. Žalovaná učinila spornými veškeré uplatněné nároky, a to co do důvodu i výše. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že k předmětné dopravní nehodě, od níž původní žalobkyně odvodila svůj nárok na náhradu škody, došlo dne [datum] Lhůta pro podání žaloby uplynula dne [datum]. S odvoláním na § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Dále s odkazem na § 620 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě, což platí obdobně i pro odčinění újmy, a § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého promlčecí lhůta trvá tři roky, uzavřela, že promlčecí lhůta marně uplynula. Datem [datum] se ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. současně promlčel i přímý nárok poškozeného proti pojistiteli škůdce. Žalovaná poukázala na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Vzhledem k tomu, že nárok na odškodnění duševních útrap žalobců byl u pojišťovny uplatněn až dne [datum], došlo k promlčení těchto nároků. [příjmení] spis stran nároků žalobců byl proto odložen bez poskytnutí pojistného plnění. 5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § [číslo] odst. 2, § 2009 odst. 2, § 2959 o. z. uzavřel, že žalobcům svědčí legitimace k podání žaloby, neboť původní žalobkyně uplatnila předmětné nároky žalobou v době před svou smrtí. K námitce promlčení soud I. stupně odkázal na § 9 odst. 1 zákona č. 168/98 Sb., a na § 629 odst. 1, § 619 a § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále o. z.). Uvedl, že ustanovení § 2959 o. z. neupravuje nárok poškozeného na náhradu újmy při ublížení na jeho zdraví, ale nároky třetích osob na odčinění [anonymizována dvě slova], jejichž příčinou je usmrcení nebo zvlášť závažné ublížení na zdraví osob jim blízkých. Jde o odčinění zásahu do práva na rodinný život sekundárních obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka. Jakkoli [anonymizována dvě slova], jak dovodil ve svém rozhodnutí dovolací soud ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak smutek a stres působí na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a zatěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdravotní stav, nelze je pokládat za ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. (t. j. za zásah do jejich práva na zdraví.). Soud I. stupně dále odkázal na § 635 odst. 2 a § 620 odst. 1 o. z. a uzavřel, že již dne [datum] či nejpozději ve dnech následujících se matka žalobců, původní žalobkyně, dověděla o škodě, o jejím přibližném rozsahu a o pojistiteli škůdce, vůči němuž jí svědčil přímý nárok na odškodnění. Jak plyne z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], v období od nehody do hlavního líčení škůdce T. [příjmení] písemně kontaktoval rodinu poškozeného a za pomoci Probační a mediační služby nabídl rodině poškozeného finanční částku k odčinění způsobené újmy. Škůdce se svým zaměstnavatelem a žalovanou spolupracoval tak, aby újma poškozeným byla řádně uhrazena. Matka žalobců, původní žalobkyně, tak musela již v [anonymizována dvě slova] [rok] znát všechny informace k včasnému uplatnění nároku. O tom, že nárok uplatnila, svědčí žalovanou v [anonymizováno] [rok] vyplacené plnění. Žaloba byla podána k soudu až [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, jejíž běh skončil ke dni [datum], tj. ještě za života matky žalobců, původní žalobkyně. Soud I. stupně proto s odkazem na § 609 a § 610 odst. 1 o. z. shledal vznesenou námitku promlčení důvodnou. 6. Soud I. stupně nezjistil okolnosti, pro které by vznesená námitka odporovala dobrým mravům. Uvedl, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Původní žalobkyně žila po celou dobu běhu promlčecí lhůty. Původní žalobkyni byla vyplacena náhrada z titulu odškodnění za [anonymizována dvě slova] podle § 2959 o. z. ve výši [částka], tedy ve výši ve smyslu § 10 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně nevyužila možnost podat žalobu u soudu v době vymezené subjektivní promlčecí lhůtou, vystavila se tak riziku zamítnutí žaloby z důvodu promlčení. Původní žalobkyně měla dostatek času, aby nárok na jí uplatněný doplatek plnění řádně a včas uplatnila vůči žalované, a pokud by žalovaná její žádosti nevyhověla, podala žalobu k soudu do uplynutí výše citované promlčecí lhůty. 7. K nároku právní předchůdkyně žalobců na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění soud I. stupně uvedl, že původní žalobkyně (zřejmě žalovaná – pozn. odvolacího soudu) událost ze dne [datum], během níž došlo k závažnému zranění poškozeného [jméno] [příjmení], nepovažuje za primární příčinu, kvůli níž vznikla tvrzená psychická újma původní žalobkyně, ač její existenci nepopírá. Soud I. stupně se s odkazem § 2958 o. z. zabýval tím, zda může být teoreticky odškodněna druhotná oběť nad rámec odškodnění podle § 2959 o. z., které deklaruje plnou náhradu újmy způsobené duševními útrapami nikoliv osobě poškozené na zdraví, nýbrž dalším osobám, tedy tzv. druhotným obětem, jimiž jsou manžel, rodiče, děti či jiná osoba blízká. Uvedl, že obecně platí, že škůdce musí na následky svého jednání pomyslet a že nelze odpovídat za následek následku. Chybí-li jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za újmu (škodu), a to příčinná souvislost, nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná. Soud I. stupně dále citoval z rozhodnutí dovolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], že smutek a stres působí na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a zatěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdrav