35 CO 67/2022-65 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s tam specifikovaným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a v téže lhůtě na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám advokáta žalobkyně (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu nesplnění smluvního závazku, a to nezaplacení zesplatněného úvěru poskytnutého žalovanému původním věřitelem, když žalobkyně se stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené s původním věřitelem dne [datum]. 3. Soud I. stupně vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz (dále EPR), [číslo jednací], v němž vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Současně jej soud poučil o tom, že pokud se ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a že soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Tento elektronický platební rozkaz spolu s žalobou byl žalovanému doručen do datové schránky dne [datum], přičemž žalovaný proti němu podal včasný odpor, nikoli však písemné vyjádření ve věci samé, které neučinil ani ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, tj. do [datum]. 4. Po citaci §§ 114b odst. 5 a 153a odst. 2 až 4 o. s. ř. soud I. stupně uzavřel, že žalovaný nesplnil v soudem určené lhůtě povinnost uloženou mu v usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., proto nastala tzv. zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou, na základě které soud rozhodne bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost žalobního nároku nebo zda se jeví žalobní požadavky jako nedůvodné. Z toho důvodu rozhodl rozsudkem pro uznání, který je v této věci přípustný, aniž by nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.), když současně v této věci neshledal předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby ve smyslu ust. § 114b odst. 5 věta poslední o. s. ř. Uplatněný žalobní nárok právně nekvalifikoval, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 3498/2012). Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady zastoupení žalobkyně advokátem [částka] (odměna advokáta za 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby po [částka], 3 paušální náhrady po [částka] a 21% DPH ve výši [částka]). 5. Rozsudek soudu I. stupně žalovaný napadl včasným odvoláním. Namítl v něm, že na vydaném EPR je uvedena adresa jeho trvalého bydliště Ke Dvoru [číslo], [PSČ] [obec], kde se však 12 let oficiálně nenachází a poštu přebírá datovou schránkou, že pohledávka je promlčena, že o pohledávce neměl informace a nemohl adekvátně reagovat, že pohledávka byla zahrnuta do vypořádání společného jmění manželů, že úvěr platila manželka a že pohledávka nebyla přihlášena do jejího insolvečního řízení. Navrhl zrušení napadeného rozsudku. 6. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání označila argumentaci žalovaného za irelevantní a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 7. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v nepřítomnosti omluvivších se účastníků (§§ 212, 212a odst. 1, 5 a 101 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Dle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. 9. Dle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 10. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Dle odstavce 2 téhož ustanovení, rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř. soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 11. Rozsudek pro uznání soud I. stupně vydá, jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 153a o. s. ř. Přezkoumání takového rozsudku je možné vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen z hlediska, zda byly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 205b o. s. ř.). 12. S přihlédnutím k obsahu spisu a citovaným ustanovením je zřejmé, že zákonné důvody pro vydání rozsudku pro uznání v posuzované věci byly splněny. 13. Z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] [anonymizováno], [částka s příslušenstvím], představující zaplacení zesplatněného úvěru. Soud I. stupně elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobě vyhověl a žalovanému uložil uhradit žalobkyni částku v jí požadované výši s příslušenstvím a náklady řízení. Žalovanému současně uložil, aby se pro případ podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení a pokud se bude jednat o důkazy listinné, aby je k vyjádření připojil. Soud I. stupně žalovaného současně poučil o následcích nesplnění této výzvy. Usnesení obsahuje řádné poučení ve smyslu § 114b o. s. ř. o tom, že v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, musí ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Zásilku žalovaný převzal dne [datum], byla mu doručena do datové schránky, čehož se sám v odvolání dožaduje. Reagoval podáním ze dne [datum] tak, že proti platebnímu rozkazu podává odpor. Na výzvu k vyjádření nijak nereagoval. Dne [datum], tj. po marném uplynutí třicetidenní lhůty soud I. stupně ve věci vyhlásil přezkoumávaný rozsudek pro uznání. Žalovaný v odvolání uvedl námitky hmotněprávní povahy, na základě kterých nárok žalobkyně neuznává. 14. Judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu týkající se uvedené problematiky je jednoznačná. K fikci uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. nedojde v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví svůj nesouhlas se žalobou, např. již v odporu proti platebnímu rozkazu. Postačují přitom základní skutečnosti, na kterých účastník, zejména pokud není zastoupen advokátem, obranu staví, současně musí jít o takové rozhodující skutečnosti, které, pokud budou prokázány, mohou vést k tomu, že žalovaný bude mít alespoň částečný úspěch ve věci. Je nerozhodné, zda žalovaný současně označí důkazy, či i připojí důkazy listinné. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje např. na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 34/2006, sp. zn. 26 Cdo 1862/2010, sp. zn. 23 Cdo 1140/2011. 15. Z uvedeného je zřejmé, že fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. v daném případě nastala. Žalovaný se ve stanovené lhůtě 30 dní, která běžela ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu proti EPR, k žalobě, která je řádná, nevyjádřil a ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil. Odvolání žalovaného neobsahuje žádný odvolací důvod vymezený v ustanovení § 205b o. s. ř. pro přezkum rozsudku pro uznání (námitka, že nebyly splněny podmínky řízení, že rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, že rozhod