36 CO 10/2022-450 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a dále uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali proti žalovanému zaplacení žalobní částky s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného tím, že z účtu žalobce a) byla dne [datum] zaslána na účet žalovaného částka ve výši [částka], příkaz k platbě podala paní [jméno] [příjmení], spolupracovnice žalobce a matka žalovaného, která měla přístup k účtům žalobce a), neboť zajišťovala celou řadu jeho finančních záležitostí. [jméno] [příjmení] převod označila jako půjčku, avšak mezi žalobcem a) a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a k uvedenému došlo bez právního důvodu. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky výzvou doručenou žalovanému dne [datum], žalovaný částku nevrátil. Žalovaný žalobce a) ujišťoval, že peníze v nejbližší době vrátí, což se však nestalo. Finanční prostředky navíc náležejí do společného jmění žalobce a) a žalobkyně b) jakožto manželů, žalobce a) nikdy žalobkyni b) o souhlas s převodem předmětné částky nežádal. 3. Žalobkyně b), jež přistoupila do řízení v jeho průběhu podáním ze dne [datum] (a její účastenství bylo připuštěno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), pak svůj žalobní nárok opřela o tvrzení, že k převodu předmětné částky žalovanému jakožto nikoliv běžné dispozici s majetkem náležejícím do společného jmění obou žalobců coby manželů došlo bez jejího souhlasu, pročež jde o neplatný převod. Námitka promlčení vznesená žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný žalobce opakovaně ujistil, že částku zaplatí, že si je vědom svého závazku ze zápůjčky, příslib o vrácení zápůjčky učinil i žalobkyni b) již v [anonymizováno] [rok] O tom, že písemná smlouva o zápůjčce ze dne [datum] údajně nebyla žalovaným podepsaná, se žalobci dozvěděli teprve v rámci jednání před soudem při jednání dne [datum]. Do té doby byli přesvědčeni o její platnosti. Žalobkyně b) navíc vycházela z textu smlouvy o zápůjčce, který žalovaný zpochybnil dne [datum], teprve v tento okamžik byla žalobkyně b) poprvé informována o tom, že mezi žalobcem a) a žalovaným měla být uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce v ústní formě bez sjednané splatnosti a bez zajištění. 4. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že sice obdržel dne [datum] na svůj účet částku [částka], nicméně právním důvodem byla smlouva o zápůjčce sjednaná ústně se žalobcem a) bez ujednání data splatnosti a bezúročně. Žalovaný vznesl námitku promlčení proti žalobnímu nároku s tím, že pro počátek běhu promlčecí lhůty třeba považovat den, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, resp. kdy poprvé mohlo dojít k zesplatnění. Žalobce mohl dle [ustanovení pr. předpisu]“) smlouvu o zápůjčce vypovědět již dne [datum], splatnost by nastala po uplynutí šestitýdenní výpovědní doby dne [datum], k promlčení tedy došlo [datum], žalobou byl nárok uplatněn u soudu až dne [datum]. Žalovaný dále popsal, že prostředky sice zaslala na jeho účet jeho matka [jméno] [příjmení], která byla spolupracovnicí žalobce v období od [anonymizováno] [rok] až do [anonymizováno] [rok], měla se se žalobcem a) velmi přátelský vztah založený na vzájemné důvěře, spravovala pro žalobce a) účetnictví, finance, daně a také působila v mnoha orgánech jím ovládaných společností, avšak učinila tak s vědomím žalobce a) na základě jeho pokynu. Sám žalovaný se s žalobcem a) znal od dětství a společně měli řadu obchodních vztahů a pracovních vazeb. Žalobce b) poskytl předmětné peněžní prostředky žalovanému jako bezúročnou zápůjčku bez data splatnosti, přičemž k jejich shromáždění pro účely převodu žalovanému provedl řadu finančních, majetkových a obchodních transakcí nazvanou„ [anonymizována dvě slova]“, což vyvrací jeho tvrzení, že žalovanému nikdy tyto prostředky poskytnout nechtěl a byly mu poskytnuty bez jakéhokoli pokynu či příkazu a bez jeho vědomí. 5. Soud prvního stupně zjistil v projednávané věci skutkový stav popsaný v bodech 6. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž se pro stručnost odkazuje), jenž vyústil ve skutkový závěr, podle něhož žalobce a) poskytl žalovanému prostřednictvím příkazu provedeného [jméno] [příjmení] částku [částka] s tím, že si nedohodli, kdy bude tato částka žalobci a) vrácena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vědomé a zamýšlené poskytnutí předmětné částky žalovanému formou zápůjčky ze strany žalobce plyne z finančních transakcí nazvaných„ [anonymizována dvě slova]“, z níž jednotlivé platební transakce předcházející poskytnutí shora uvedené částky žalovanému vyplývají. Tvrzení žalovaného o uzavření smlouvy o zápůjčce je podloženo listinnými důkazy (zejména kupní smlouvy, výpisy z obchodního rejstříku, výpisy z účtů jednotlivých společností a příkazy k úhradě), které dokumentují předchozí společné podnikatelské aktivity žalobce a) a žalovaného, jež vedly až k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, kterou žalobce a) ani nesporoval. V průběhu řízení žalobce a) změnil svá žalobní tvrzení tak, že mezi žalobcem a) a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce s ujednaným úrokem a datem splatnosti, kterou žalobce a) také soudu předložil; poté, co žalovaný podpis na této smlouvě sporoval, od těchto tvrzení upustil. Uzavření smlouvy o zápůjčce podporují i následné kroky a postoje žalobce vyjádřené v průběhu řízení, kdy žalobce a) v průběhu řízení smlouvu vypověděl, učinil uzavření ústní smlouvy o zápůjčce nesporným, následně„ vytýkal“ svědkyni [příjmení], že řádně smlouvu o zápůjčce nevypracovala, resp. nezajistila podpisy na této smlouvě. Soud prvního stupně uzavřel, že verzi žalobce a) o tom, že předmětné prostředky byly žalovanému poukázány bez vědomí a vůle žalobce a), zpochybňují především neustále se měnící tvrzení žalobce a), podle nichž jednou smlouva o zápůjčce uzavřena vůbec nebyla, následně že uzavřena byla písemně, poté žalobce a) učinil uzavření smlouvy o zápůjčce ústní formou nesporným, aby se opětovně vrátil k tvrzení o písemné smlouvě s datem splatnosti. Přitom soud prvního stupně vyslovil, že tvrzení žalobce a), že svědkyně [příjmení] zadala příkaz k úhradě předmětné částky bez pokynu a bez vědomí žalobce a) lze jen stěží uvěřit v situaci, kdy při takto vysoké částce žalobce a) se svědkyní ještě následná léta spolupracoval (dle její svědecké výpovědi podala výpověď až v roce [rok], tedy tři roky po převodu žalované částky na účet žalovaného). 6. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně právně posoudil dle ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 609, § 610 věty první, § 619 odst. 1 o. z. a § 621 o. z., přičemž dospěl k závěru, že mezi žalobcem a) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., a to v ústní formě, aniž by si účastníci sjednali datum splatnosti (žádné ujednání o splatnosti zápůjčky nebylo prokázáno), a to na částku ve výši [částka], kdy tato částka byla žalovanému poskytnuta dne [datum]. Nebyla-li splatnost dluhu (vrácení zápůjčky) dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.) a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky actio nata. Tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který následuje po okamžiku, kdy nastalo actio nata, a nikoli den, kdy nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi. Pokud by byla smlouva o zápůjčce vypovězena následující den, šestitýdenní výpovědní lhůta podle § 2393 o. z. by skončila uplynutím dne [datum]. Podle § 619 odst. 1 o. z. mohlo být právo uplatněno ihned po uplynutí výpovědní doby, tedy dne [datum]. Tříletá promlčecí lhůta tak skončila uplynutím dne [datum]. Žaloba podaná dne [datum] tedy byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a námitka promlčení tedy byla vznesena důvodně. 7. Šlo-li o námitku žalobců rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, tu soud prvního stupně neshledal opodstatněnou. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyložil, že relevantní okolnosti zakládající rozpor s dobrými mravy nezjistil, rozpor s dobrými mravy žalobci spatřovali jednak ve skutečnosti, že žalobce a) uplynutí lhůty nezavinil, neboť o poskytnutí zápůjčky nevěděl (toto tvrzení má soud za vyvráceno), jednak ve skutečnosti, že žalovaný žalobce opakovaně ujišťoval, že zápůjčka bude vrácena, což se však nestalo. Žalobci a) totiž nic nebránilo přes tyto tvrzené přísliby žalovaného ž