36 CO 155/2022-79 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 34,914 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, částku [částka], částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od 10. 3. [číslo] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 4. 4. 2016 úvěrovou smlouvu č. SSU16/100949, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo na účet prodejce. Roční úroková sazba činila 34,914026 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet 60. měsíčními splátkami ve výši [částka], přičemž konečná splatnost úvěru byla stanovena na [datum]. Žalovaný se tak zavázal uhradit celkem částku [částka]. Žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě žalobkyně. Žalovaný prostřednictvím své zástupkyně tvrdil, že již uhradil částku [částka]. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum rozhodnutí] smlouvu č. SSU16/100949, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a to za účelem financování specifikovaného automobilu s tím, že peněžní prostředky budou poskytnuty přímo na účet prodejce. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet 60. měsíčními splátkami ve výši [částka], přičemž konečná splatnost byla stanovena na [datum]. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 34,914026 % ročně. V případě neplnění některé z povinností žalovaného vyplývající ze smlouvy po dobu delší 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého úvěru s úroky. Dále byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému, pokud dojde k prodlení se zaplacením splátky úvěru, poplatek za upomínku ve výši [částka] v případě první upomínky a ve výši [částka] v případě druhé a další upomínky. Žalovaný neuhradil jistinu ve výši [částka], dlužné splátky do data zesplatnění ve výši [částka], obchodní úrok [částka], smluvní sankce za upomínky [částka] a účelně vynaložené náklady ve výši [částka], což nijak nesporoval. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky a dále jej vyzvala k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 4. Po právní stránce soud prvního stupně pak odkázal na § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle které se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věc uzavřel, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Žalobkyně se zavázala na základě této smlouvy poskytnout žalovanému úvěr na nákup zboží a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, což neučinil. Žalovaný výši celkové dlužné částky nijak nesporoval, a proto mu soud prvního stupně uložil dlužnou částku zaplatit. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení ve smyslu § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., a to ve výši stanovené dle § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém pouze namítl, že žalovaná částka již byla uhrazena, a to v rámci exekuce. 6. K této argumentaci však žalobkyně uvedla, že doložené potvrzení o úhradě se vztahuje k jiné pohledávce. V předmětné věci nebylo dosud vydáno ani pravomocné rozhodnutí, nemohla být tedy uspokojena v rámci exekučního řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalované neshledal důvodným. 8. Odvolací soud primárně uvádí, že odvolání považuje za způsobilé projednání, neboť žalovaný vznesl jasnou argumentaci, ze které vyplývají i následky pro rozhodnutí ve věci samé, ukáže-li se tato argumentace důvodnou. Pokud by totiž žalovaný skutečně prokázal úhradu dlužné částky a žalobkyně nevzala žalobu zpět, nezbylo by odvolacímu soudu, než napadaný rozsudek změnit a žalobu zamítnou. 9. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí, z jeho skutkových zjištění odvolací soud proto vychází a plně na ně odkazuje. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně i správně právně posoudil. Odvolací soud na jeho odůvodnění opět zcela odkazuje a s tímto se ztotožňuje. 10. Odvolací námitka žalovaného o úhradě dlužné částky v rámci exekučního řízení nemůže být již ze své podstaty důvodná, neboť se týkala jiné pohledávky žalobkyně, která byla projednávána v jiném řízení u stejného soudu prvního stupně, a to pod sp. zn. 21 C 143/2020. Pokud v přezkoumávaném řízení nedošlo ještě k vydání pravomocného rozhodnutí, tedy exekučního titulu, nemohla být tato pohledávka ani v rámci exekuce uspokojena. 11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. včetně věcně správného výroku o nákladech řízení. 12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 124 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (§ 6 odst. 1, § 7 bod. 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dvěma náhradami paušálních výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 4 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce ve výši [částka] byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).