36 CO 299/2022-87 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl co do částky [částka] s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky [anonymizována dvě slova], [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok II) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalobce (výrok III). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] (dále též„ řízení před [anonymizováno]“ nebo„ posuzované řízení“) proti [právnická osoba], jejímž předmětem bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] včetně úroku z prodlení. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesouhlasila s aplikací Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), neboť na řízení před [anonymizováno] nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluvy“). Od shromáždění veškerých podkladů pro vydání [příjmení] finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo], (dále jen„ Nález“) uplynulo 223 dnů a finanční arbitr pochybil v tom, že překročil lhůtu pro vydání nálezu dle [ustanovení pr. předpisu], o finančním arbitrovi (dále jen„ [anonymizováno]“), u vydání rozhodnutí o námitkách pak finanční arbitr opět neprodloužil lhůtu k rozhodnutí. Žalobce je tak povinen prokázat existenci školního jednání, vznik újmy a příčinnou souvislost. Žalovaná se nedomnívá, že žalobci nedodržením lhůty (neinformováním účastníků řízení o případném prodloužení řízení) finančním arbitrem mohla být způsobena morální újma v tvrzeném rozsahu. Za dílčí porušení práva spočívající v neoznámení dalšího prodloužení lhůty se žalovaná již žalobci omluvila přípisem ze dne [datum]. 4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku činil zjištění ze spisu týkajícího se řízení před [anonymizováno]. Svá zjištění ohledně průběhu tohoto řízení podrobně popsal v bodě 3 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění soudu prvního stupně plně odkazuje. A jen rekapituluje, že řízení před [anonymizováno] bylo zahájeno dne [datum], finanční arbitr opakovaně žalobce vyzýval k doplnění návrhu, žalobce naopak opakovaně vyzýval k opatření proti nečinnosti. Nález byl vydán dne [datum], proti němu podal žalobce námitky. O námitkách rozhodl finanční arbitr dne [datum]. Žalobce uplatnil nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění u žalované dne [datum]. K výzvě žalované ze dne [datum] pak dne [datum] doložil žalované plnou moc ke svému zastupování advokátem Mgr. [jméno]. Za dílčí porušení práva spočívající v neoznámení dalšího prodloužení lhůty se žalovaná již žalobci omluvila přípisem ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“ a § 1 odst. 1 písm. e) a § [anonymizováno] odst. 1 [anonymizováno]. 6. Nejprve se zabýval otázkou, zda na věc dopadá § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk nebo § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro zodpovězení této otázky považoval za nutné posoudit, zda na řízení před [anonymizováno] dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého platí, že:„ Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníkům řízení nemajetkovou újmu, je dán, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Nejsou-li splněny tyto předpoklady, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.“ Předmětem řízení před [anonymizováno] bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu a má civilní povahu. Dále je i splněna podmínka na správní řízení navazujícího soudního přezkumu, když soudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené v [ustanovení pr. předpisu] (srov. rozsudek NSS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Navíc žalobce proti pravomocnému rozhodnutí finančního arbitra podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vedenou pod sp. zn. [spisová značka], jak je soudu známo z úřední činnosti. Shodný právní závěr o aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy na řízení před finančními arbitry zaujal Městský soud v Praze např. v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]. Na řízení před [anonymizováno] tak dopadají závěry Stanoviska. Předpokladem odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je naplnění těchto předpokladů: a) nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení, b) nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Výše uvedené předpoklady pak musí být naplněny kumulativně. 7. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda je naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Řízení před [anonymizováno] bylo zahájeno dnem [datum] a skončilo dne [datum], kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách. Řízení před [anonymizováno] trvalo 34 měsíců a 6 dnů a s ohledem na zjištěný průběh tohoto řízení včetně zhodnocení složitosti předmětu řízení i charakteru řízení podléhajícího zásadě vyšetřovací a absence koncentrace řízení, dospěl soud prvního stupně k jednoznačnému závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení. Pokud žalovaná ve vztahu k přiměřenosti délky posuzovaného řízení argumentovala rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], kde odvolací soud shledal řízení před finančním arbitrem trvající 24 měsíců jakožto hraniční délku posouzení přiměřené délky řízení, pak tento argument je zcela lichý, resp. jednoznačně svědčí o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení, neboť v daném případě trvalo řízení o dalších 10 měsíců déle. Navíc s ohledem na zjištěný průběh řízení před [anonymizováno] je zřejmé, že v posuzovaném řízení byly průtahy, jež délku řízení negativně ovlivnily, např. žalobce k výzvě finančního arbitra doplnil svůj návrh dne [datum], přesto finanční arbitr informoval [právnická osoba], o zahájení řízení až podáním ze dne [datum]. Ta se k návrhu vyjádřila dne [datum], přičemž ve vztahu k žalobci učinil finanční arbitr úkon až dne [datum]. Dále finanční arbitr dne [datum] vyzval [právnická osoba], k vyjádření a prodloužil délku rozhodnutí do [datum] a i když ta na výzvu zareagovala podáním ze dne [datum]. Nález byl vydán až dne [datum]. Ostatně sama žalovaná se žalobci za nepřiměřenou délku řízení před [anonymizováno] omluvila. Pokud jde o předpoklad vzniku nemajetkové újmy, pak dle Stanoviska nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění. V daném případě tak nastala vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy, kterou žalovaná nevyvrátila. 8. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobci, soud prvního stupně konstatoval, že dle Stanoviska musí odůvodnění přiznaného zadostiučinění obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § [anonymizováno] odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Nejvyšší soud v tomto stanovisku rovněž dospěl k závěru, že„ pro poměry [země] je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] (cca [anonymizováno] až [částka]) za jeden rok řízení, tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také t