36 CO 47/2022-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání rozhodl soud prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s 8,05% úrokem z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně (výrok II). 2. Takto rozhodl o žalobě žalobkyně, kterou se domáhala zaplacení žalované částky z titulu nedoplatku úplaty za užívání parkovací plochy ve vlastnictví žalobkyně, nacházející se na pozemcích parc. [číslo] p. [číslo] v obci a k. ú. [obec] za období [anonymizováno] [rok] vyúčtované fakturou žalobce [číslo] ze dne [datum]. 3. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně s odkazem na § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“), konstatoval, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k prvnímu jednání soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se bez omluvy nedostavil. Předvolání k tomuto jednání bylo doručeno zástupci žalovaného do vlastních rukou dne [datum] současně s poučením dle § 153b o. s. ř., 10ti denní lhůta k přípravě jednání byla zachována. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného a na návrh žalobce rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Výrok II. o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a zásadu úspěchu ve věci. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítal, že byl od počátku řízení aktivním účastníkem. Ve věci se podrobně vyjádřil. S žalobcem jednal o smírném vyřešení sporu včetně jednání před mediátorkou, neboť mezi stranami bylo více sporných bodů a pohledávek. Z tohoto důvodu bylo také jednání odročováno. Jednání byla také odročována z důvodu pandemie covidu. Bohužel opomenutím kanceláře právního zástupce žalovaného nedošlo k uložení posledního termínu jednání, proto se žalovaný ani jeho právní zástupce na jednání dne [datum] nedostavili. I přes tuto skutečnost byl ale žalobce ve věci procesně aktivní a vydání rozsudku pro zmeškání je tak za takové situace v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu prezentovanou např. nálezem IV. ÚS 63/05. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Odvolacím důvodem při napadení rozsudku pro zmeškání mohou být dle § 205b o. s. ř. pouze vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, a skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání vůči žalovanému. 7. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 8. V posuzovaném případě byly splněny formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť žalovaný byl řádně předvolán k prvnímu soudnímu jednání příslušným vzorem 18 o. s. ř., obsahujícím poučení o možnosti vydat rozsudek pro zmeškání, a to k jednání na den [datum], kdy toto předvolání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne [datum]. Následně bylo jednání opakovaně odročováno, aniž by bylo konáno, přičemž informace o posledním odročení jednání na den [datum] byla právnímu zástupci v té době již zastupujícímu žalovaného doručena dne [datum]. Dne [datum] se však žalovaný ani jeho právní zástupce bez omluvy k jednání soudu nedostavili a zástupce žalobkyně při jednání přítomný navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud se proto zaměřil na vyřešení otázky, zda procesní aktivita žalovaného v předchozím řízení byla dostatečná pro aplikaci odkazovaného nálezu Ústavního soudu. 9. Odvolací soud s odkazem na komentářovou literaturu dále konstatuje, že rozsudek pro zmeškání, při splnění výše vypočtených předpokladů, soud může vydat, ale nemusí; záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srovnej [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. [číslo]). 10. Soudní praxí je rovněž konstantně zastáván názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, respektive při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu či úmyslně řízení protahuje (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). Obdobný názor zaujal rovněž Ústavní soud v nálezech sp. zn. III. ÚS 428/04, IV. ÚS 2785/07 nebo I. ÚS 2656/12 a i v žalovaným odkazovaném nález sp. zn. IV. ÚS 63/05, v nichž mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě, neboť prioritou v soudním řízení musí být v takovém případě ochrana práv účastníků, kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat, že hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků a že podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě. V rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], potom tento soud mimo jiné vyslovil, že soud nesmí vydat rozsudek pro zmeškání, pokud se na jednání nedostaví jinak procesně aktivní žalovaný. 11. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný se ve věci dne [datum] podrobně vyjádřil. Namítl, že nárok žalobkyně vůči němu zanikl započtením, a poukázal na širší okolnosti obchodních vztahů mezi účastníky řízení. Dále podáním ze dne [datum] žádal o odročení jednání nařízeného na [datum] z důvodu probíhajících smírných jednání mezi účastníky k urovnání i dalších vzájemných sporných pohledávek. Podáním ze dne [datum] pak již žádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání nařízeného na [datum] z důvodu probíhající mediace iniciované v jiném řízení mezi týmiž účastníky. 12. Za této situace napadený rozsudek pro zmeškání neobstojí, neboť nebyly naplněny materiální podmínky pro jeho vydání ve smyslu judikatury a komentářové literatury citované v předchozích bodech. Žalovaný se proti žalobě bránil, a to nikoliv pouze obstrukčně, nýbrž věcnou argumentací, kterou podrobně rozvedl včetně odkazů na listinné důkazy. 13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává, čímž je současně odklizen i nákladový výrok II. [příjmení] rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudek) a podoba jeho výroku (změna rozsudku soudu prvního stupně, že se nevydává) odpovídají ustálené soudní praxi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Po právní moci tohoto rozhodnutí bude soud prvního stupně v řízení pokračovat, přičemž v konečném rozhodnutí rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 151 odst. o. s. ř.).