39 CO 2/2022-72 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], zamítl (výrok II.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] představující nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup žalované v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu [obec] pod sp. zn. 26 C 10/2013. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že podkladové řízení, vedené u Okresního soudu [obec] pod sp. zn. 26 C 10/2013, trvalo celkem 6 let a 9 měsíců a bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy – 2x ve věci rozhodoval soud nalézací a 2x soud odvolací. Řízení bylo na dobu 2 let přerušeno do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 35/2013 a zpočátku řízení se objevily průtahy zapříčiněné nalézacím soudem. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, když jedenkrát žádala o odročení jednání a také včas nezaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, a proto bylo řízení zastaveno a následně po zaplacení soudního poplatku žalobkyní, bylo usnesení o zastavení řízení odvolacím soudem změněno tak, že se řízení nezastavuje. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení nebylo prováděno rozsáhlé dokazování v podobě výslechu svědků či provedení velkého množství listinných důkazů. 4. Ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 26 C 35/2013 v rozhodném obdobní, tj. v období přerušení podkladového řízení do tohoto řízení, proběhlo jednání dne [datum] a dne [datum] byl ve věci vydán rozsudek. Proti tomuto rozsudku bylo následně podáno odvolání a k vyřízení opravného prostředku odvolacím soudem došlo dne [datum]. Další jednání se konala dne [datum] a dne 23. 3 2018. Dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci samé. Po vyřízení opravného prostředku odvolacím soudem bylo řízení pravomocně ukončeno dne [datum]. 5. Tyto skutkové okolnosti soud I. stupně zjistil ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 26 C 10/2013 a výpisu z aplikace Info soud, týkající se řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 26 C 36/2013, přičemž průběh posuzovaných řízení soud I. stupně podrobně popsal v odstavci 3 a 5 svého rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. 6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) a na čl. 6, čl. 13 a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, že v řízení došlo k nesprávnému úřední postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Soud I. stupně svůj závěr odůvodnil tím, že v počátcích řízení se objevily průtahy, jelikož od doby podání žaloby do nařízení prvního ústního jednání byl nalézací soud zcela nečinný, a to po dobu 1 roku a 9 měsíců. V řízení bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, opakovaně, z důvodu pochybení na straně nalézacího soudu. Věc soud I. stupně nehodnotil jako složitou ani po stránce skutkové, ani po stránce právní a ani procesní, když byly provedeny k důkazu toliko listinné důkazy, avšak ne ve velkém množství. Jiné důkazní prostředky v řízení učiněny nebyly. Ve věci se konalo malé množství soudních jednání, při kterých víceméně došlo pouze k polemice mezi účastníky řízení. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, když neuhradila na výzvu soudu soudní poplatek za návrh na zahájení řízení a došlo proto k vydání usnesení o zastavení řízení a jeho následné změně k odvolání žalobkyně, což se podílelo na celkové době řízení. Žalobkyně také jedenkrát žádala o odročení jednání. Význam předmětu řízení hodnotil soud I. stupně jako značně nízký s ohledem na předmět podkladového řízení – žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Soud I. stupně při stanovení výše zadostiučinění odkázal na § 31a odst. 3 zákona a stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a vyšel z částky [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky řízení z částky v poloviční výši. Tuto základní částku ponížil o 5% z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a o 75% z důvodu nízkého významu řízení pro žalobkyni. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 a sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, ze kterých vyplývá, že obecně samotná výše odškodnění by neměla převyšovat předmět původního řízení. Nad to soud I. stupně zdůraznil, že žalobkyně je právnickou osobou a v rámci uvedeného řízení došlo k započtení pohledávky ze strany žalované vůči žalobkyni, když částku převyšující [částka] dlužila žalobkyně původní žalované na mzdě. Soud I. stupně proto dospěl k částce [částka], která by měla dostatečně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně. Ve zbytku byla žaloba coby nedůvodná zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 4, písm. a) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za 3 úkony právní služby á [částka], náhradu hotových výdajů ve výši [částka] (3x á [částka]), cestovné ve výši [částka], náhradu za promeškaný čas ve výši [částka], zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a daň z přidané hodnoty 21%. 8. Zamítavý výrok II. napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním, ve kterém uvedla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení, zejména nesprávně zhodnotil kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., když s odkazem na ně základní částku [částka] ponížil o 80%. Pokud soud I. stupně zjistil, že podkladové řízení nebylo nikterak složité (ani skutkově, ani procesně a ani právně), měl přistoupit k navýšení základní částky minimálně o 20%. Rovněž ponížení základní částky o 5% z důvodu, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek až po vydání usnesení o zastavení řízení, a že jedenkrát žádala o odročení jednání, není odpovídající. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela žádným chováním obstrukčního charakteru, žádost o odročení jednání byla ojedinělá. Žalobkyně v rámci posuzovaného řízení dodržela všechny stanovené lhůty, dostavovala se k jednáním a neuplatňovala žádné námitky či návrhy obstrukčního charakteru. Pokud soud I. stupně z hlediska nízkého významu řízení pro žalobkyni ponížil základní částku o 75%, učinil tak svévolně, čistě pro to, aby výše přiměřeného zadostiučinění více či měně kopírovala výši soudního sporu. Pokud soud I. stupně odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, je žalobkyně přesvědčena, že podle samotných zjištění soudu I. stupně zde byly důvody podle § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona, svědčící pro to, aby výše odškodnění byla vyšší než částka, která byla předmětem podkladového řízení. Nad to nelze základní částku z důvodu sníženého významu řízení pro poškozeného ponížit o více než 50%. V posuzovaném případě by se tak mělo stát maximálně o 25%. Žalobkyně tedy uzavřela, že základní částka by měla být navýšena o 20%, neboť posuzované řízení nebylo nikterak složité, o 5% z důvodu řádného chování žalobkyně a pokud by bylo přistoupeno k ponížení z důvodu nižšího významu řízení pro žalobkyni, tak maximálně o 25%. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku změnil tak, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka]. 9. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 10. Odvolací soud proto z podnětu odvolání žalobkyně přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu I. stupně a řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 11. Soud I. stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti a dospěl ke správným skutkovým zjištěním týkajícím se nároku na zadostiučinění. Správně soud I. stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, na rozdíl od soudu I. stupně však odvolací soud dospěl k jinému právnímu posouzení jednotlivých kritérií v § 31a odst. 3 zákona a s tím související výší relutárního zadostiučinění. 12. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí