39 CO 290/2022-204 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. žalovaným [číslo] uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnosti druhého žalovaného. Výrokem II. žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobce po žalovaných domáhal s tím, že dne [datum] s 1. žalovaným uzavřel leasingovou smlouvu, na základě níž mu předal do užívání vozidlo Volvo S90, ve smlouvě blíže specifikované, žalovaný se zavázal splácet sjednané splátky. Žalovaný 2. téhož dne závazek zajistil ručením. Ve smlouvách si účastníci sjednali příslušnost soudů České republiky a to, že se jejich vztah bude řídit právními předpisy České republiky. První žalovaný se dostal do prodlení, protože přes výzvy své dluhy neuhradil, žalobce výpovědí z [datum] podle čl. 7 [číslo] písm. a) všeobecných smluvních podmínek (dále VSP), které byly součástí smlouvy, smlouvu vypověděl. Žalovaný 1 ani žalovaný 2 přes výzvu ze dne [datum] dluh neuhradili. Podanou žalobou se proto žalobce domáhal zaplacení dlužného nájemného za duben [rok] ve výši [částka], splatného [datum], za květen [rok] ve výši [částka], splatného [datum], za červen [rok] ve výši [částka], splatného [datum], za červenec [rok] ve výši [částka], splatného [datum], za srpen [rok] ve výši [částka], splatného [datum]. Dále požadoval úhradu propadu způsobeného prodejem vozidla dle čl. 7 [číslo] písm. b) VSP, když rozdíl mezi účetní zůstatkovou cenou vozidla a cenou dosaženou prodejem činil [částka], náklady za odebrání vozidla dle čl. 7 [číslo] písm. d) VSP činily [částka]. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 7 [číslo] písm. c) VSP ve výši 3 % z pořizovací ceny vozidla z důvodu předčasného ukončení smlouvy ve výši [částka], dále mu vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení v důsledku pozdní úhrady faktur ohledně prvních osmi nároků ve výši [částka]. Dále žalobce požadoval náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek v paušální částce [částka], za 9 pohledávek [částka], dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z opožděných plateb žalobce dále požadoval úrok z prodlení. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování smlouvami včetně dodatku, VSP, předávacím protokolem, výpovědí, fakturami, vyúčtováním smluvní pokuty, elektronickou komunikací a výzvami. Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobce s prvním žalovaným uzavřel nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., kterou druhý žalovaný zajistil ručením, z níž mu vznikla povinnost platit nájemné za automobil do ukončení smlouvy. V důsledku toho, že nájemné přestal splácet a dostal se do prodlení, automobil dobrovolně nevrátil, vznikl žalobci nárok na zaplacení všech uplatněných nároků, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] a za náklady spojené s právním zastoupením za 5 úkonů po [částka], 5 paušálů po [částka], náhradu za 21 % DPH ve výši [částka]. 5. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, v němž je uvedeno, že je podává 1. žalovaný, jehož jednatelem je druhý žalovaný. V textu se uvádí„ tímto podáváme odvolání“,„ setrváváme na tom“,„ máme za to“ apod. S ohledem i na následná jednání, kdy o uzavření smíru jednali oba žalovaní, odvolací soud dovodil, že odvolání podali oba žalovaní. V něm navrhovali, aby s výjimkou částky [částka] za nájemné od dubna [rok] do července [rok] byla žaloba zamítnuta. Podle nich nebylo dokazování provedeno úplným způsobem, žaloba je z části nedůvodná, žalobce zneužil jejich finanční tísně, došlo k porušení zásady poctivého obchodního styku, podle nich automobil bylo možné prodat za vyšší cenu. Vyjádřili také názor, že ze zrušené smlouvy nároky vzniknout nemohou. Smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy žalobce nemůže požadovat, neboť jde o sankci za výkon práva. 6. Žalobce ve svém písemném vyjádření poukazoval na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné a vyvracel v něm správnost argumentů žalovaných, a to i s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019. 7. Účastníci řízení následně odvolacímu soudu navrhli ke schválení smír ve znění, jak je uveden ve výroku tohoto rozhodnutí. 8. Nejprve je třeba uvést, že odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že soudy České republiky jsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci, neboť se na tom účastníci ve smlouvě v souladu s článkem 25 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 dohodli. Protože si účastníci ve smlouvě sjednali i to, že věc se řídí českým právem, je třeba věc posuzovat vzhledem k čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, podle práva České republiky. 9. Podle ust. § 99 odst. 1 věta prvá o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle odstavce 2 soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Podle odstavce 3 schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. 10. Podle ust. § 220 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír. 11. V posuzovaném případě žalobce po žalovaných požaduje plnění s tím, že mezi žalobcem a 1. žalovaným byla uzavřena leasingová smlouvy podle ust. § 1746 odst. 2 o. z., kterou 2. žalovaný zajistil ručením, sjednaným podle ust. § 2018 a násl. o. z., čímž na sebe vzal povinnost závazek 1. žalovaného uspokojit v případě, že tak sám dlužník neučiní. Pokud se žalobce domáhá plnění ze smlouvy sjednané v souladu se zákonem, nelze dovodit, že by byl smír v rozporu s právními předpisy. Možnost sjednat si smluvní pokutu vyplývá z ust. § 2048 a násl. o. z., možnost požadovat příslušenství z ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že smír byl uzavřen v souladu s právními předpisy a proto napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 2 o. s. ř. v odvolání dotčené části změnil a podle ust. § 99 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. smír uzavřený mezi účastníky schválil. 12. O náhradě nákladů řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť i na této náhradě se účastníci v rámci smíru dohodli (§ 146 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.).