39 CO 341/2022-139 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o pronájmu vozidla VW Passat, [registrační značka] Smlouva byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum], za toto období uhradil žalovaný částku [částka]. Žalovaný však vozidlo dne [datum] nevrátil, předal jej až dne [datum]. V souladu s ujednáním v článku„ Doba nájmu a nájemné“, odstavec 4, bylo mezi účastníky sjednáno, že pokud nájemce překročí dobu nájmu, je povinen uhradit nájemné ve výši [částka] za každých 24 hodin užívání vozidla. Nájemce je tedy povinen uhradit nájemné za období od [datum] do [datum], tj. celkem za 46 dní. Dále v době, kdy vozidlo bylo žalovaným užíváno, tj. dne [datum] byl tímto vozidlem spáchán dopravní přestupek, který musel žalobce, jakožto vlastník a provozovatel vozidla uhradit, a to v částce [částka]. 3. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci byla žalovanému doručena dne [datum], tj. více než deset dnů přede dnem konání jednání, a to v souladu s ust. § 111 odst. 3 zákona č. 160/2015 Z. z., neboť žalovaný si předvolání a žalobu nevyzvedl v odběrné lhůtě, přičemž doručováno mu bylo prostřednictvím příslušného justičního orgánu na Slovensku dle adresy trvalého pobytu. Žalovaný byl upozorněn, že pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vynesen rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvnímu jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. Žalobce, který se k prvnímu jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Tvrzení žalobce vzal soud prvního stupně za nesporná, když vyšel z toho, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které se žalovaný stal nájemcem vozidla VW Passat, [registrační značka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené době vozidlo žalobci nevrátil a vrátil jej až dne [datum], vzniklo žalobci v souladu se sjednanou smlouvou právo na úhradu nájemného za 46 dní v celkové výši [částka] a na úhradu pokuty, kterou žalobce uhradil za dopravní přestupek, který žalovaný s předmětným vozidlem dne [datum] spáchal. 5. Jelikož byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud prvního stupně podle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal celkovou částku [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku pro zmeškání podal žalovaný prostřednictvím opatrovnice včasné odvolání, která předně namítala, že podmínky ve smyslu ust. § 153b o. s. ř. v daném případě nebyly splněny. Uvedla, že ze soudního spisu je zřejmé, že soud prvního stupně doručoval žalovanému předvolání k jednání prostřednictvím příslušného justičního orgánu na Slovensku na adresu trvalého bydliště [adresa], Slovenská republika. Zdůraznila však, že je jí z jiných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 155/2019 a sp. zn. 98 C 46/2021 známo, že žalovaný se v místě trvalého bydliště dlouhodobě nezdržuje a jeho pobyt je neznámý. Ze sdělení Okresního soudu v Žiari nad Hronom ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný nebyl v místě bydliště zastižen ani v rámci tohoto řízení. Jak vyplývá z protokolu o jednání, které proběhlo dne [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání, bylo žalovanému doručeno předvolání náhradním způsobem. Podotkla, že u žalovaného se rozhodně nejedná o snahu jednání mařit, či řízení protahovat, ale pouze o probíhajícím sporu vůbec neví, nepodařilo se mu doručit ani výzvu k úhradě podle ust. § 142a o. s. ř. Shrnula, že vzhledem k tomu, že se žalovaný dlouhodobě v místě trvalého bydliště nezdržuje, nemohl být informován ani o podané žalobě, ani o termínu nařízeného jednání, ke kterému se proto nemohl dostavit. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek pro zmeškání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek pro zmeškání z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, ust. § 212a odst. 1, 4 a ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. 9. Podle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2), lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní. Podle odst. 3 téhož ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Podle odst. 4 téhož ustanovení zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Podle odst. 5 téhož ustanovení pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno, k odvolání se nepřihlíží. 10. Odvolací soud v daném případě dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. V této souvislosti je třeba uvést, že při rozhodování rozsudkem pro zmeškání soud vychází ze skutkového stavu tak, jak je tvrzen žalující stranou v žalobě. Jedná se o zákonnou fikci s tím, že vydání rozsudku pro zmeškání je jistou sankcí za nečinnost žalovaného. Pokud žalovaný na podání soudu nereaguje, má se za to, že nezpochybňuje, resp. uznává tvrzení v žalobě obsažená a soudem je proto z uvedeného skutkového stavu při rozhodování vycházeno, přičemž nezohledňuje eventuálně zjištěný skutkový stav v rámci důkazního řízení, které by jinak bylo prováděno. 11. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že přesto, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního soudu bylo omezeno pouze na výčet formálních předpokladů rozsudku pro zmeškání, absentovalo, byť stručné zhodnocení hmotněprávních předpokladů, které by umožnily, aby soud žalobě vyhověl (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 329/08). Odvolací soud však s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci, kdy ze strany žalovaného nebylo v tomto směru ničeho namítáno, dovodil, že uvedený nedostatek v konečném důsledku protentokrát neměl vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. 12. S ohledem na uvedené však bylo třeba zrekapitulovat, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o pronájmu vozidla VW Passat. Žalovaný však neuhradil na základě smluvních ujednání nájem za období od [datum] až [datum] v celkové výši [částka] a dále nezaplatil žalobci jím uhrazenou pokutu ve výši [částka] za dopravní přestupek, který byl vozidlem spáchán dne [datum], tj. v době, kdy jej žalovaný užíval. 13. Odvolací soud, který vyšel ve shodě se soudem prvního stupně z tvrzení obsažených v žalobě, dospěl k závěru, že po hmotněprávní stránce byl nárok žalobce opodstatněný. Odvolací soud přisvědčil názoru, že mezi stranami byla dne 10. 5. [číslo] platně uzavřena smlouva o pronájmu vozidla ve smyslu ust. § [číslo] a násl. ve spojení s ust. § 2321 a násl. o. z. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum], za kterou žalovaný uhradil žalobci částku [částka]. Pro případ překročení výše stanovené doby nájmu bylo účastníky sjednáno, že nájemce zaplatí přeplatek [částka] za každých započatých 24 hodin (čl. doba nájmu a nájemné, odst. 4 smlouvy). Vzhledem k tomu, že žalovaný vozidlo nevrátil dne [datum], ale až [datum], nárokoval tak žalobce dle smluvních ujednání přeplatek na nájemném za období od [datum] do [datum], tj. celkem za 46 dní po [částka]. Dále v době, kdy vozidlo bylo užíváno žalovaným, konkrétně