39 CO 381/2021-207 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení z částky [částka], do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím a příslušenství z částky [částka], zamítl (výrok II.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném jednak náhrady škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši [částka], jednak nákladů na zajištění náhradního ubytování ve výši [částka] a jednak přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], to vše v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Žalobce tvrdil, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání za [uvedemý] [anonymizováno] osoby žijící ve společném obydlí podle ust. § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. z., v jednočinném souběhu s přečinem vyhrožování podle ust. § 353 odst. 1 tr. z. a se zvlášť závažným zločinem [uvedeným] podle ust. § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. z. a s přečinem vydírání podle ust. § 175 odst. 1 tr. z. Proti tomuto usnesení podal stížnost, přičemž v návaznosti na to Okresní státní zastupitelství usnesením ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 1 Zt 214/2019, rozhodlo o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu znovu uložilo, aby ve věci jednal a rozhodl. V souvislosti se zahájením trestního stíhání si zvolil právního zástupce, který ve věci vykonal úkony právní služby, za což mu uhradil částku ve výši [částka]. Dále nárokoval po žalovaném náklady na zajištění náhradního ubytování v době, na kterou byl v důsledku nezákonného stíhání vykázán ze společného obydlí (na základě rozhodnutí civilního soudu). Současně požadoval přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] s ohledem na skutečnost, že předmětné trestní stíhání na něm nechalo psychické následky. Se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka] se předběžně dne [datum] obrátil na žalovaného. 3. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka]. Po jeho projednání dospěl závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci, a proto mu na náhradě škody v podobě vynaložených nákladů právního zastoupení poskytl částku ve výši [částka]. Současně žalobci vyslovil omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání. Stran vynaložených nákladů na obhajobu žalovaný vycházel z tarifní hodnoty 2 300 Kč/úkon, přičemž jako sporný shledal úkon v podobě stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a úkon ze dne [datum] označený jako doplnění stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání, za který přiznal odměnu ve výši jedné poloviny sazby a obdobně pak za úkon označený jako důkazní návrh ze dne [datum]. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním vznesl námitku promlčení, neboť předmětné trestní řízení pravomocně skončilo dne [datum] a od data [datum] tak začala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, která skončila dne [datum]. Jelikož žaloba o náhradu škody byla podána dne [datum], jedná se o její podání po uplynutí promlčecí doby. Ohledně nároku na náhradu škody ve výši [částka], představující náklady vynaložené na náhradní ubytování v době, kdy byl žalobce vykázán ze společného obydlí, konstatoval, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi vynaložením těchto nákladů a trestním stíháním žalobce, neboť o vykázání rozhodl civilní soud (nikoliv orgány činné v trestním řízení) již před zahájením trestního stíhání. 4. Soud prvního stupně dále konstatoval, že mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě ve výši [částka] dne [datum] obrátil na žalovaného. Tento po posouzení jeho žádosti dospěl k závěru, že ve věci je dáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, a na nákladech vynaložených na obhajobu žalovaný žalobci poskytl částku ve výši [částka]. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení zpochybňováno, že proti žalobci bylo usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání pro zločin [uvedené] osoby žijící ve společném obydlí dle ust. § 119 odst. 1, 2 písm. d) tr. z. v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování dle ust. § 353 odst. 1 tr. z. a se zvlášť závažným zločinem znásilnění dle ust. § 135 odst. 2 písm. a) tr. z. a s přečinem vydírání dle ust. § 175 odst. 1 tr. z. Proti tomuto usnesení žalobce podal stížnost, přičemž usnesením Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a tento nadřízený orgán uložil policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Následně policejní orgán věc postoupil správnímu orgánu - Magistrátu města Kladna, odbor správní, který usnesením ze dne 6. 8. 2020, č. j. OP [číslo], věc odložil z důvodu, že poškozená osoba nedala souhlas k zahájení řízení o přestupku. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování spisem Magistrátu města Kladna, sp. zn. [číslo], konkrétně usnesením Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odevzdáním věci k projednání přestupku ze dne [datum], usnesením o odložení věci ze dne [datum], úředním záznamem o vykázání ze dne [datum], potvrzením Policie ČR o vykázání ze dne [datum] a usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Z těchto listinných důkazů vzal za prokázané, že usnesení Krajského státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. Následně byla věc postoupena správnímu orgánu k projednání přestupku, kdy správní orgán usnesením ze dne [datum] věc odložil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] v 21:58 hodin vykázal příslušník Policie ČR žalobce ze společného obydlí, které sdílel s ohroženou osobou [jméno] [příjmení], a to na dobu 10 dnů. 6. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 226/2020-151, soud prvního stupně řízení co do částky [částka], tj. nároku na náhradu škody představující vynaložené náklady na obhajobu, podle ust. 96 odst. 2 o. s. ř. z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro plnění žalovaného zastavil. 7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení §§ 1, 5 písm. a), b), 7 odst. 1 a 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., soud prvního stupně shrnul, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 6/90, byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak nebylo mezi účastníky sporu o tom, že usnesení, kterým bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání, a věc byla vrácena vyšetřujícímu orgánu k dalšímu řízení, je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zák. č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil, což ostatně vyplývá z toho, že částečně reparoval žalobci vynaložené náklady na jeho obhajobu. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán. 8. Poté, co se soud prvního stupně v obecné rovině vyslovil k předpokladům odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí s odkazem na přiléhavou judikaturu s její podrobnou citací, zabýval se nejprve žalovaným vznesenou námitkou promlčení stran nároku na nemajetkovou újmu. V tomto kontextu konstatoval, že ust. § 32 odst. 1 věta prvá zák. č. 82/1998